JAK TO ASI MŮŽE POKRAČOVAT.

Jako skoro všechno, co se medializuje kolem konfliktu na Ukrajině i tato zpráva je lživá. Zmínění „povolovači“ pouze zkonstatovali to, co se již dost dlouho děje. Ukrajinská armáda již víc jak rok užívá cizí, jmenovitě kupříkladu české zbraně, k útokům na území Ruska. A zásadně na civilní cíle. Dokonce několikrát zasáhla infrastrukturní objekty takového druhu, že byla pokárána vládci USA, že ohrožuje jejich zájmy. Jak se v posledním měsíci ukazuje, skuteční velitelé NATO místo oněch objektů doporučili Ukrajincům poněkud „potřebnější“ terče. O čemž bude ještě řeč.

Skutečný velitel NATO, zmíněný Deep State USA v celém konfliktu již od počátku samozřejmě sleduje více cílů. Od vstupu Západu do Ruské SVO na území Ukrajiny mu šlo o všestranné strategické oslabení Ruska. Postupně si své cíle upřesňoval a konkretizoval. V současnosti je jedním z jeho stěžejních zájmů donutit Rusko, aby jako první použilo jaderné zbraně, aby ho před celým světem mohl označit za globálního arcilotra.

Rusko prozatím ale nemusí na útoky na své území ještě odpovídat jadernými náložemi, ani těmi taktickými. Politické vedení už signalizovalo, že pouze zvětší sanitární pásmo na území Ukrajiny, kterým si zajistí bezpečnost svého území, takže bude ničit jakákoliv vojenská zařízení minimálně do hloubky dostřelu Západem dodávaných raket.

Ovšem Západ má už promyšlen další stupeň eskalace. Dodávku letadel jako nosičů raket delšího dosahu. Na takovou situaci bude muset Rusko opět adekvátně reagoval možná dalším posunem hranice ochranného pásma své země. I v této situaci ještě nemusí být nuceno užít jaderné zbraně, jelikož jeho letectvo je na střet s F-16 celkem vytrénováno a vybaveno novými raketovými systémy.

Nápad se sestřelováním Ruských raket z území členských států NATO je stejného druhu, jako straty letadel z jejich letišť. Rusko ví jak reagovat bez užití zbraní hromadného ničení.

Další stupeň eskalace války mezi NATO a Ruskem představuje přímé zapojení armády NATO do bojů na Ukrajině. Ovšem ani to ještě nenutí Rusko k užití „lotrovské“ zbraně. Jenom to zvýší intenzitu ničení území Ukrajiny, a možná i nejen jejího.

Pak už Západu moc možností k eskalování konfliktu nezbývá. Asi poslední možností je přímý útok NATO na území Ruska. Jednak z Ukrajiny, ale rovněž z Pobaltí přes Polsko a pak z Rumunska. Ale především na Kaliningrad. No a v takovém případě už asi všichni tušíme, co bude následovat.

Nepatřím k pesimistům, leč celý život jsem byl realistickým skeptikem. Proto si troufám predikovat, že současný stav rozjetého konfliktu už není pár minut před dvanáctou, ale už pár vteřin po dvanácté do svého globálně neblahého konce. Pokud sleduji válkychtivé nadšení Evropských mopslíků, připadá mi jako by byli uvedeni do transu nějakou čarovnou silou Americké propagandy. Již nejméně patnáct let mi připadá že, především vládnoucí byrokracie EU ztrácí rozum. A rusofobie je posledním a zatím nejsilnějším emočním postižením. Apropos, rusofobie? Ale kdepak, to je čistokrevné Odium Russiae. Fobie je totiž strach, a kdo má strach z

někoho, tak nevykřikuje, že ho srazí na kolena, že ho porazí, ba dokonce zničí. Takto se chová spíše soudnosti zbavená, koncentrovaná nenávist.

V měsíci květnu se ta má skepse pomalu mění na jistotu, že onu rozjetou mašinerii pořád se stupňující eskalace už není reálně možné zastavit. Evropánci se budou muset vzpamatovat a patřičným šokem být vytrženi z transu. Ukrajinská armáda totiž překročila nikým veřejně nevyřčenou mez, zatím nevyřčenou. V květnu dvakrát napadla a poškodila radarové systémy včasného varování před útokem strategickými jadernými zbraněmi, umístěnými v hloubi Ruska. To je onen cíl, který si vymyslela USA místo poškozování rafinérií ropy a podobných infrastrukturních objektů. Jenže to už je za hranou všech možných představ.

Méně ohloupení potentáti z EU „povolují“ Zelenského klice napadat vojenské cíle v Rusku, leč pouze takové, ze kterých Rusko útočí na Ukrajinu. Ovšem zmíněné radary s konfliktem na Ukrajině nemají nic společného. To si pyšní vládci USA pouze otvírají okno pro výhodu možného prvního jaderného útoku. Další to konkrétní cíl, který si USA konfliktem na Ukrajině plní.

Rádoby ředitelé EU by se měli rozpomenout, proč vlastně sedí ve stále se zrychlujícím sebevražedném vlaku. Že konflikt Rusů s Ukrajinci byl jejich „vnitřní“ záležitostí, do kterého neměli Evropané žádné oprávnění se míchat. Že to pouze jejich pýcha světovládců zapříčinila, že se přiklonili na stranu slabšího, ze kterého svou propagandou udělali oběť, ačkoliv to byl záludný provokatér. Především ale že po zahájení SVO Ruskou stranou jim všechny mezinárodní právní normy ukládaly donutit bojující strany k zastavení krveprolévání a zahájení jednání. Mimochodem tvrdím po celé dva a čtvrt roku, že všichni státníci světa, včetně byrokratů OSN jsou fakticky válečnými zločinci, protože nesplnili svou jasně právně kodifikovanou, uvedenou povinnost. Politici Evropy by si měli připustit, že nikdy se k ničemu podobnému neodhodlali nejméně od poslední velké války. A měli k takovému angažmá doslova nespočet příležitostí. Zatím ale naopak vždycky přicmrndávali tomu silnějšímu.

Nyní jsou v tom bahně skutečně až po uši. A tragické je, že do něho stáhli i jim svěřené obyvatele kontinentu. A není cesty zpět. Rusové neustoupí, nemohou, protože nemají kam. Oni bojují o svou existenci, zatím co Západ o prestiž globálního mocipána. Což ovšem je motivací pouze pro skutečné jeho vládce, v mizivém případě pro jim sloužící „lid“ jejich zemí. To je z mé strany jen malé upozornění na realitu. Propaganda je totiž jedna věc a mrtvoly bližních poněkud jiná, takže ten šok, který Evropu čeká budou asi představovat pytle mrtvol, ovšem ne na „kachlíkárně“ v Praze, ale v tisících reálných provedení po celém kontinentu.

O míru mluví doslova jen několik hlasů, zatím. Bublina válečných nadšenců je naopak obrovská. Zatím. Západem cloumají již dost dlouho pouze emoce. Rozum se stále více vytrácí.

A co Rusko? Má také i jiné šance. Třeba ta válka v Izraeli. Není zas tak nemožné dostat Izrael do situace, že on jako první použije jaderné zbraně. A i o to se může nechtě přičinit Evropa.

Stanislav A. Hošek