Odpověď na pamflet Pavla Křivky

Na třetím úseku, o kterém se zmiňuješ jako o úseku s nejtěžší prací, jsem pracoval od září 1986 do prosince 1986 (tedy ne pár týdnů).  A nebyla to žádná „nějaká zákulisní dohoda mezi kádry Husákova režimu a prominentními disidenty" či „dokonce poděkování za ono dávné přeřazení na lehčí práci," které tehdy vedlo k mému přeřazení na jiný úsek v plzeňské věznici na Borech.

Podařilo se mi tehdy propašovat z věznice moták o drakonických poměrech nejen na tomto úseku, ale o protiprávních podmínkách věznění na Borech. Navázal jsem na něj po svém návratu z vězení v dubnu 1988 dopisem tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Kašparovi (19. 5. 1988). Myslím, že tehdy jsi již byl od roku 1987 v Holandsku. Byla to Tvá volba, stejně jako ta má, skrze kterou jsem okusil na „trojce" v plném slova smyslu slovo M.U.K.L (muž určený k likvidaci).

Bylo to jednoduché, jestli si ještě vzpomínáš. Takzvaná ochrana ze strany „silnějších" vězňů se mi naštěstí vyhnula, ale cílená noční několikahodinová službu za katrem vždy před nástupem na ranní směnu ne. Výsledek fyzického strádání se samozřejmě musel dostavit. Před celkovým
vyčerpáním mě opravdu zachránila velká klika, že se moták podařilo nejen předat, ale že vyvolal v již „perestrojkových časech" také zahraniční reakci. Onomu neznámému vězni, kterému by při odhalení hrozil "nášup" (další trestný čin),  jsem dodnes hluboce zavázán.

Přeřazení, respektive zařazení na 5. úsek „k bláznům", jak píšeš, se "protáhlo" až do konce mého dvouletého trestu (9. 4. 1986 – 9. 4. 1988). Pátý úsek pro Tvou informaci nebyl pochopitelně žádný blázinec. Pracovalo se zde, ano, jen na dvě směny (třídění kovů a svlékání kabelů) a na tento úsek byli přeřazováni takzvaně nepřizpůsobiví vězni za těžká ublížení na zdraví spáchaná ve vězení, narkomani, homosexuálové, Romové s mentálními poruchami (s jedním takovým jsem "pracoval"za jedním pracovním stolem) a sexuální delikventi nejrůznějších stupňů.

Dalších pak dlouhých 15 měsíců do mého propuštění jsem tuto odpudivou škálu sexuální delikvence musel sdílet s třemi takovými delikventy na celičce pro čtyři vězně (pedofilové – pohlavní zneužití tříleté dcery, druhý rovněž sexuální zneužívání dospívající dcery a konečně senior za poměr s nezletilou). Vše na  "pětce" (stejně jako na "trojce") sofistikovaně a cíleně zaměřené na psychiku, v mém případě dokonce s nabídkou na podmínečné propuštění,
na kterou jsem ale nepřistoupil.

Nezlob se, že s touto zkušeností na kterou nelze zapomenout a kterou jsem měl za to, že Ti musela být jako spoluvězni rovněž známa, považuji Tvou "kritiku" mé úvahy na aktualně.cz, navíc chápanou od Tebe  jako "díkůvzdání zateplé místečko v eráru", respektive toto propojení za fantasmagorické.

Stejně tak nemístně, nepodloženě (i s trochou chorobné závistivosti) a fantasmagoricky píšeš o mém působení na MZV (1995-2013), které svědčí o tom, že o práci ve státní správě, tím spíše o specifice práce v zahraničí, nevíš nic nebo velmi málo, a to přesto, že jsi ve státní správě působil krátce v letech 1991 – 1992 nebo snad právě proto.

Dnes s odstupem 18 měsíců po mém "dobrovolném" odchodu z MZV mohu říci, že jsem nikdy při své práci, ať již v pozicích obchodního rady či konzula nebo zástupce velvyslance nikdy nezapomněl, že sloužím v prvé řadě člověku, dnes se říká občanovi, a to na různých místech Evropy, především té Východní, se kterou jsem spojen i v osobním životě.

Proto s Tebou nemohu souhlasit, když mě obviňuješ ze lži, že se za Putinova vedení RF od roku 2000 pro mnohé občany příliš mnoho nezměnilo.  Je to přece jen o reálné kupní síle obyvatelstva a tržních cenách, když argumentuješ několikanásobným zvýšení příjmů a starobních důchodů v RF (je to stejně nepřesné a nevypovídající jako kdybychom hodnotili českou ekonomiku podle několikanásobného zvýšení příjmů a důchodů od roku 1993).

Co se týče infrastruktury, jejího fungování, veřejných služeb a zdravotnictví, i tady se rozcházíme. Asi jsem byl v jiné Ruské federaci, v jiné dopravně neúnosné a chaoticky depresivní Moskvě vedle jejího rasisticky-nacionalistického podhoubí, v jiném vojensky střeženém Kavkazu a navštívil zde jiné šedivé a často bezútěšné vesnice, v nichž žijí také mí příbuzní. Ano, v olympijské Soči jsem nebyl. A její olympijské stavební investici ji přeji. Pamatuji si ji ještě z dob před olympiádou. Cesta autem k ní byla strastiplná, stejně jako do Oděsy.

K historické zkušenosti Ruska, o níž se také zmiňuješ, Ti vřele doporučuji Masarykovy tři díly jeho knihy Evropa a Rusko, neskutečně cenné na historické zdroje. Z nich, mimo dalších autorů (Berďajev, Snyder, Applebaumová, ale také Marx a Engels) lze pochopit i kořeny dnešního politického směřování Putina  a jeho okolí včetně pro nás nepředstavitelné a pro mnohé již pozapomenuté kontrolované propagandistické mediální mašinérie, která účinně a prvoplánově formuje a militarizuje každodenně myšlení ruského obyvatelstva.

Nevyhýbám se kritické reflexi politiky USA, sám se o ni také pokouším, i když si myslím, že její rozvrstvená občanská společnost nesrovnatelně pružněji reaguje na politické chyby vnitřní i zahraniční politiky, než je tomu v zemích Evropské Unie.

Je mi líto, Pavle, když si v argumentaci vypomáháš floskulemi již tak obehranými jako je „pravdoláskařská žumpa, nenávistná ideologie havlismu atlantismu, protiruské válečné štvání USA", aby si jimi vykolíkoval cestu „kovaných a prověřených havlistů, doživotně zvýhodněných", mezi nimi tedy i mne, který „se mohl celá polistopadová desetiletí schovávat na Ministerstvu zahraničních věcí".

Chce se říci úsměvné, ale nelze to tak nazvat, ani přejít, protože to není ani zbla pravdivé, natož objektivní. Vypovídá to spíše o Tvé neznalosti a nechuti se vzdělávat, ověřovat si základní údaje a také o slušnosti, která je jednou z vážných podmínek každé diskuse a přemýšlení o ní.

Přeji Ti hodně zdraví, rozvahy a zdaru v dalším počínání.

Srdečně Heřman Chromý, bývalý spoluvězeň.