Tam, kde je Caracas.......

Ropa je to, co Venezuelu paradoxně ničí. Těžbu a zpracování ropy ovládaly mezinárodní společnosti, hlavně Američané, kterým plynuly zisky. V r. 1975 byl ropný průmysl znárodněn, Venezuela začala prosperovat a stala se jednou z nejlépe prosperujících zemí Jižní Ameriky. Budovala se infrastruktura, nové silnice, rozvíjela se města. Amerika si na Venezuelskou ropu už ale nesáhla. Až zasáhl Velký bratr ze severu. Zavedl embargo na Venezuelskou ropu a hospodářské sankce. Dlouhá léta sankcí Venezuelu postupně vyčerpaly.

Je to stále stejný scénář. Velký přítel Ameriky Gorbačov stál u rozpadu Sovětského svazu. Velký moloch se zhroutil a následující ruský prezident Jelcin pozval do země americké investory. To byla doba velkého přátelství Ameriky a Ruska.

Řádění amerických obchodníků s ruskou ropou nemělo obdoby, zisky některých takových obchodníků narůstaly do závratných výšek. Až přišel Putin, ropu jako národní bohatství země znárodnil a přátelství s Amerikou se zhroutilo. A Amerika jinak jednat ani neumí. Sankce, sankce, sankce. Jenže Rusko se opravdu nesloží. To ti američtí stratégové málo studovali.

Další ropný hráč Írán. Taky se nechce nechat ovládnout. A tak taky sankce. Takto svět přišel o kvalitní Libyjskou ropu, protože se Američan postaral o rozvrat Libye. Důsledek je nekončící migrační vlna uprchlíků z Afriky přes Libyi do Evropy.

Zničení režimu v Iráku, válka z Afghánistánem. Tam dostala americká armáda nového velitele. Generál Austin Mueller při svém inauguračním projevu prohlásil, že islámský terorismus nemá v Afghánistánu šanci. A to je práce dlouhodobá, na několik generací. Někdo ho mohl poučit, že v Afghánistánu nebude mír, dokud tam bude jediný cizí voják. To je holt Afghánistán. Neuspěli tam Sověti, neuspěje ani Američan. Za to naše nebojová mise tam bude mít práci na furt.

Doktrína globální nadvlády USA je ve Washingtonu nadále nepochybná. Dá se to snadno vyčíst z masivní vojenské expanze od r. 1991 a to nejen ve východní Evropě, ale také v Africe a na Blízkém Východě či v centrální Asii. Toto impérium zanechalo za sebou svými polními taženími a "barevnými revolucemi", pás zpustošení táhnoucí se od Libye přes Irák a Sýrii až po Afghánistán a Ukrajinu.

Tyto národy nejsou obšťastněny svobodou a lidskými právy, nýbrž sevřeny terorem a občanskými válkami, nikoliv hospodářským vzestupem, ale zhroucením státního zřízení. To jest žalostná bilance snahy o globální nadvládu.

Dva milióny Venezuelanů jsou na pochodu. Zatím. Země s 23 milióny obyvatel bude tento exodus prožívat ještě dlouho. Jak dlouho? No dokud nevydají veškerou svoji ropu Američanům.
Autor: Vladimír Zeman
Zdroj: https://vladimirzeman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=677844