Od 20. ledna příštího roku sice zasedne na křeslo v čele oválné pracovny nový prezident, silové struktury v pozadí a jejich politika ale zůstanou stejné. Proto položil Obama hned v úvodu čtvero otázek, které odpovědět prý „máme my, jako země, nehledě na to, kdo bude příštím prezidentem, nebo kdo ovládne příští Kongres“.

Obama si vzápětí sám na své otázky odpovídá a nechává abstraktní, a zde čistě jen instrumentální tázané, oslovené technickým termínem „my jako země“, nadále v roli pasivního posluchače. Jedna z otázek je pro nás zejména zajímavá. Zní takto: „Jak udržíme Ameriku bezpečnou a povedeme svět bez toho, abychom se stali jeho policajtem?“

Zde tedy, zcela nepokrytě, Obama opět potvrzuje zavedenou doktrínu nadřazenosti, kterou lze interpretovat jako chorobný komplex megalomanie a vyvolenosti, dlouhodobě zakořeněný v myslích populace Spojených států, zasévaný a pěstovaný pod hlavičkou „zjevného předurčení“ vládnout celému světu (manifest destiny). Tato nebezpečná společenská choroba je udržována a posilována kolektivním úsilím vojensko-průmyslového konglomerátu, před kterým varoval v již v roce 1961 Obamův předchůdce, prezident Eisenhower.

Obama pokračováním doktríny nadřazenosti volně navazuje na výrazně imperialistickou Wolfowitzovu doktrínu amerického unilateralismu, formulovanou neokonzervativními jestřáby pod vedením Dicka Cheneyho a Collina Powella v devadesátém druhém. Úsilí neokonů vyústilo Bushovou doktrínou, zakotvenou v textu Národní bezpečnostní strategii zveřejněné v roce 2002. Cheney tehdy prohlásil, že kdo má pochybnosti, nechť si připomene osud Talibánu v Afghánistánu a Saddámova režimu v Iráku.

Obama si ve stejném duchu pouští uzdu v textu Národní bezpečnostní strategie z února 2015.

Slovo „vůdcovství“ v něm Obama použil sedmatřicetkrát na dvaatřiceti stránkách. V letošním projevu o stavu Unie „vůdcovství“ zaznělo osmkrát.

V průběhu projevu padla ona, pro nás zejména zajímavá otázka, ještě jednou. Obama ji totiž s lehkou alternací znovu opakuje. Ptá se tentokrát takto: „Třetí velká otázka, kterou máme společně zodpovědět, je, jak udržíme Ameriku bezpečnou a silnou bez toho, abychom se izolovali anebo se snažili budovat národy všude tam, kde je problém.“

Obama pokračuje zhurta: „Něco vám řeknu: Spojené státy americké jsou nejmocnějším národem na světě. Tečka. A to není zdaleka všechno (poslední větu opakuje třikrát pro bouřlivý potlesk). Utrácíme na svém vojsku víc než dalších osm zemí dohromady. Naše jednotky jsou ty nejlepší bojové síly v dějinách světa!“ (Opět bouřlivý potlesk.)

„Žádný národ nenapadne nás nebo naše spojence přímo, protože ví, že to je cesta do zkázy. Průzkumy ukazují, že pokaždé, když se jedná o jakémkoliv důležitém mezinárodním tématu, lidé tohoto světa nehledají vedení v Pekingu nebo Moskvě, ale volají nás. (…) Zeptejte se Usámy bin Ládina! (…) Máme dlouhou paměť a náš dosah nezná mezí!“

Je možná úsměvné, že se prezident nejmocnější země na světě roven cirkusovému eskamotérovi odvolává na bin Ládina, někdejšího agenta CIA, který byl údajně, nikoliv však průkazně zabit komandem speciálních jednotek. Dále se Obama také odvolává na jistého předáka al-Káidy, kterého nejmenuje, ale uvádí, že byl zabit v Jemenu. Celkem s jistotou lze říci, že měl na mysli Šajcha Abu Basira Nassera al-Wuhajšiho, zavražděného letos prostřednictvím bezpilotního letounu.

Patrně si Obama jen stěží uvědomuje, že v podstatě obhajuje porušování posvátných principů a oněch univerzálních hodnot, na kterých byla postavena ústava Spojených států amerických (SSA), a tím staví svoji zemi na stejnou úroveň s barbarskými teroristy, kterým ve svém proslovu s opovržením vyhlašuje nemilosrdnou válku. Protože upírá právo na řádný soudní proces či právo na obhajobu lidem, které nechává po celém světě zabíjet nejen bezpilotními letouny, ale i takzvanou „mokrou prací“ (tajnými vražednými akcemi) nebo i nepřímo, krutými hospodářskými sankcemi.

Podle britské neziskovky The Bureau of Investigative Journalism bylo od počátku Obamova úředního období, na jeho osobní rozkaz, bezpilotníky zavražděno více než 2500 lidí. Uniklé informace zpravodajství přitom prokazují jen 10% úspěšnost těchto zásahů. To znamená, že 90 % obětí jsou nevinní civilisté, často ženy a děti.

Obama dál ve svém projevu zcela nepokrytě označuje za mnohem větší hrozbu své zemi, než je terorismus, čínskou rostoucí ekonomiku a ruskou snahu zachovat si vliv na Ukrajině a v Sýrii. Což je podle něj v rozporu s mezinárodním systémem, tak jak jsme ho „my (Obamové)“ postavili po druhé světové válce..

„Je to na nás, Spojených státech amerických, tento systém obnovit. A to vyžaduje určit si priority. Priorita č. 1 je chránit lidi a jít po teroristických sítích.“ Obama zmiňuje konkrétně Islámský stát a al-Káidu. Paradoxně obě tyto teroristické sítě byly vytvořeny Spojenými státy. V případě al-Káidy to veřejně přiznal jak Obama, tak i Clintonová. V případě IS je to dokumentováno a doloženo méně veřejně, shodují se na tom ale nezávislí analytici a existují důkazy z Iráku, předložené íránským vojenským zpravodajstvím.

Obama zároveň prozrazuje novou formu globálního vládnutí. „Při tématech globálního významu zmobilizujeme svět, aby pracoval s námi, a zajistíme, aby jiné země zatáhly za provaz vlastními silami.“ A to je přesně to, co se nyní děje. Technicky se tomu říká zástupné války neboli „proxy wars“.

V současné době takové války probíhají hned na několika místech. Americké jednotky prý operují ve válce vedené Saúdy proti jemenským Hutsiům. Krátce po proslovu o stavu Unie oznámil viceprezident Biden na tiskové konferenci s tureckým premiérem Davutoglu, že s Tureckem zahajuje pozemní operace proti IS v Sýrii a Iráku. Irák s tím stejně jako Sýrie nesouhlasí, ale na jejich názor se světový policajt samozřejmě neohlíží. Takzvanými Američany bylo uchváceno letiště na severu Sýrie, a to samozřejmě bez souhlasu syrské vlády. Začala tedy okupace Sýrie, které již od samého počátku měl dělat kulisu Islámský stát.

Pravda vychází najevo i z prohlášení izraelského ministra obrany Ya’alona, že „pokud by režim prezidenta Bašára Asada v Sýrii padl a nastalo bezvládí, Izrael by dal v zemi přednost nástupu Islámského státu, než aby dopustil vládu pod vlivem Íránu.“

Doslova řekl, že pokud politický proces selže, zaútočí na teroristy IS vojensky. Bdělému pozorovateli ale neujde, že s IS se žádný politický proces nekoná. Jednání se vedou v Ženevě mezi syrskou vládou a takzvanou opozicí, která se dělí na dvě skupiny. Jednu delegaci sponzorovanou Ruskem, která zahrnuje i Kurdy, a druhou, vzešlou z konference v Rijádu, sponzorovanou Saúdy a Západem. V té saúdské skupině figurují představitelé teroristických skupin, zejména notorických Ahrar al Šám a Džaish al-Islam. S účastí Kurdů nesouhlasí Turecko. Viceprezident Biden dokonce během jednání s Turkem také explicitně vyjádřil podporu Washingtonu v boji proti kurdské PKK, jak psal The Wall Sreet Journal 24. ledna. Sýrie zase nehodlá akceptovat u jednacího stolu teroristy.

Takto by ženevská mírová jednání podle všeho neměla velkou šanci na úspěch. Hra je totiž předem rozhodnuta, akorát se nachází nadále v patové situaci. „Ale“, jak Obama hrdě vyzdvihuje ve své labutí písni, podobně jako krédo zmiňuje Pontia Piláta, „po Měsíci jsme chodili. (Potlesk.)“

Nota bene:

Obamova Národní bezpečnostní strategie z roku 2015 je na stránkách Bílého domu uváděna jako: „a vision and strategy for advancing the nation’s interests, universal values, and a rules-based international order through strong and sustainable American leadership“.

Tedy vize a strategie na prosazování národních zájmů, univerzálních hodnot a pravidel založených na mezinárodním pořádku skrze silné a udržitelné vůdcovství Ameriky.

Dokument dále pokračuje výčtem principů a priorit, které definují, jak Amerika povede svět. (viz. fotogalerie)

zdroj:http://www.casopis-sifra.cz/daniel-solis-obamova-labuti-pisen/