Jan Sedláček: „Obnovitelné zdroje energie“ – další hrozba pro přírodu

Pročež jsem se rozhodl využít svého práva, kdy já (zatím) ještě OZE kritizovat můžu, a velmi krátce shrnout jejich vliv na přírodu.

A hned na úvod vám prozradím jedno kyselé tajemství: Podpora OZE nejenže zpravidla nemá s ochranou přírody pranic společného, ale navíc, jak ukazuje praxe, mnohé typy OZE dokonce přírodu poškozují. Uvedeme si pár příkladů:

1) Fotovoltaika: Z původně vcelku rozumného konceptu solárních panelů na střechách a obvodových zdech budov (ideálně pro přímé použití pro klimatizaci v dané budově) se vyklubala štědrá podpora pro „solární parky“ na volné ploše. Tyto parky často zabírají zemědělskou půdu, na které bychom jinak mohli pěstovat plodiny pro potravinářské účely (ty místo toho musíme dovážet, což stojí další energii). Navíc se nabízí vtíravá otázka, zda ty panely za dobu své životnosti vůbec vyrobí tolik energie, kolik se spotřebuje při jejich výrobě.

2) Kukuřice do bioplynek: Kvůli tomuto konceptu narostl tlak na zemědělce, aby pěstovali kukuřici i na místech, která jsou pro tuto plodinu nevhodná – především na svazích. Důsledky jsou patrné po každém větším dešti. Kukuřice má velmi špatnou schopnost zadržet vodu, ta odtéká z pole pryč a bere s sebou cenné vrstvy půdy. Tato eroze má dva negativní důsledky – jednak obce pod kukuřičnými poli pravidelně vyplavené bahnem a druhak rychlé zhoršování mocnosti a kvality půdy (tam, kde se kukuřice pěstuje častěji, je půda mnohdy zerodovaná až na kamenité podloží).

3) Řepka do pohonných hmot: Při pěstování řepky se používají nebezpečné pesticidy, jejichž zbytky se splachují spolu s dešťovou vodou do zdrojů pitné vody. Takto zamořenou vodu nedokáže vyčistit běžná technologie používaná pro úpravu vod; musí se zavádět nové technologie, které jsou velmi drahé (což platíme my všichni). Vzhledem k tomu, jak velký podíl orné půdy je každoročně oset řepkou, se nabízí otázka, jaký vliv bude mít tato masivní chemizace na naše ekosystémy.

4) Využití zbytkové biomasy: Stále více se prosazuje, aby co nejvíce rostlinných zbytků (sláma, větve…) bylo sváženo z krajiny a využito energeticky (přímé pálení či výroba bioplynu). Většina naší půdy přitom trpí nedostatkem organické hmoty. Z hlediska ochrany přírody je nejlepší, aby co nejvíce těchto zbytků bylo ponecháno v krajině; jejich rozklad totiž obohacuje půdu o organickou hmotu a zlepšuje strukturu půdy a její vodozádržnou schopnost. Pokud bychom naopak rostlinné zbytky odváželi, půda se bude dále ochuzovat.

Diskuzi o větrných elektrárnách přenechám povolanějším, i zde se ale debatuje o škodlivém vlivu na ptactvo. Poměrně rozumné se zdají jen vodní elektrárny (kde je však kapacita v ČR již vyčerpána) a spalování komunálního odpadu (za předpokladu, že jsou využity nejmodernější technologie pro čištění spalin), kde je ale množství vyrobené elektřiny nepatrné oproti např. jaderným elektrárnám.

Je to sice jen stručný výčet (zájemce o hlubší proniknutí do problematiky odkazuji na článek kolegy Konvičky), nicméně i z těchto základních faktů je patrné, že OZE přírodu často více poškozují, než aby ji chránily. Z tohoto důvodu se mi zdá naprosto šílené, že EU prosazuje stálé navyšování podílu OZE na energetickém mixu.

A jako by toho nebylo málo, tak skupina senátorů za KDU-ČSL, STAN a ČSSD vyzývá, abychom navýšili podíl OZE ještě více oproti původnímu plánu. Tito senátoři nejenže chtějí obrat nás daňové poplatníky o další miliardy (vzpomeňme na solární tunel – a to je jen slabý odvar proti tomu, co ještě může přijít), ale navíc dělají vše pro to, aby se naše životní prostředí, především z hlediska kvality půdy, zhoršilo.

Autor článku je přírodovědcem se zaměřením na krajinnou ekologii.

zdroj: https://narodnidemokracie.cz/jan-sedlacek-obnovitelne-zdroje-energie-dalsi-hrozba-pro-prirodu/