Dobrovolné otroctví začíná vždy nenápadně

Česká společnost si prošla už prvními dvěma fázemi. Co se týká té druhé fáze, ekonomických prostředků, v českých rukách už není skoro žádný strategický zdroj. Téměř vše je rozprodáno cizím vlastníkům. Ty nejvýznamnější banky (banky jsou páteří kapitalismu) patří zahraničním vlastníkům, voda ve většině velkých měst patří též zahraničnímu vlastníkovi, naši levně vyráběnou elektřinu posíláme na zahraniční burzu, abychom si ji odtud za draho kupovali, naše rodinné stříbro Škodovka patří německému vlastníkovi a nyní se třeseme strachem, aby výrobu nepřesunul do lacinějších teritorií, včetně USA (to je paradox, že?), kvůli lacinějším energiím, a tím zničil veškerou ekonomickou infrastrukturu jednoho celého okresu a významnou položku zaměstnanosti obyvatelstva.

Co si zatím lidé neuvědomují je to, že vše začalo tou první z položek, měkkou silou. I ta byla hybatelem snahy české společnosti stát se součástí světa lákajících obalů, blikajících světel výkladních skříní, „snadné“ cesty ke zbohatnutí, myšlenky, že celý svět je na dosah ruky. Měkká síla ukazující pozlátko, zakrývající však temné uličky plné bezdomovců, drogových ztroskotanců, rozvrácených rodin vydíraných drogově závislými dospívajícími dětmi a všechny ostatní podstatné složky dříve fungující společnosti. Já jsem žil jako mladý na západě a uvědomoval jsem si temné stránky „svobodné“ společnosti a ač jsem nikdy nebyl členem KSČ, ani v SSM či předtím ČSM, tak jsem na to upozorňoval, leč marně,

Jednou z důležitých složek měkké síly je populární hudba, pop music. Také ihned po Listopadu (ale ostatně i daleko předtím tzv. hudebními kritiky bez sebemenšího hudebního vzdělání, zabývajícími se popem, na vážnou hudbu by si netroufli) byl veden nelítostný boj proti domácí populární hudbě. Veškeří interpreti (v prvních letech po převratu i takové veličiny jako Karel Gott) byli zesměšňovány, veškerá předlistopadová tvorba označována za brak. Bohužel naše společnost se na tuto vějičku chytla téměř stoprocentně. I naprostí hudební laici, kteří nerozeznali skřípot dveří od melodie, si považovali za důležité, si do naší populární hudby kopat. Výsledkem bylo, že se vysílání rádií zaplnilo tituly ze zahraničí.

Ztrácí se tím pouto mezi rodnou zemí a následně vítězí ochota mladých lidí se zcela vzdát všeho, co souvisí s národní identitou. Kam to všechno vede, vidíme a cítíme dnes, kdy není problém vytvořit z někoho, kdo na národní zájmy myslí, netvora, který musí být společností odsouzen. Veřejnoprávní média, která by měla být ochráncem národní kultury, jsou jejím hrobníkem a slouží zahraničním zájmům. Je to neradostný pohled na svět, ale přiznejme si, sami jsme si to vše už připravili svou nevědomostí v samém prvopočátku. Ti, kteří žili už před převratem na západě, ve společnosti pozlátek, ale i temných uliček zkázy, si to uvědomovali, ale jejich hlasu nikdo nenaslouchal.

Česká většinová společnost si tehdy neuvědomila dvě věci. Za prvé, že se jedná o celosvětový kšeft, kdy velké zahraniční firmy inkasují ze všech takto měkkou silou podmaněných teritorií obrovské finance za vysílací, vydavatelská a nakladatelská práva a co je ještě důležitější, že se tím odstřihává pouto mládeže a dětí od rodného jazyka a svébytné kultury.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a bývalý prezidentský kandidát