Původní pandemický zákona z února 2021 umožňuje Ministerstvu zdravotnictví přikázat poskytovatelům zdravotnických služeb vyčlenit věcné, technické nebo personální kapacity ve zdravotnických zařízeních. I tato pravomoc není v novele pandemického zákona řešena. Tyto věci může rozhodnout ředitel zařízení bez zákona a Ministerstvo zdravotnictví a kraje je mohou po ředitelích vyžadovat jako zřizovatelé a vlastníci.
Novela pandemického zákona se řízení nemocnic netýká. I bez zákona dosáhne Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s kraji uplatněním práv zřizovatele požadovaného cíle.
Co v novele je – hrubé omezení práv lidí
Novela v době, kdy covid oslabuje, posiluje omezování lidí. Partička, která v posledních letech na Ministerstvu zdravotnictví proslula pošlapáváním práv lidí, ignorací zákonů i soudních rozhodnutí, zneužila novelu pandemického zákona k rozšíření vlastní moci. Vyšla z toho, co ji Nejvyšší správní soud zakázal, protože na to neměla zákonnou oporu, a do novely si to napsala. Nově by i bez nouzového stavu chtěla omezovat hospody, hotely, kluby a paušálně omezovat lidi i bez toho, že jsou podezřelí z nákazy. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž i bez novely pandemického zákona umožňuje omezení restaurací a dalších služeb, ale jen v případě podezření z nákazy. A to je to, co skupině lidí na Ministerstvu zdravotnictví vadilo. Nemohla soudu prokázat, že zdravý člověk, který neměl rizikový kontakt, je podezřelý z nákazy jen proto, že se odmítl podílet svým tělem na vakcinačním kšeftu.
Dalším výplodem covidistické partičky z Ministerstva zdravotnictví je návrh, aby karanténa a izolace byla nařizována lidem i ústně a dálkově. Tedy telefonem, SMS zprávou či neověřeným mejlem. Jde o narušení dosavadního přísného přístupu státu ke způsobu, jakým lze omezit osobní svobodu. I dnes tak postupuji krajské hygienické stanice, ale jde jen o zdánlivé karantény. Karanténa musí být dosud nařízena písemně a doručena postiženému člověku. To, že návrh novely pandemického zákona fakticky úpravu této formy omezení osobní svobody neřeší a nechává ji na prováděcí vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, je výsměchem dlouhodobé realitě, kdy vedení ministerstva pohrdalo právy lidí, právem i soudy. Je to stejné, jak kdyby se úprava vypořádání se s německou okupací v roce 1945 ponechala protektorátní vládě.
Co vláda potřebuje
Vláda, která rozvolňuje a fakticky ruší covidová opatření a diskriminaci neočkovaných, může pandemický zákona vůči nemocnicím a obdobným zařízení nahradit akty vnitřního řízení jako zřizovatel a ve spolupráci s kraji dosáhne žádoucího účinku, protože v oblasti nemocnic a sociálních zařízení jsou veřejná zařízení dominantní. Novelu pandemického zákona nepotřebuje.
Pokud by přesto chtěla mít tato opatření v zákoně, stačí jediný paragraf – změna účinnosti současného pandemického zákona, nebo může tato oprávnění vtělit trvale do zákona na ochranu veřejného zdraví. Pakliže vláda přestane prosazovat drastická omezení práv lidí novelou pandemického zákona, může nekonfliktní požadavky dosáhnout rychle v dohodě s opozicí. Při řešení covidu je dohoda s opozicí pro vládu nutností.
Vláda nepotřebuje pro věci, kterými argumentoval ministra zdravotnictví Válek v Senátu, stav pandemické pohotovosti, ani nouzový stav. Pokud by však chtěla přece jen nouzový stav na dva týdny v březnu, pak je lepší krátký nouzový stav s krizovými opatřeními, která se netýkají lidí, ale jen řízení nemocnic, než schválení novely pandemického zákona.
Sovětská dočasnost pandemického zákona
Máme smutnou zkušenost se smlouvou o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu. Proto se lidé bojí, že s údajnou dočasností pandemického zákona to bude jako s dočasností okupace. Skončila až po 20 letech.
Kdo odpovídá za novelu pandemického zákona
Z textu novely pandemického zákona číší autorství těch, kteří na Ministerstvu zdravotnictví trvale porušují právo a jednají z pozice arogance moci. Odpovědnost má však i ministr Vlastimil Válek, neboť měl tuto partičku s návrhem vyhodit a ne jej poslat do vlády a Parlamentu.
