Diletantismus vlády nebere konce. Nyní se ministr zemědělství snaží vybřednout z nastalé situace, zejména když obchodní řetězce již naprosto neomaleně sdělily, že budou zvyšovat oproti letošku po Novém roce ceny potravin o 10 až 15%. Takže nejen, že nedojde ke snížení cen, o kterém fantazírovala vláda, ale dojde k výraznému meziročnímu nárůstu cen potravin. Zaznamenáváme v posledních dvou letech vlastně setrvalý růst cen potravin. A jak je vidět, bude tento růst cen potravin pokračovat i v příštím roce.
Pochopitelně, že klíčem ke všemu je růst cen energií, tedy elektřiny, tepla, případně plynu, ale také vody.
Lze říci, že český vnitřní trh ovládly již před lety oligopolní řetězce, které v zásadě stanoví oligopolní (rozuměj: kartelové ceny), a to nikoliv na základě typických kartelových dohod, ale tím, že prostě jejich příslušné firemní abtajlungy trvale sledují cenotvorbu „konkurenčních“ řetězců. A protože maloobchod u nás probíhá ve zdrcující většině právě přes obchodní řetězce, musí se jejich cenám přizpůsobit i malí obchodníci. Ti často pracují v najímaných prostorech, takže je zatěžuje vlastně i tento typ nákladů, který velcí obchodníci typu řetězců neznají.
Vláda by se měla seznámit s tím, kolik vlastně jednotlivé obchodní řetězce u nás vydělávají. A měla by stanovit povinnost řetězců zveřejňovat u 50 – 60 druhů těch nejzákladnějších druhů potravin jejich nákupní a prodejní ceny. A tedy výši obchodního rozpětí. Sám ministr Výborný hovořil o tom, jakého obchodního rozpětí (neodborně řečeno marže) dosahuje jistý obchodní řetězec u mrkve. Obávám se, že to u jiných druhů zboží je stejné či podobné. Tedy, že řetězce nakupují levně, silou své oligopolní pozice na trhu se snaží stlačit nákupní ceny od českých potravinářů a zemědělců, kam až to jde dolů. A naopak se snaží vyšponovat své prodejní ceny, kam až to jde nahoru.
Existuje určitá část spotřebitelů, kteří nehledí na ceny a kupují, co jim přijde pod ruku za jakoukoliv cenu. Ale velká část spotřebitelů se ohlíží na ceny, na slevové akce a nakupuje v nich. Ale i tyto tzv. akční ceny, používané ve slevových akcích řetězci, jsou zřejmě s takovou marží, že by se šéfům starorežimních podniků vnitřního obchodu protáčely oční panenky.
Za starého režimu jsem pracoval v podnicích veřejného stravování a maloobchodu a něco o tom vím. Pan Prouza, který hájí zájmy obchodních oligopolů, tvrdí, že jejich ziskovost z roku na rok klesla a že dosahuje něco málo přes 2%. Nevím, zda to tak je či nikoliv
Je také otázkou, za jakých finančních podmínek nakupují české obchodní řetězce zboží od svých mateřských firem ze zahraničí...
Je dost dobře možné, že významná část výnosů z českých maloobchodních řetězců zůstává v zahraničí.
Česká vláda by se měla pokusit o to, co udělala už před časem vláda francouzská. Dohodla se s největšími obchodními řetězci na svého druhu maximálních cenách u několika desítek základních druhů potravin. A inflace ve Francii vypadá ve srovnání s inflací v Česku docela přijatelně.
Svou roli ovšem, pokud jde o ceny, respektive úroveň inflace ve Francii, která je jedna z nejnižších v Evropě, hrály včasné kroky vlády ke stanovení cenového stropu pro energii (tzv. „tarifního štítu“). To platilo zejména pro rok 2022. Samozřejmě, že klíčem ke snížení inflace v Česku jsou cenové stropy energií, ke kterým ovšem vláda nemá chuť přistoupit. Z polostátního podniku ČEZ vláda „vytáhne“ v tomto roce do státního rozpočtu cca 100 mld. Kč. A to v dividendách, v dani z příjmu (desítky miliard korun z této daně ovšem spadnou do soukromých majitelů 30% akcií ČEZu) a v DPH. Vláda proto nemá žádný zájem na tom, aby soukromí majitelé akcií v ČEZu byli vyvlastněni za náhradu. Pokud by se tak přece jen stalo, ceny elektrické energie by šly střemhlav dolů, a to vláda nemůže potřebovat. Vláda tedy kašle na potřeby občanů i firemního sektoru. Výsledkem bude, že oligopoly, ať už v oblasti energetiky, bankovnictví anebo také v obchodě, budou z nebohého obyvatelstva Česka destilovat ohromné zisky a lidem bude dále klesat životní úroveň.
Myslím, že už 18. měsíc za sebou meziročně klesá spotřeba obyvatelstva, tedy příjmy firem v maloobchodě z prodeje zboží. A obchodní řetězce tato situace vůbec neznepokojuje. Dále pokračují ve své asociální cenotvorbě děsivě vysokého obchodního rozpětí (marží), které povede k dalším poklesům prodeje zboží. No, a pokud bude prodáváno méně zboží v obchodech, bude také výroba zboží v průmyslu nižší. A to především ve spotřebním průmyslu, zejména pak potravinářském. Je to začarovaný kruh, jehož příčinám vláda vůbec nerozumí.
Jiří Paroubek
