Částka na pomoc jednomu migrantovi v EU by stačila šesti z nich v jejich zemi

Můžete uvést konkrétní příklad?

Nemůžeme přece opomíjet tisíciletou realitu Sýrie. Tedy suverénní země Blízkého východu, hraničící s Tureckem na severu, Irákem a Jordánskem na jihu a Libanonem na východě. Obyvatelstvo Sýrie čítá dvacet milionů obyvatel, je členem Spojených národů.

Jak tedy Západ, dle vašeho názoru, nahlíží na křesťany?

Je možné, že na křesťany nahlíží pouze jako na příslušníky římskokatolické církve, ale realita je vskutku jiná. Křesťanské vyznání v Sýrii totiž také zahrnuje ortodoxní křesťany, siriacos, maronitas, křesťany arménského ritu a mnoho dalších. Tudíž, který je křesťan? Arménci jsou přesvědčeni, že oni vycházejí z původního křesťanství. Ani muslimové však nejsou ve stejné množině, většina syrských muslimů jsou převážně ortodoxní sunnité, ale také jsou zde alavité, šíité, drúzové a ismaijité.

Imigrační krize zřejmě není náhodná, viďte?

Samozřejmě, že není. Ale náhodná také nebyla ta dlouhá kampaň velmocí vedoucí k následné destabilizaci severoafrických zemí, takzvané arabské jaro. Je pravdou, že v Libyi a Iráku za dob Kaddáfího a Husajna se nevládlo bez chyb, ale stále počty uprchlíků a imigrantů prchajících do Evropy se držely ve víceméně ovladatelných cifrách. K tomu všemu, co se stalo, nyní přidejme existenci Islámského státu. Tento explozivní koktejl má na svědomí právě ty oběti, které vidíme. Tisíce a tisíce utečenců v Jordánsku, Turecku a rovněž i uvnitř Sýrie.

Víte, provedli jsme kalkulace ohledně finanční pomoci, kterou EU poskytuje imigrantům uvnitř Unie, a dospěli k závěru, že stejná částka, která je vynaložena na pomoc jednomu imigrantovi v EU, by pomohla šesti uprchlíkům v jejich rodné zemi. Ve vnitrozemí syrská vláda nabízí pomoc vysídleným obyvatelům, prchajícím před IS. Tyto prostředky financuje z osmdesáti procent vláda a zbytek pochází z mezinárodních dárcovských organizací.

Jaký vztah má zahraniční politika ČR právě k Sýrii?

Praha udržuje vřelé styky se Sýrií. Česká ambasáda v Damašku je stále otevřená, a dokonce se zde věnují americkým záležitostem. Současně s tím Sýrie má stále své velvyslanectví v Praze, což umožňuje určitý způsob permanentní komunikace. Ale, bohužel, není všechno úplně jednoduché. Pro zaslání přímé pomoci do Damašku musí mít člověk politickou kuráž k uznání prezidenta Bašára al-Asada jako právoplatné hlavy státu Sýrie i jako důvěryhodného partnera.

Co se po Syřanech tedy vlastně žádá?

Opravdu nevím! Přejete si, aby se vlády v Sýrii chopili stoupenci Islámského státu? Vždyť Sýrie vstoupila do procesu smíření a politické modernizace. Například referendem z roku 2012 byla schválena nová konstituce. Lidové shromáždění čítá 250 členů zastupujících jedenáct politických stran. Že by se po nás vyžadovala obdoba Islámského bratrství, jako je tomu v Egyptě?

Vraťme se nyní k uprchlíkům. Jak tento problém řešit?

Problém s uprchlíky se nevyřeší tím, že se jim udělí dočasný či trvalý azyl, je potřeba jít k jádru problému. My v Sýrii jsme byli uprostřed interního procesu změn, který je potřeba následovat a dokončit, ale momentálně čelíme boji proti cizím skupinám a zájmům. Jsou to zájmy financované Saúdskou Arábií, Katarem, Jordánskem a Erdoganem (prezident Turecka, dříve jeho premiér - pozn. red.). Erdogan má totiž onu nebezpečnou touhu obnovit Osmanskou říši, která by samozřejmě vyžadovala nebezpečnou teritoriální destabilizaci Sýrie. Turci a Syřané májí tisíciletou společnou, dědičnou minulost, ale je třeba rozdělovat to, co hodlá Erdogan prosadit, kdy už reprezentuje totálně odlišnou větev zájmů. Turecko není pro nic za nic členem NATO. Ale ještě není členem Evropské unie.

Erdogan je spojencem USA, viďte?

Jistě. Erdogan je severoatlantickým spojencem, s blízkými vazbami s USA a saúdskou, katarskou a jordánskou monarchií. Myslím si, že už jsou si ale vědomi toho, že ona, metaforicky řečeno, »ohnivá koule« se bude roztahovat dále za vzdálenější teritoria od Sýrie. Toto je problém nás všech.

Jaké má Sýrie vztahy s Ruskem?

Jsme přátelé. Rusko má u nás malou základnu. Prezident Vladimir Putin před nedávnem prohlásil, že postoj Moskvy vůči Sýrii je stále stejný, stojí za Damaškem s prezidentem al-Asadem, za syrským lidem a jeho interní revolucí. Ale například také Írán si uvědomuje, že ta »ohnivá koule«, o níž jsem mluvil, je nebezpečná pro všechny. Letecké bombardéry vysílané na základny Islámského státu nejsou dostatečně efektivní, ať už za tím stojí Američané či Saúdi. Problém je ve státech, které toto financují, trénují a podporují jejich bojovníky. To má na svědomí právě Erdogan, Saúdská Arábie a Jordánsko. Zastavit tuto podporu by bylo výrazně efektivnější než ono bombardování.

Jak bojuje samotná syrská armáda proti Islámskému státu?

Jedná se o každodenní a velmi tvrdý boj, který počítá s podporou syrských obyvatel. Syřané, jak je známo, měli dvě továrny na výrobu chemických plynů. V současnosti je už jedna z nich v rukou Islámského státu. Okolnosti jsou stále nebezpečnější.

Víte, pokusit se o rozdělení Sýrie a vytvoření nezávislého kurdského státu by mělo katastrofálnější následky než například v tehdejší Jugoslávii. Pokud se zastaví finanční tok saúdských, katarských, jordánských a tureckých dolarů do Islámského státu, »ohnivá koule« ztratí na síle a poté se všichni budou moci opět soustředit na obnovu Blízkého východu.

Radovan RYBÁK, Raúl SORROSA

zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/39882153