Zubožené zbytky lesů žalují

Pak lidé začali lesy „prosvětlovat“. To znamená, že se počet stromů na určité ploše výrazně snížil. Zdůvodnili to tím, že stromy rychleji rostou. Je to sice tak, ale dřevo takových stromů je řídké a nekvalitní a les přestává být lesem v pravém slova smyslu. Od této praxe je třeba co nejrychleji ustoupit, jinak bude nedostatek vody stále tíživějším problémem. Dnešní lesy mají třetinu či spíše čtvrtinu stromů ve srovnání s minulosti. Navíc výrazně poklesl počet vzrostlých, starých stromů. Ty podle pozorování Viktora Schaubergera (filozofa, vynálezce, znalce přírodních zákonů) mají schopnost vytvářet ve svých buňkách nejen kyslík, ale i vodu, jejíž přebytky předávají okolnímu prostředí. To vysvětluje skutečnost, že kde jsou lesy, je i voda.

Lesy dnešní doby už nemohou plnit svou funkci zásobárny vody. Celkem snadno se mezi stromy otočí nákladní automobil a slunce může nerušeně svítit na místa, kde dříve býval hustý, vodou nasáklý mech a rostlo kapradí.

Lesy jsou skutečně ve velmi zbědovaném stavu. Stromy, dříve než stačí dorůst a dospět, jsou vykáceny, jejich kmeny odvezeny těžkými nákladními auty poškozujícími lesní půdu a rostlinstvo.

Dnešní drastický úbytek vody přímo souvisí s devastací lesů. Jejich nadměrným a necitlivým využíváním lidstvo udělalo další velký krok k vlastnímu sebezničení.

Je nutno co nejdříve zabránit dalšímu drancování lesů. Chránit staré stromy, výrazně omezit těžbu a provádět ji ne plošně, ale selektivně. Zvýšit rozlohu chráněných území, kde těžba bude úplně zakázána. Stromy je třeba kácet a odvážet z lesů pouze v době vegetačního klidu.

Stromy jsou živé bytosti, ne pouhá věc a předmět zisku...

Slávek Popelka