Porušování lidských práv na Ukrajině

Hospodářská síla západu totiž upadá geometrickou řadou. I západní vojenská moc je postavená na hliněných nohách, jak se ukazuje dlouhodobými neúspěchy politicky neudržitelných tažení na Afghánistán, Irák, či Libyi.

 Proto se i v případě nároku na sebeurčení národa projevuje onen dvojí metr, kterým se měří lidská práva v globalizovaném světě. Jen hegemon může rozhodnout, komu přísluší právo na sebeurčení a komu nikoliv. Jediným kritériem při tom není norma mezinárodního práva, jak by se chtělo zdát, ale účelovost a geopolitický záměr.

Propagandistický aparát se pak již postará o to „správné vysvětlení“ a o patřičné argumenty. Veřejné mínění je patřičně formováno důmyslným aparátem sdělovacích prostředků. Spravedlnost v tomto světě nemá šanci na přežití. Příkladem může být vyhlášení nezávislosti Kosova, která byla přijata velkou částí mezinárodního společenství téměř bezvýhradně, zatím co vůle obyvatel Krymu, Luhansku a Doněcka je zcela ignorována, zatracována a účelově považována za projev ruského iredentismu, expansionismu a imperialismu.

Rusko totiž podle slov různých západních představitelů „opustilo projekt Nového světového pořádku“. Neotřesitelná pozice světového hegemona, za kterého se považují Spojené státy americké, se otřásá. Svobodné národy světa se sjednocují ve vlastní, nezávislé hospodářsko-politické strukturu, prostřednictvím kterých se hodlají vymanit ze závislosti na rafinovaném systému petrodolaru.

Svět se tedy dostává do fáze, ve které bude utvářena jeho další budoucnost a podoba. Ozbrojené střety, a masakry civilního obyvatelstva, které se odehrávají pod dohledem ultranacionalistických uskupení operujících na Ukrajině, jsou jen předzvěstí širšího globálního kataklysmatu. Západní elity totiž nemají moc času na to, obhájit své pozice hegemona. Každým dnem jejich pozice slábne a to také díky obdivuhodnému odporu ostatních významných mezinárodně-politických aktérů, kterými jsou země BRICS, ALBA, a srdnatě odolávající, těžce zkoušené státy blízkého východu, ze kterých je vhodné zmínit především Sýrii.

Osvobození se od hegemonie dolaru nebude snadný ani rychlý proces. Události odehrávající se na východě Ukrajiny jsou předzvěstí toho, co nás zde, v Evropě může čekat. Záruky míru a bezpečnosti nám neposkytuje nikdo. Pochybné spojenectví ve strukturách Severoatlantického paktu nás naopak nevyhnutelně posouvá směrem k ozbrojenému střetu. Rétorika úředníků této organizace se vymkla kontrole zdravého rozumu. Je prokazatelné, že NATO má v současné době jasné zadání – vystupňovat mezinárodní napětí.

Řinčení zbraněmi jde ruku v ruce s bezzubými západními hospodářskými sankcemi proti Ruské federaci, kterými si zoufalá a naivní Evropa, vedená buďto hlupáky, nebo zaprodanci, nebo fanatiky, střílí do vlastní nohy. Tato cesta vede do záhuby a má podobný smysl jako bití vlastní hlavou do zdi. Pokud Evropa urychleně nevystřízliví, nebude jí na konci této slepé uličky hanby čekat nic dobrého. Porušování lidských práv na východě Ukrajiny, bombardování a masakrování vlastního obyvatelstva vrací Evropu tam, kde se nacházela před osmdesáti lety. Minimálně by se mladí a ctižádostiví Evropané rozpomenout na utrpení předchozích světových válek a upomenout se na principy důstojnosti a nedotknutelnosti lidské osoby.

Stále platí pořekadlo, že co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. To pokřikování a ukazování prstem na Rusko, by mělo co nejrychleji přestat. Každý, kdo se účastní tohoto nesmyslného honu na vlastní ocas, se stává spoluodpovědným za vskutku temnou budoucnost, která se pod tímto neblahým scénářem v režii upadající americké ekonomiky a jejích zdivočelých hlídacích psů, pro nás všechny chystá.

Odkaz: Původní publikace Bílé knihy na stránkách ministerstva zahraničí RF (RU + EN):