Nikdo z nás nechce mít po boku někoho takového, kdo ani neumí vyměnit zásobník v samopalu, ale ještě víc nechápeme, proč sem ty kluky vůbec posílají. Asi propaganda a čísla… Já je tu nechci, protože bych se nikdy nemohl podívat do očí jejich matek, které o své syny naprosto nesmyslně přišly. Proč se nás nikdo nezeptá, co chceme my? My Ukrajinci, co víme jak se věci mají. Evropská média a politici nás vykreslují jako hrdiny bojující proti agresorovi z Ruska. No, my matadoři jsme tu už někteří 3 roky.
Mnohé se změnilo. V mé rotě nás bylo 150. Zbyli jsme dva. Kolik EU politiků zná jména těch 148? Jsme čísla, né hrdinové… Ano, Rusko nás napadlo, ale my ani nemohli nikdy vyhrát a asi ani neměli. Připadá mi to, že to mělo skončit jen krveprolitím a rozporcováním mé země. Další zbraně jsou nám k ničemu. To chvástání se kolik nám poslali letadel… Máme asi 10 pilotů, co s nimi umí létat, ale stejně nelétají, sestřelili by je hned po vzletu. Víme i o tom, že některé naše rakety dopadnou na naše území, to se svede na Rusy, ale věci se mají jinak… My se tu plácáme v bahně, chráníme dvacetileté kluky, už né naší zem která už vlastně naše ani není. Ptám se proto znovu. Má cenu v tomto pokračovat? Hrdinové byli ti, co se před třemi lety postavili do první linie a bránili Rusům zbytek země protože to vypadalo, že jsou fakt za 3 dny v Kyjevě. Věřili jsme že s pomocí Rusy dokážeme zastavit a vytlačit. Naprosto se to zvrtlo.
Zvrtlo se to o bitvu o naše zdroje, o naší půdu, o naší strategickou polohu. Tohle ale bylo v plánu… Tak se ptám potřetí. Za co my kurva bojujeme, za co máme dál umírat? Nebojte, neunikly nám informace o tom, co si za finanční pomoc kupují naši politici, neunikly nám informace o tom, jak si naši krajané užívají zhýralého života někde na plážích… Víte, Ukrajina byla vždy tak trochu jiná. VŠ titul jste sehnali za 100 dolarů, bohatí se stali politiky protože si koupili hlasy, čert to vem, ale posílat další vojáky, další mladé kluky na smrt je šílenost. Stáhněte nás, nechte Rusům to co mají a zastavte to. Žádný kilogram rudy, žádný strom, žádný gram lithia, žádný kus půdy nestojí za zmařený život mladého kluka, nebo otce od rodiny. Zůstanu na frontě, ale nikdy nepošlu žádného kluka do boje. Já už nebráním Ukrajinu, hlídám a bráním ty kluky.
Zdroj: https://pravyprostor.net/z-deniku-ukrajinskeho-vojaka/
Komentáře