Rozhovor s doktorem Erikem Pearlem: Čas je pouhá iluze

Mnoho lidí bylo tím, co se dělo v Erikově hollywoodské ordinaci, kam chodila i řada celebrit typu Van Halena, Cher, Kelseyho Grammara či Minnie Driverové, natolik vystrašeno, že začali houfně odcházet. Úbytek pacientů byl natolik výrazný, že měl Eric Pearl v jednu chvíli potíž zaplatit i nájem. Brzy ale do jeho ordinace proudily davy nových pacientů, a co víc, velice svižně se uzdravovali. „Když jsem držel ruce blízko nich, dokonce i když jsem se jich nedotýkal, měli pocit, že se jich dotýkám. Cítili moje ruce na různých místech svého těla, klidně i pěti nebo šesti zároveň. Jakmile jsem pohnul rukama poblíž nich, jejich těla se začala samovolně pohybovat. Hýbaly se jejich prsty, paže, nohy, obličejové svaly, obočí, ale i rty. Když otevřeli oči, vyprávěli mi, že viděli překrásné barvy, které nikdy předtím neviděli, cítili vůně květin, které nikdy předtím necítili, a začali se zvedat z vozíčků a chodit,“ vypráví Eric Pearl v neobyčejném rozhovoru, který se uskutečnil telefonicky přes Skype. Já seděl v Praze (kterou Eric mimochodem navštívil o týden později, neboť se účastnil konference Šťastné Česko a semináře Soul of Leadership – Moudrost uprostřed chaosu, jejž vedl jeho kamarád a rovněž slavný lékař Deepak Chopra), on kdesi ve Švýcarsku.

Pokud říkám neobyčejný, nemám na mysli pouze věci, o kterých jsme si povídali. Krátce po té, co jsme skončili, a Erikově poslední větě „Ten rozhovor jsem si opravdu užil“, jsem málem dostal infarkt. Však si to představte: Jste novinář, který právě dokončil perfektní rozhovor se slavným a zajímavým člověkem. Nahrával jste ho. Samozřejmě. Nahrávací zařízení jste předtím vyzkoušel. Všechno běží a nahrává se. Načež otevřete na konci složku a nahrávaný soubor je… prázdný!

Co teď? Tady už by nepomohly ani Pearlovy kouzelné ruce, pomyslím si v hluboké depresi, přičemž už už vidím šťavnatý titulek v bulváru, jenž by zněl zhruba takto: „Český novinář zemřel při rozhovoru se slavným léčitelem.“

Eric Pearl to ale opravdu zvládl – vyléčil mě a zachránil bezvýchodnou situaci, ačkoli úplně jinak, než by se od něj možná čekalo. „Nebuď smutný, Milane,“ promluvil ke mně vlídným hlasem jako správný hollywoodský profesionál poté, co jsem musel s barvou ven, „tak ten rozhovor uděláme zítra znovu.“ Takže jsme tenhle rozhovor dělali dvakrát. A co víc, jsem si docela jistý tím, že je ještě zajímavější než ten původní…

Není to povídání o tom, zda doktor Pearl opravdu dělá to, o čem mluví, nebo je to fantazírující šarlatán, a jestli vůbec taková energie existuje, jak se ho ptala mnohá média včetně CNN či New York Times. O tom není pochyb. Ostatně této energii je věnováno celé číslo Šifry, v němž interview vychází. Á propos, nebo si opravdu někdo myslí, že kdyby nic takového neexistovalo, nejslavnější a „nejvýznamnější“ lidi na světě by chtěli, aby je takový člověk léčil?

Avšak je třeba říct, že i když je to, co se panu Pearlovi přihodilo, skutečné, ještě to neznamená, že nejsem vůči jeho rekonektivnímu léčení, které si patentoval a které s onou kosmickou energií pracuje, obezřetný. Co o něm víme? Je bezpečné i pro nevědomé bytosti, jakými jsou dnešní lidé? Nemůže ho někdo zneužít? Je to jako s každou „zbraní“ – dá se použít různými způsoby. Šifra tu ale není proto, aby se přikláněla na tu či onu stranu, soudila či adorovala, nýbrž, jak je jejím zvykem, kladla důležité otázky.

Svoji lékařskou dráhu jste začal jako chiropraktik. Dvanáct let jste budoval svoji praxi v Los Angeles, přímo v srdci Hollywoodu. Jak obtížné to bylo a jak tvrdá byla konkurence?

Lidé mají sklony domnívat se, že vše, co musíte jako doktor udělat, je otevřít, vyvěsit ceduli a před dveřmi vaší ordinace najednou stane obrovská fronta lidí, kteří se tlačí dovnitř. Takhle to ale nefunguje. Musíte vylézt ven a dát světu vědět, že jste tu. Lidi se musejí dozvědět o tom, že máte talent, který s nimi chcete sdílet. Chtělo to na začátku hodně snahy a koncentrace, musíte přemýšlet, kam jít a kde o své práci mluvit, kde inzerovat a zviditelnit se. Ale co se týče konkurence, já doopravdy v konkurenci nevěřím. Faktem je, že jsou tu lidé, kteří přijdou právě za vámi a ne za někým jiným. Často spolu soutěžíme, místo abychom sdíleli. Uvedu příklad: Pokud otevřete v sousedství obchod s botami, je to OK. Ale další dva obchody s botami poblíž vám rozšíří klientelu a zlepší obchod, protože do této oblasti přijede víc lidí, kteří shánějí boty.

Jaké byly vaše výsledky, léčebné postupy a techniky v porovnání s ostatními lékaři? Byl jste někdy „normální“ doktor, nebo jste byl jiný od začátku?

Rozdíl byl v tom, že jsem měl jiné vědomí. Zpočátku jsem vůbec netušil, když jsem chodil do školy, co chci provést se svým životem. Až jsem se setkal s jedním chiropraktikem, který mi vysvětlil, že mozek nesídlí jenom v naší hlavě, ale rozšiřuje se mimo hlavu, přičemž se stává součástí míchy, nervů, pohybuje se skrze tělo. Takhle komunikuje s celým tělem. Pokud je něco v páteři vychýlené ze správné pozice, zasahuje to do mozku a nervových impulsů do jednotlivých orgánů v těle, které přestanou správně fungovat neboli onemocní, jak my říkáme. Chiropraktik hledá překážku v páteři a odstraní ji tak, aby mozek a tělo mohly zase dobře komunikovat, takže se tělo samo uzdraví. Znělo mi to skvěle a přirozeně a napadlo mě, že tohle je to, co bych mohl dělat.

Přihlásil jsem se tedy na univerzitu, abych se to naučil, ale komické na tom bylo to, že většina toho, co se učilo ve škole, směřovalo k tomu, jak tyhle všechny zajímavé a zásadní věci zapomenout. Nevím, jak to vysvětlit, ale studium bylo zaměřeno na to, jak potlačit příznaky, tak, jak to dělá moderní medicína, namísto odstraňování příčin potíží. Takže když jsem vystudoval, zjistil jsem, že zkouším lidi zbavovat bolestí zad, kolen a hlavy, místo abych odstraňoval bloky, aby se tělo mohlo uzdravit samo. Takhle to probíhalo devět let. Až do dne, kdy jsem se znovu potkal s oním chiropraktikem, který mě pro to povolání nadchl, a opět jsme se bavili o skutečné filozofii a podstatě chiropraxe, která není vůbec zaměřená na symptomy, ale na pochopení jednoduché skutečnosti, že symptomy jsou tu pouze proto, že tělo není v rovnováze, a proto je třeba najít příčinu této nerovnováhy a odstranit ji. Tělo už si potom poradí samo a symptomy zmizí.

To je ale obecný problém moderní medicíny, která nemá zrovna nejlepší pověst. Sice léčí a vydělává jako o život, ale lidi jsou stále nemocnější…

Ano, to rozhodně. A proto, když jsem si to uvědomil, jsem zcela změnil přístup k léčení a pozdvihl svou práci na jinou úroveň. Jakmile jsem pochopil tu podstatu, tedy že je nesmysl zkoušet opravovat játra, ledviny nebo řešit bolesti hlavy, umožnil jsem inteligenci těla, aby se vrátilo do rovnováhy – tímto způsobem se de facto znovu sjednotí lidská bytost se svou

spirituální stránkou. Jde zkrátka o znovusjednocení fyzické části lidské bytosti s částí duchovní. Tohle když jsem pochopil, každý den se víc a víc ukazovalo, jak dobře to funguje. A pak jednoho dne začalo to moje nové léčení.

Ano, stalo se vám něco velmi podivného. Navštívil jste židovskou cikánku ve Venice Beach a váš život se převrátil vzhůru nohama. Co přesně vám ta žena provedla?

Jednou jsem šel se svou sekretářkou na pláž a ona mi představila ženu, která vykládala karty. A kromě toho dělala i něco, co by se dalo označit jako propojování meridiánů našeho těla, tedy energetických drah, po kterých proudí životní energie, s energetickou mřížkou naší planety. To nás může opět připojit k vesmíru a paralelním světům a dimenzím. Z toho, co jsem pochopil, byla přesvědčená o tom, že kdysi bylo lidstvo k tomuto vesmírnému systému připojeno. Spousta lidí, když tohle slyší, to chápe špatně, protože si myslí, že byli připojeni a poté odpojeni jednotlivě, ale takhle to není. Celé lidstvo bylo v jednu dobu připojeno k tomuto systému, a poté se do velké míry od něj oddělilo. Ona dělala něco, co by nás mohlo připojit zpátky. Zdálo se mi to zajímavé, a tak jsem ji nechal se mnou pracovat. Vůbec nic podstatného se ale nestalo. To nejzajímavější přišlo až v noci, když jsem šel po návratu domů spát. Sama od sebe se rozsvítila lampička na mém nočním stolku, což mě probudilo. Cítil jsem, jako by v domě byli nějací lidé. Vstal jsem a s nožem a pepřovým sprejem se vydal prohledat dům. Nikoho jsem nenašel, tak jsem se snažil sám sobě namluvit, že šlo jen o moji fantazii, a šel jsem zase spát.

Jenomže jakmile jsem přišel v pondělí do práce, mým pacientům se začaly dít neobvyklé věci. Když jsem držel ruce blízko nich, dokonce i když jsem se jich nedotýkal, měli pocit, že se jich dotýkám. Cítili moje ruce na různých místech svého těla, klidně i pěti nebo šesti zároveň. Jakmile jsem pohnul rukama poblíž nich, jejich těla se začala samovolně pohybovat. Hýbaly se jejich prsty, paže, nohy, obličejové svaly, obočí, ale i rty. Když otevřeli oči, vyprávěli mi, že viděli překrásné barvy, které nikdy předtím neviděli, cítili vůně květin, které nikdy předtím necítili, a začali se zvedat z vozíčků a chodit. V následujících dnech a týdnech mi začali volat doktoři, že jejich pacienti, kteří u mě byli, měli nádor, který zmizel, a co prý jsem udělal. Další doktoři říkali, že jejich pacienti, například děti s epilepsií, po návštěvě u mě přestali mít záchvaty, a ptali se, co jsem udělal. Řekl jsem, že jsem neudělal vůbec nic, ale ať to nikomu neříkají.

Žasnul jsem, co se to děje, tak jsem zavolal té cikánce z Venice Beach a všechno jsem jí řekl. Ona mi přiznala, že tuhle práci ji, stejně jako spoustu dalších lidí, naučila nějaká její kolegyně. Tak jsme se s ní spojili a zjistili jsme, že se tohle ještě nikdy nestalo a že jsem první člověk, který měl takovouto odezvu. Nikdo přede mnou ani po mně neměl takovouto reakci. Je to podobné, jako kdyby vytvořila nějaký klíč, a každý, koho tu práci naučila, dostal přesný duplikát. A pak všem řekla, ať se s ním snaží odemknout co nejvíc dveří, dokud nenajdou ty, které klíč odemkne.

Jestli vám dobře rozumím, těmi dveřmi jste byl vy?

Ano, byl jsem těmi dveřmi. Nikoli dar, ale dveře. Ta žena, která mě coby dveře odemkla, za mnou mimochodem později přišla, aby se to ode mě naučila.

Jak tohle můžete někoho naučit, aby se stal stejnými dveřmi? Nebo jak ty dveře odemykáte?

Ten dar už je tady. Skrze ty pomyslné dveře, kterými jsem byl, sem prostě jen vstoupil. Teď ho můžu sdílet s ostatními.

Co je to za energii a proč k ní nejsme připojeni normálně a neumíme ji používat? Co se ve vesmíru stalo, že nás „odstřihli“?

V různých kulturách ohledně toho existuje spousta příběhů. Většina lidí a náboženství hovoří o tom, že došlo k naší izolaci. V křesťanství nás o tom učili jako o vyhnání z ráje.

Poté, co jste si vy a vaši pacienti začali všímat této jemnohmotné kosmické energie, která proudila skrze vaše ruce, a začal jste léčit „bezdotykově“, jaké byly reakce okolí?

Byla to velmi zajímavá kombinace. Ztratil jsem spoustu starých přátel, ale získal spoustu nových. 1Ztratil jsem spoustu přátel mezi kolegy lékaři, ale získal mnoho nových. A stejně tak jsem ztratil mnoho dosavadních pacientů… Moje praxe byla 12 let úspěšná. Ale poté, co se začaly dít tyhle divné věci, mnoho pacientů se vyděsilo a začali odcházet. Ale jako u každé transformace a přechodného stadia, staré odchází a nové přichází. Nakonec mnohem víc pacientů přicházelo, než odcházelo.

Co se děje po smrti? Proč se jí doktor Pearl přestal bát? Proč se lidi bojí o takových věcech mluvit? Proč se na Zemi zrychluje čas? Jak souvisí spiritualita s kvantovou fyzikou? Zbytek rozhovoru si můžete zdarma přečíst na http://www.casopis-sifra.cz/rozhovor-s-doktorem-erikem-pearlem-cas-je-pouha-iluze/

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra