Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky, chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.

Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.
Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček, Bohuslav Sobotka

Konec citátu.

Předpokládám, že hlavní citáty, které připadají angažovaným soudruhům umělcům a politickým oportunistům skandální a podlézavé jsou zmínky o “strategickém partnerství” a “vzájemného respektu a ke svrchovanosti a územní celistvosti”.

1) K otázce “strategického partnerství”:

Obsah čínského slova huoban [partnerství] se odvolává na subjekty, které se zabývají shodnými aktivitami. Slovo zhanlue [strategie], potom ve významu ekonomickém a politickém označuje krátkodobý i dlouhodobý plán nebo doktrínu, která zahrnuje komplexní a rozhodující řešení.

Čínská lidová republika navázala a udržuje strategické partnerství s vice než 50 zeměmi světa a třemi mezinárodními organizacemi (Evropskou unií, ASEANem a Africkou unií). Mezi jinými navázala toto partnerství s Brazílií (od r. 1993), Ruskem (1996), USA (1997), Francií (2004), Německem (2004), Velkou Británií (2004), Indií (2005), Španělskem (2005), Jižní Koreou (2008), Polskem (2011) nebo s Ukrajinou (2011).

Abychom si poslechli výroky některých západních politiků a institucí na téma strategického partnerství s Čínou:

– “I’ve been clear we will be continuing that global strategic partnership with China. It is a golden era of relations between China and the UK” (Jasně jsem vyjádřila, že hodláme pokračovat v globálním strategickém partnerství s Čínou. Prožíváme zlatý věk vztahů mezi Čínou a Spojeným královstvím), pravila Theresa May, britská premiérka, 5. září 2016;
– “Germany and China view themselves as long-term strategic partners and have built up mutual political trust” (Německo a Čína se vzájemně vnímají jako dlouhodobí strategičtí partneři a vybudovali si vzájemnou důvěru v politické oblasti”) říká Společná deklarace Německa a Číny z 28. března 2014.

Takže to, že se někdo prohlásí za strategického partnera Číny v žádném případě neznamená, že by “otáčel zemi na východ” nebo Číně podlézal či poklonkoval. je to prostě “terminus technicus”, který používají vyspělé státy světa, významným způsobem spolupracující s Čínou. Buďme rádi, že mezi ně patříme, k čemuž nepochybně přispěl významným dílem i Prezident Miloš Zeman.

2) K otázce „respektování svrchovanosti a územní celistvosti“:
Jedná se o základní princip mezinárodních vztahů. Jeho nerespektování ze strany našich západních „spojenců“ zapříčinilo v nedávné době katastrofy v podobě rozdrobení Jugoslávie, rozvratu Blízkého východu a severní Afriky, doprovázených krvavými konflikty, ekonomickými stagnacemi a sociálními otřesy, které vyvolaly mimo jiné i současné migrační vlny.

Politika „jedné Číny“, je základem zahraniční politiky Spojených států, Evropské unie i jednotlivých evropských zemí. Tyto země uznávají svrchovanost a územní celistvost Číny v jejích současných hranicích. V tomto kontextu považuje Čína jakékoli přijetí 14. dalajlámy jakýmkoli politickým představitelem těchto zemí za akt, který je v kontradikci k tomuto uznání svrchovanosti a územní celistvosti. V tomto smyslu bylo tedy třeba vymezit se proti záměrnému porušení této zahraničně-politické linie České republiky (formulované takto mimo jiné už za ministrování Karla Schwarzenberga) ministrem kultury Vlády ČR.

Dalším úhelným kamenem prohlášení, vyzývajícího k „občanskému neklidu“ byla potom údajná „povýšená a arogantní odpověď Číny, požadující prokázání slov činy“.

3) K otázce „arogantní odpovědi čínské vlády“.
Dne 25. října 2016 odpovídal na otázky čínských novinářů na pravidelném tiskovém briefingu mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Lu Kchang. Otázek bylo celkem 12, mimo jiné ve věcech cesty náměstka ministra zahraničních věcí Spojených států Blinkena ke strategickým rozhovorům s Čínou, k situaci v Jihočínském moři a ke vztahům s KLDR. Otázka č. 8 se týkala přijetí 14. dalajlámy některými evropskými politiky.

Ve své odpovědi novináři tiskový mluvčí Lu Kchang informoval o prohlášení českých ústavních představitelů a slovenského ministra zahraničních věcí a řekl (v anglické verzi výstupu z této tiskové konference): “We value the abovementioned statements, and expect relevant countries to honor their words” (“Ceníme si uvedených prohlášení a očekáváme, že dotyčné země se budou těmito slovy řídit”).

Z tohoto výroku vznikla jakousi zvláštní alchymií na ČTK okřídlené věta, že Čína “požaduje, aby ČR prokázala svá slova činy”. Od ní toto nepravdivé tvrzení převzala přední česká media a od těch zase politici. ČTK sice článek následujícího dne opravila, ale media už se v tomto směru příliš neobtěžovala. Slova zazněla na tiskové konferenci od tiskového mluvčího ministerstva a nebyla tedy žádnou reakcí nebo odpovědí na prohlášení českých ústavních činitelů.

Jak je tedy vidět, k ničemu, co tito novodobí koryfejové napsali a plamenně odrecitovali, ani vzdáleně nedošlo. Chápu, že mnoho zemí nemá zájem na tom, aby Česká republika měla dobré a přímé ekonomické vztahy v Čínou. Vadí jim konkurenční prostředí pro jejich výrobce a jistě by dali přednost tomu, kdyby se tyto vztahy realizovaly prostřednictvím jejich firem. Chápu také, že jsou země, které nemají zájem na tom, aby Česká republika byla stabilní zemí a proto podporují osoby, které rozdělují českou společnost. Otázkou je, jestli chceme, aby takto jednal a takto vypadal český politik. Volby jsou už za rok, tak na tuto manipulaci, ale hlavně na její hlavní záměr nezapomínejte.

zdroj:http://danielsolis.cz/trapne-tydny-obcanskeho-neklidu-aneb-kdo-komu-podleza/