Obrana státu II.

 
Takovej minomet, který se tváří jako pařez, o průměru jeden metr, dokáže zlikvidovat třeba tank na vzdálenost deset kilometrů. Přitom je odolnej i radiaci. Minometný monoblok má zásobu střeliva a i ubytovací prostory pro obsluhu. Je nezávislý i energeticky. I vchod do monobloku je maskován, třeba jako horská chajda. Celý komplex prý vyjde na našich 170 milionů.
 
Modernizují se i pevnůstky postavené pro druhou světovou válku. Četl jsem, že Švýcar mající stavení v horách, má tam i kulomet. V Čechách do dneška, nikdo z armády, (taková hromada generálů), nenašel sebemenší uplatnění pro využití našeho druhoválečného opevnění. Tak to generální štáb s ministerstvem obrany rozprodali snad na chaty známým.

 

Srovnatelné státy s Českem: Finsko, Izrael, mají teď povinnou vojenskou službu. Izrael i pro ženy.

 

U nás bych začal alespoň s tím, že by občan se mohl stát státním úředníkem, až po třeba půlroční vojenské službě. Jinak ne. Soudci, diplomaté, poslanci, senátoři, europoslanci, členové vlády i všichni zastupitelé, jako starostové, primátoři a pod. Stát mají státní zaměstnanci chránit v první linii. Snad by to měla být podmínka i pro všechny občany, co chtějí být na kandidátkách všech politických stran. Kdo je starší, tak by si vojnu dodělal.
 
Ošacení i maskáče si koupí každý sám za svoje peníze. Rovněž péči o ně a jejich skladování zajistí si každý sám. Před Havlem jsme měli i objekty pro raketovou ochranu Prahy. Tam teď roste plevel. Neznám jediné město, ani jedinou vesnici, kde by armáda se starala o jejich obranyschopnost při vojenském napadení. Tady bych viděl i tři procenta na obranu z rozpočtu státu.
 
Už Jiří z Poděbrad se zasloužil o úspěšnou vojenskou hotovost jednotlivých krajů státu. Když šéf italské finančně ideologické firmy, (nevím, jestli je to s.r.o. nebo akciovka ?), už po sedmé vyzval všechny evropské lupiče na tak zvanou „křížovou“ agresi proti českému státu. Tak byl schopen této hrůzné agresi čelit. Naši občané jsou na tom hůř, než od deseti let, muži v Jemenu.
 
Od tohoto věku nosí tam za pasem tak zvanou „džambijá“. To je typická jemenská zakřivená dýka s podélnými žebry. To je symbol identity každého dospělého Jemence. Tak si myslím, že majitelé evropského parlamentu by Jemen ze strachu, nikdy do EU nepřijali.