„Naivně jsem si myslel, že všechny ty demonstrace přinesou větší svobodu“

Pokud jde o změny, jistě jsem si je přál, ale na druhé straně jsem věděl, že prostě kapitalismus i parlamentní demokracie má své klady, ale také zápory.

Řekl bych, že jsme se dostali do fáze, kdy po 25 letech se mnohé posuzuje kriticky. Já osobně a mnozí další velmi kriticky nahlížím na politiku Václava Havla, která velmi zjednodušeně překlopila bývalou podřízenost komunistických funkcionářů Moskvě na podřízenost Washingtonu a Bruselu.

Západ prožívá hlubokou nejen ekonomickou,ale zejména morální krizi. Jestliže před 25 lety zcela jistě v mnoha ohledech představoval přitažlivý model života společnosti, dnes tomu tak není.

A nejhorší je, že ve jménu svobod a demokracie šíříme zlo, války, utrpení a převracíme lež v pravdu!

I proto jsem stoupenec férové a plné spolupráce s Ruskem i Čínou. Ukazuje se, že jednostranné zaměření jen jedním směrem je pro naši zemi osudné.

Svět se ale mění, Česká republika se mění a já osobně si přeji, abychom překonali současnou fázi napětí mezi Západem a zejména Ruskem. Jsem přesvědčen, že Česká republika má na to být mostem porozumění mezi našimi světy.“

Ladislav Kašuka, známý český publicista:

„Naprostá většina lidí, byla tedy v ulicích z úplně jiného důvodu, než prezentovali západem podporovaní chartisté a jiní disidenti, kterých nebylo v té době v republice více než tři tisíce a kteří neměli žádný opravdový vliv na širokou veřejnost.

Já sám jsem tehdy postával v Praze a na Mělníku na náměstích, cinkal klíči, které měly symbolizovat „poslední zvonění“ a provolával tehdy tolik populární hesla jako „Jakeše do koše“, „Děkujeme, odejděte“ atd. Naivně jsem si myslel, že všechny ty demonstrace přinesou větší svobodu ve smyslu volného cestování a konce cenzury muziky, knih, nebo zákazů veřejného projevu a protestů, ale ponechají majetek a moc v rukou státu a lidu.

Sám Václav Havel, který se postupně stal jakýmsi symbolem sametové revoluce, ve svých projevech sliboval, že se lidé nemusí bát nezaměstnanosti, nebo zdražování, a že Československá republika, pokud vystoupí z Varšavského paktu, již nikdy do žádné vojenské aliance nevstoupí a stane se nezávislou neutrální zemí dbající o blaho a sociální jistoty svých občanů.

Dnes již všichni víme, že nás obyčejné lidi tenkrát pouze využili a celou dobu nám pouze lhali. Žádný mrtvý student Šmíd neexistoval a to, že jeho roli sehrál agent státní bezpečnosti Zifčák, napovídá o tom, že celý Listopad nebyl žádnou spontánní událostí, ale bohužel předem připravovanou fraškou pro národ, za kterou stály západní tajné služby a tzv. reformní komunisté z Československa (Adamec a spol.) a bývalého Sovětského svazu (lidé okolo prezidenta Gorbačova).

Místo slibovaného neutrálního státu se naše země dočkala rozdělení na dvě samostatné malé republiky a závazných členství v Evropské unii a vojenském paktu NATO. Dluh země raketově stoupá každým rokem, všechny továrny, doly, podniky, louky, lesy a nerostné bohatství pod nimi jsou majetkem soukromých cizích společností, nebo katolické církve a národu samotnému již nezbylo vůbec nic.

V rámci Evropské unie a NATO z USA tlačeni do nesmyslných sankcí proti Ruské federaci a vyhrocování konfliktu, který vznikl na Ukrajině po násilném převratu nacionalistických a fašistických sil proti legitimnímu prezidentovi a vládě. Tento převrat od začátku podporovali politici z USA, jejichž cílem je destabilizovat zemi sousedící s Ruskou federací a vyvolat lokální válku Ukrajiny s Ruskem za účelem vyvolání nové studené války a tím ekonomického ovládnutí evropského trhu.

Po 25 letech od 17. listopadu 1989 jsme tedy chudou, zadluženou zemí stojící na pokraji doufejme, že pouze studené války s Ruskem, která musí poslouchat příkazy z Bruselu a která pomalu ztrácí nejen svou suverenitu, ale i naději na lepší budoucnost v rámci Evropské unie.“