Jeden den Jiřiny Konečné.
- Podrobnosti
- Blogy / DALŠÍ BLOGY|
- 15. srpen 2022|
- samozdat|
- 3675 x
Je brzy ráno, 18 února 2036… Čip v mé ruce začne pískat.
Sakra, co se děje, zdá se mi, že spím teprve pět minut.
Otevírám oči, stisknu silně místo na levé ruce, kde mám implantovaný čip a ten okamžitě přestane pískat.
Chci rozsvítit světlo u postele, ale elektřina nejde.
Včera nefoukal vítr a bylo úplně zataženo.
Celý den.
Vypnuli nám světelné obvody a když se zadaří, tak půjdou aspoň zásuvky.
Sedám na postel a uvědomuji si, jaká je v místnosti zima.
Sdílené ubytovny jsou vytápěny v režimu C-2, což je maximálně na 12 stupňů.
Musím rychle rozkliknout informační panel na chodbě a dostat se na svoji osobní stránku. Musím zkrátka zjistit, proč mě budí tak brzy.
Vyťukám svoji bankovní identitu a jako PIN datum narození.
Chvíli čekám, systém je asi přetížený, už teď ráno.
Dnes jsem měla plánované školení na Havlově universitě Brno, vybrala jsem si téma Dobrovolnictví ve sdílené ekonomice.
Zítra jsem měla mít cyklus přednášek na Universitě Georga Floyda, téma Bezemisní hospodářství.
Doufala jsem, že si tak vylepším svůj sociální kredit, který mě spadl na 30%.
Sakra, sakra, sakra.
EU, department Jižní Morava, 18.02. 2036
Zpráva pro: Jiřinu Konečnou
Obsah zprávy: Dne 17.02. 2036 jste porušila pravidla komunity sdílené ubytovny.
Přestupek: Konzumace tabákového výrobku v objektu Sdílená ubytovna G-34.
Nařízení departmentu: Dne 18.02. 2036 jste povinna nastoupit na dvanáctihodinovou pracovní směnu do městské ekologické
třídírny komunální odpadu na linku selekce odpadu.
Vůz pro odvoz do třídírny bude přistaven před ubytovnou G-34 ve 04.30 hod, čekací doba max. 2 minuty.
Nenastoupení na směnu bude považováno za porušení pravidla komunity a Váš osobní kredit bude snížen o 10%.
Děkuji za pozornost této zprávě.
Středisko správy Departmentu Jižní Morava, sekce Brno
Sakra, sakra, sakra!
Včera jsem dostala od Klárky jednu drahocennou cigaretu a těšila jsem, že si ji vykouřím před spaním.
Myslela jsem, že v tom starým skladu za prádelnou nejsou kamery, ale bohužel jsem se strašně mýlila.
Kamery mají ti hajzlíci prostě už všude..
Rychle se ještě podívám na svůj svůj sociální kredit.
Sakra, sakra, sakra!
Mám jenom 20%!
To je fakt průser.
Nemůžu si samostatně nic koupit, budou mi dovezeny pouze základní potraviny dle výběru komunity, a to až do doby, než se mě podaří navýšit kredit aspoň na 30%.
Sakra, sakra, sakra!
V poslední době to říkám prakticky pořád.
Přestalo se mi úplně dařit.
Vystudovala jsem Enviromentální studia na Universitě Joe Bidena a Komunitní sociologii na Universitě Georga Floyda.
Měla jsem našlápnuto na hodně dobrou stáž v Bruselu.
Pak přišel ten průser s dědou.
Dědeček František, můj drahoušek, kterého jsem tak milovala jako malá holčička.
Ty prázdninky u něho na venkově…
Děda bydlel sám na Vysočině a nemohl se vzdát svého hospodářství.
Pořád jsme mu s mámou domlouvaly, aby okamžitě přestal s pěstováním králíků a slepic. On nás vůbec neposlouchal a dokonce si někde pořídil selátko a začal vykrmovat prase.
Závažně porušil pravidla Departmentu o bezemisním hospodaření.
Pořád spoléhal, že na něho nepřijdou. Zelené hlídky to ale vyčmuchaly.
Dědu odvezli do sběrného tábora. Za týden přišla zpráva, že děda je po smrti, příčinu smrti neuvedli.
Jeho vina padla na mě a mámu.
Klesl nám osobní kredit na 5% a tím jsem pozbyli všechna práva člena komunity.
Katastrofa, velká katastrofa…
Nakonec jsme z toho s mámou vybruslily.
Vzdali jsme se dědictví po dědovi ve prospěch Departmentu a tím nám přičetli ke kreditu 30%
Ani jsme té chalupy, stájí a pole nelitovaly, stejně by jsme tam nemohly jezdit, když komunita vyhlásila omezenou mobilitu.
Sakra, sakra, sakra!
Za chvíli je tady autonomní vůz a já tady sedím v té zimě na posteli a vzpomínám na dědu.
Naházím na sebe oblečení z prodejny oděvů z recyklovaného materiálu a pohledem pohladím tu nádhernou červenou blůzku, kterou jsem dostala loni od Aleše.
Ta kráva Diana mě udala na Komunitním výboru, že mám textil z nerecyklovaného materiálu.
Jí přidali 15% kreditu a mě ubrali 10%.
Protože jsem souhlasila s týdenní dobrovolnou brigádou na BIO Farmě Židlochovice, blůzku mě ponechali.
Aspoň něco..
Už musím utíkat, ještě si opláchnu obličej ve společné umývárně.
Studená voda mě definitivně probere.
Snad dnes bude svítit slunko a večer poteče teplá…
Je brzy ráno, 18 února 2036…
Tato povídka vznikla ve fantazii autora, který doufá, že podobný příběh se nikdy neuskuteční...
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové vlády
- Pávek prolamuje Benešovy dekrety!!!
- O čem se nemluví.
- Dešifrování Donalda Trumpa vojenským analytikem Martinem Kollerem. Co od něj očekávat?
- Íránské systémy protivzdušné obrany zahnaly izraelské stíhačky F-35
- Ukrajinská armáda útokem u Kurska způsobila zhroucení vlastní bojeschopnosti
Související články