Proč v Česku neprší a co s tím

Proč tedy v české kotlině začíná být nedostatek srážek a vody, jaké jsou skutečné příčiny a co je s tím možné dělat?

 

Česká koltina, která je ohraničena horami má navíc jedno opomíjené specifikum. Mraky mají tendenci spadnout na návětrné straně hor, a tak k nám se pak přes tyto hory dostanou jakési nadlimitní mraky, které na návětrné vnější straně našich hraničních hor nespadly. Ty, co pak přes hory projdou až k nám, po určitý čas zůstanou nad naším územím, než jej přeletí ( což se vzhledem k naší velikosti stává i docela rychle ) anebo tu ty mraky spadnou. Vše je plně v řízení fyzikálních zákonů a to, co nám opravdu chybí, je tedy plné pochopení těchto jevů a nějaká funkční sebereflexe .. Vzhledem k narůstající průměrné teplotě na planetě objem výparu z moří logicky narůstá a celkově vody v atmosféře tedy nedostatek není. Naopak.

 

O co tedy jde. Jde v zásadě o to, s jakým mikroklimatem se nad naším územím tyto mraky potkají. Potkají se tu s poněkud chladnějším a vodou nasyceným vzduchem, anebo se suchými teplými stoupavými proudy. Důsledek je naprosto logický a jednoznačný. Teplé stoupavé proudy tyto již tak lehce nadlimitní mraky, jež nespadly na našich vnějších návětrných stranách hor, snadno na nebi udrží, zatímco o něco chladnější a vlhký vzduch má tendenci stáhovat je v podobě srážek dolů k zemi.

 

    

 

Co tedy tento stav konkrétně způsobilo a co můžeme udělat pro nápravu ?

   

   

Nyní by tedy mělo být jasné jakým způsobem jsme se vzdálili od našeho zdravého srážkového středobodu.

 

Co tedy můžeme udělat pro zlepšení ?

 

 

Dále je třeba okamžitě narovnat management půdy v zemědělství, a také navrátit krajinu do stavu, kdy je schopna udržet jak vodu tak i živočišné druhy, což jde ruku v ruce. Ano mluvíme tu o remízkách v polích, stromech a keřích kolem cest, správném směru orby, koloběhu osevů, typu hnojiv atd. Jisté množství dobytka na loukách - polích ležících momentálně ladem, může být v našich podmínkách nezastupitelné.

 

Dále je také třeba udržet maximální míru zeleně ve městech – tedy stromy a travní zasakovací pásy v ulicích, zelené střechy atd. Neopomíjet městské zavlažovací systémy – i ty podporují ochlazení a zvlhčení atmosféry.

 

Velké závlahové systémy v zemědělství v rozsahu tisíců hektarů by také jistě mohli pohnout mikroklimatem ve svém okolí. Téma místního mikroklimatu je třeba nepodceňovat. Např národní park Česko-saské Švýcarsko, kde před jeho zřízením došlo k významnému kácení, dnes  srážkově zaostává a naopak některé oblasti, kde došlo ke zlepšení poměrů, již vykazují také srážkové zlepšení.

 

Soustavy rybníků a vodních děl též mají své místo v hospodaření s vodou, i když to asi není hlavní veličina na kterou bychom se měli nyní soustředit především. Ovšem např.dílo s kapacitou zavodňování Jižní Moravy by s poměry zřejmě pohlo. Paradoxně tolik kritizovaný kanál Odra-Dunaj-Labe, mnohé tyto funkce v nemalé míře naplňuje.

 

Bylo by dobré a nejspíš i nutné přesně kvantifikovat vliv solárních polí a možná bude i nutné tyto solární parky přenést na střechy měst či parkovací plochy supermarketů a zelenou plochu ponechat zeleni. Škoda, že jsme tak nečinili od začátku, i když to bylo celkem na bíledni .. Ano, tuto hurá akci u nás rozhodně neřídili vzdělaní a citliví odborníci.

 

Jak je vidět, za vzniklou situaci si můžeme sami a naštěstí je tu i možnost její nápravy. Čím rychleji tak učiníme, tím snadnější to bude, neboť, jak jsem již popsal, tento klimatický systém srážek  v sobě obsahuje velmi silnou zpětnou vazbu, která může jít s námi anebo proti nám, podle toho, jak se k tomu postavíme .. Saharu bych dnes nechtěl znovu osidlovat a ani lesů ve Španělsku se jen tak zřejmě nedočkáme .. Jak jsem již popsal výše, déšť je jakýsi hraniční jev, což znamená, že i velmi malá změna podmínek může vést k jeho vyvolání a jak bylo posáno výše, každý déšť svým způsobem také přivolává déšť další.

 

Domnívám se, že nejlepším počátkem nápravy je důsledné uvědomění si naší situace, souvislostí i jejich jednotlivých komponentů tak, jak přispívají případně škodí zdravému rovnovážnému stavu. I historické souvislosti mohou být někdy zajímavým vodítkem a posloužit lepšímu pochopení.

 

Tomáš Votruba