Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Konec bordelu na nekonečno

Položili jste si někdy otázku proč jsme byli vybaveni smysly? A proč k nim máme ještě schopnosti, díky kterým se můžeme honosit titulem – dámy chtě-nechtě prominou - „Páni Tvorstva“? Je sice pravda, že na některé lidské jednotky je obtížné pohlížet jako na Pány Tvorstva a dost často se to dokonce příčí i zdravému rozumu, ale vcelku to tak nějak platí. Tedy vlastně platilo! ...no a jak je to možné, že už to neplatí? Jak je to možné, že na rozdíl od nás si fauna svá mláďata stále chrání? Jak je to možné, že ani jeden zvířecí druh (mimo sojky práskačky) nebonzuje na stejný a dokonce ani na jiný druh? Jak je možné, že jsou jednotky fauny a flóry stále plně spokojeny s počtem jejich pohlaví a pořád jim to šlape? Jak je to možné, že se navzájem zbytečně nevybíjejí? Může to všechno být tím, že mají méně smyslů a schopností než my – „Páni Tvorstva“? Co se to vlastně děje?

---

 

 

  • konec-bordelu-na-nekonecno

Už pár let je hodně cool rozumovat o světě, jako že zrychlil, že zblbnul a že se v prdel obrací. Kdo tohle praví, tak je považován za vnímavého, prokazatelně rozumného, až třeba i inteligenta. No a kdo takové řeči poslouchá, tak na tváři často vyrobí takovou tu přemýšlivou grimasu, co politici používají na billboardy (asi proto, aby vypadali chytřejší, než jsou) a souhlasně u toho pokyvuje hlavou. Možná také proto jsme se označili za ty pány tvorstva, protože fauna ani flóra takové řeči nevede. Tedy předpokládáme, že ne. ...prostě mějme za to, že nekonečné komentování konečných, hotových faktů a omílání blbých keců o nesmyslech, furt dokola, děláme jen my – tedy jen ta nejvyšší forma existence, kdoví v kolika galaxiích, co poletují ve vzduchoprázdnu kolem nás, které vzniklo po té velké šlupce, jak prasknul ten jeden atom, či co to bylo.

Abychom mohli dále tiše přešlapovat kolem, dnes silně porouchaného Paretova pravidla, je nutné určitou skupinu ještě ujistit, že opravdu nebudeme předpokládat ani to, že první z „Pánů Tvorstva“ se jmenoval Adam, ale nějak jinak (Vatikán ještě neaktualizoval jak), a ani že si jako první hryznul do kradeného jablka, co mu podstrčila jeho kámoška, kterou dostal darem k rozptýlení. A aby některému z „Pánů Tvorstva“ nebylo líto, tak pro ostatní producenty všemožných „Ádů“ to platí jakbysmet.

Shora je zatím evidentní, že my, páni všeho tvorstva, jsme opravdu velké rozumbrady. Nebo je taky možné, že nemáme pořádně co na práci a minimum skutečných starostí, když toho dokážeme tolik vyplodit kolem naší existence. A to je ještě úplné prd! Dokážeme toho totiž ještě mnohem více. Dokážeme sledovat několik on-line válečných konfliktů současně. Úplně v klidu dokážeme ze sebe dělat pokusné morče, napustit do sebe a svých dětí, život zkracující jedy. Dokážeme se jako malé děti radovat z plného žaludku geneticky upravených sraček, hmyzu a chemických sloučenin. Dokonce i u nedělního oběda dokážeme s otevřenou hubou brát vážně a posléze si předávat dál věty, co pronesli nejblbější z nejblbějších a ještě za to platit. Taky dokážeme, s přesností na jednu milióntinu, sčítat denní nárůsty krvelačných divochů v našem domě…

Asi nemá cenu pokračovat dál ve výčtu našich dovedností, které nás posunuly na první místo před šimpanze, delfína a prase domácí. Je jasné, že na nás nikdo z fauny ani zdaleka nemá. Převyšují nás snad jen intuicí, což jsme ovšem ve škole neprobírali, takže to se nepočítá. Lze konstatovat, že všichni, co se umístili za námi, by si z toho moře měli udělat repete a vylézt znovu, když se jim teda ten první pokus moc nevyvedl. Takový delfín je tam doteď, chudák pořád přemýšlí jak na to, ale stejně se mu to ne a ne podařit - postavit se na na zadní a sežrat prvního, klackem zabitého mamuta. Asi jsme fakt nejlepší.

Právě teď nastal čas se těch, co měli nervy se dočíst až sem, zeptat - jaký z toho má člověče pocit? Patří to, co jsi čet doposud, spíše mezi ty hromady blbých keců, co se o nich píše shora a nebo to má někam směřovat?

Jestli sázíš na to první, přejdi raději na další článek, človíčku. Nebo si zapni bednu. Třeba tam bude něco „na úrovni“. Možná něco z výčtu dovedností druhu homo sapiens na druhou. Možná ještě nevíš, co dnes řekl některý prezident za moudro/blbost/hrozbu a nebo ti dokonce utekly poslední události ze severu/jihu/západu/východu. A je taky docela možné, že z jakéhosi UFA vyskočil nový zákeřný virus/smrtící bakterie/zhoubná plíseň a máš si nasadit šátek/roušku/dvě roušky/respirátor. ...jeden nikdy neví!

Najde se v této realitě ještě vůbec někdo, kdo si myslí, že nemá moc smysl poslouchat „nové“ zprávy, co se s železnou pravidelností pořád dokola opakují a zvažuje, jak z kolotoče vyskočit? Kolik z nás si dokáže dát dohromady informace o snižování výroby/spotřeby energií, o plánovitém vybíjení bílých jedovatými potravinami a smrtícími injekcemi? Snad už dost a celý tento proces není potřebné sáhodlouze popisovat. Lze použít krátké slovo, popisující současnost a to je „úklid“ a nebo trochu delší, ale o to výstižnější – „generální úklid“.

Jak známo, uklízí se buď pravidelně a tak to dělají většinou ženy a nebo úklid provádíme, až když cítíme, že nám opak úklidu tak trochu přerůstá přes hlavu. To bývá často výsadou mužů. Jaký druh úklidu bílé populace probíhá, zda pravidelný či náhodný, to nevíme jistě. Můžeme jen teoreticky předpokládat, že je pravidelný, protože absolutní většina dějů kolem nás, nemá s nahodilostí nic společného. Ale je to vlastně jedno - stejně si za chvíli dokážeme, že je zcela nepodstatné, zda nás uklízí „muž“ nebo „žena“.

To že se právě kdosi rozhodl vyčistit „bílý“ svět od „bílých“ se nám „bílým“ asi moc líbit nebude, jenže ať se nám to líbí nebo ne - „úklid“, jako činnost, je obecně uznáván jako činnost hodnocená pozitivně. No ale chválit toho „kohosi“ zatím nebudeme. Se zmíněným „úklidem“ totiž v daleko větší míře probíhá znečisťování, přičemž výraz „znečišťování“ není ani zdaleka dostatečně výstižný na to, jak šílený a nebetyčný bordel byl již vyroben.

Aby bylo ihned všem jasné o čem je řeč, připomeneme nasunování miliónů divochů do našich domovů; harašení zbraněmi; světový fenomén v dosazování idiotů, debilů a kriplů na vysoká státnická místa; masturbační místnosti ve školách a to i mateřských; vymýšlení desítek nesmyslných pohlaví; propagace bezpohlavních šaten, sprch a záchodů; perverzní duhové exhibice na veřejných prostranstvích; úmyslné přidávání hmyzu do lidské stravy; propagace umělých potratů a eutanazie; lži a dezinformace ve veřejných sdělovacích prostředcích; měření produkce CO2 a naopak cílené nastřikování jedovatých clon na oblohu; …atd., atd.

Jak je na první pohled vidět, produkce svinstva o několik řádů převyšuje snahy o úklid bílého území od bílých. Jako by to nedávalo smysl a spíše se to dá přirovnat k míchačce na beton, kde se vložilo vše, co bylo po ruce a vždy po týdnu míchaní se bílé mrtvolky vyhází na smetiště, nahradí se negramotnými negry. K tomu se vždy přidá ještě jeden až dva nové výplody chorých mozků a znova se míchačka na týden roztočí. Asi chápete, že v tomto chaosu veškeré úklidové snahy zcela zanikají, což potvrzuje nepodstatnost dřívější spekulace, zda uklízí „žena“ nebo „muž“. Jedinou záhadou je totiž jen to, proč si tahle míchačka oblíbila hlavně k bílý svět. Nebo jinými slovy: Co má s touto naší částí reality (rozuměj mapy) za lubem…?

Jedna ze známých teorií, co nám předhodili k přijetí je, že se staví něco nového a aby se to dalo postavit, musí se to staré zbourat. ...a teprve pak mohou vzniknout nové státy, nové národy, nové jazyky.

Ano, tato teorie by dávala perfektní smysl, kdyby se jen bouralo. To znamená že by jen vybíjeli nás bílé injekcemi, válkou, vzduchem a potravinami nebo kdyby zastavili všechny elektrárny a udělali trvalý blackout a nebo kdyby k tomu z jeskyní ještě vypustili smrtící viry, speciálně vytvořené na bílé (viz. seriál Utopia (2013 a 2014)). To pak ano, tato odkudsi dohozená a všeobecně přijatá teorie by seděla jak zadnice na hrnec.

Jenže, jak jsme si před chvílí ukázali, ono se toho děje mnohem více a zcela nevídaný bordel, nejen v hlavách obyvatel této reality napovídá, že o úklid před novou výstavbou, tady jistě nejde. Proč by se přes oficiální média dětem plantaly mozky, aby si přehodily pindíky za pipiny a naopak? Proč by se šťastným manželům tvrdilo, že jejich novorozencem spáchali nejtěžší zločin proti lidskosti? Proč se tak hojně instalují „umělecká díla“ ze kterých se chce zvracet? Proč jsou na všechny rozhodovací úrovně umísťováni blbečci? To přece s demoličními pracemi nijak zvlášť nesouvisí, protože když zaplatíte inteligenta, máte realitu (rozuměj mapu) vyčištěnou násobně rychleji.

Jak má správně probíhat demolice všichni dobře víme. Třeba z té nejznámější v roce 2001 - stavby se naládují výbušninami, zmáčkne se knoflík, všechno letí dolů a mění se v prach a pak se na místo sutin postaví něco nového.

Takhle nějak to má být a jistojistě to nebylo před odpalem tří mrakodrapů WTC tak, že tam po schodech tancovaly průvody nahých buzíků a pedálů,; nikdo tam nikoho jistě neomezoval ve vypouštění nesmyslné uhlíkové stopy; určitě tam nikdo nevyhlašoval normy na délku salátových okurek a zahnutí banánů a na stopro tam z oken nevyhazovali bělochy, aby si na jejich židle ihned posedali černí. Byl to téměř běžný pracovní den, během kterého kdosi zmáčknul červený čudlík, načež se baráky poroučely a vše bylo připraveno na stavbu něčeho nového.

Takže smůla – kdyby se někdo rozhodl najít zásadní podobnost mezi demolicí 2001 a současností, nepodaří se mu to. Logika nepustí a proto nejde o demolici, ale možná už je čas si ten dnešní chaotický bordel (či zabordelený chaos, chcete-li) připodobnit k něčemu bližšímu.

První příklad připodobnění by mohli znát hráči PC her – jste na nějaké úrovni, třeba taktické tahové bojovky, a tu úroveň máte uloženou. Začnete ji hrát, ale taktika se vám moc nedaří. Ztrácíte jednu figurku za druhou a tušíte, že jste to měli zahrát jinak. Za chvíli jste si jisti, že tahle mise je ztracena a budete ji muset začít hrát znovu. ...ale ne hned! Ještě můžete něco zkusit. Ne, že by vám to nějak pomohlo k vítězství - to je už pasé, ale něco se zbytkem figurek zkusit. Nějakou blbost. Buď něco zjistíte a nebo aspoň bude sranda. Stejně budete dobiti, tak co! Pak si misi stejně restartnem znova a snad to zahrajem lépe.

Připomíná vám to něco? Pokud ne, protože jste nic takového nehráli, tak to neva. Dáme ještě jedno přirovnání. To by mohlo znát už mnohem větší skupina:

Představte si, že jste rodiče a máte moc rádi své dvě malé děti. A taky máte hezký byt, co si už ale říká o výmalbu. Stěny jsou špinavé, upatlané, sem tam pavučinka, sem tam díra po hřebíčku či prasklinka a děti si před týdnem navíc usmyslely, že ta bílá v předsíni vypadá nějak smutně. Trochu jste jim to pak vysvětlili, ale stejně - nedá se nic dělat. Aspoň je o důvod více, takže budete malovat.

Koupíte barvy, sestěhujete nábytek, přikryjete ho a pokud jste opravdu dobří rodiče, vložíte dětem do ruky hrst pastelek, ať si namalují co hrdlo ráčí. Po nějaké době vidíte, že jim to sice jde hezky, ale pomalu. Navíc je celá plocha nad jejich hlavami prázdná a takové situaci je těžké odolat. Nedá se nic dělat, necháte volný průchod i své fantazii a pomůžete jim. Kreslíte všechno možné, všemi barvami, páté přes deváté, krávoviny, hovadiny, plácaniny, obludy. Vymýšlíte nesmysly a přerůzné fantazie k pobavení potomstva, až stěna vypadá jak po výletu bohnických pacientů nebo po jednání české vlády. Klidně se takhle můžete s dětmi až do mrtva vyblbnout, protože víte, že smích je nejlepší lék a zítra, tak jak tak, vše přetřete novou barvou.

Tenhle druhý případ je možná bližší vícero z vás a teď asi mohutně přemýšlíte, co tím bylo vlastně myšleno. Bude to snadné, protože podobenství je natolik přesné, že ho stačí jen napasovat do naší doby, kdy se na vás ze všech stran hrnou nesmysly a vykloubeniny nejtěžších kalibrů a máte pocit, že o světě bílých nerozhodujete vy, ale jedinci ve svěracích kazajkách. Navíc, když si myslíte, že větší hovadina, než co jste dnes slyšeli v televizi, už nemůže být vymyšlena, hned druhý den svůj neuvážený názor musíte přehodnotit. ...a tak to jde den za dnem dál a dál, až pomalu začnete pochybovat sami o sobě, zda jste normální.

Můžete si s klidem oddechnout – až na nepatrný a bezvýznamný zlomek procenta jsme všichni normální a navíc máme tu čest, být účastni závěrečné fáze této reality. Bohužel (nebo bohudík?) nám není známo, kdy přesně skončí a bude spuštěn restart tohoto zjevně nepovedeného pokusu někam dojít. Ani nevíme, zda se po restartu zase potkáme s vymazanými vzpomínkami nebo nastoupí celá nová hráčská sestava a nás odloží. Taky bychom se mohli někteří potkat v jiném levelu. Nebo nás probůh navždy vymažou?? Hrozná představa! A co udělají s touto herní plochou? Nechají ji stejnou? Nebo ji zase jen nějak upraví, tak jak to udělali minule? Nebo že by proběhla aktualizace Matrixu na vyšší verzi i s celou novou mapou, když se jim tahle už okoukala...?

No, vážení a milí „Páni Tvorstva“, jak to tak vypadá, asi žádní páni tvorstva nejsme. Aby jste na to přišli stačí se s chladnou hlavou rozhlédnout a přemýšlet. A pokud to tady někomu ještě ani potom nebude připomínat Bordel na nekonečno a pořád bude čekat na to dno, od kterého se odrazí a nebo ho dokonce napadne, že to takhle do nekonečna může jít dál a dál, tak ať si vezme svého dřevěného kačera s bubínkem a... ... a nebo si to dejte ještě jednou.

Dan Niel 30.10.2023

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře