Neuvěřitelné: Mainstreamu konečně došlo, že Václav Havel byl lidský odpad

Nikdy jsem ale nepochopil, proč se říká "o mrtvých jen dobře". Nikdy jsem nepochopil praxi, že když byl někdo zrůda za života, tak jako mrtvola je z něj rázem něžný beránek. Možná jsem opožděný, ale dodnes mi to je proti srsti. Podle mě nelze o Mengelem mluvit dobře jen proto, že není mezi živými a ani nezměním názor na Rothschildy, až konečně vymřou. Připadal bych si jako odporný pokrytec. Podle mě špatnost zůstane špatností i kdyby Země opustila sluneční soustavu.

Jinak je to s borci, za života opěvovanými a po smrti zavrženými. Třeba ten Stalin z úvodu - za života se nenašel nikdo tak odvážný, aby ho veřejně odmítl vynášet do nebes, ale je jasné, že po jeho smrti v roce 1953, se zbytku chazarům nelíbilo, jak kosil jejich řady a klestil Sovětskému svazu cestu skrz ně, do budoucnosti. Už z principu ho museli poplivat a jsme nuceni se toho držet dodnes. Ale aspoň je vidět, jak se nám tady za posledních 65 let neměnily mocenské poměry.

Ten, kdo si myslí, že jsem stalinofil a chystám se mu tady stavět zlaté busty v nadživotní velikosti, je na dvojitém omylu. Ani, ani. Mám něco čerstvějšího. Zjistil jsem, že už i hlavní proud rozdává po kapkách informace, že Václav Havel nebyl vzor lidství, ale obyčejný povaleč a amorální kreatura, pro kterou byla "práce" zcela nesrozumitelné slovo.

Václav Havel, dr. h. c. mult. byl po deset let prezidentem. Napřed československým a pak českým. Nad těmi písmenky za příjmením se moc nepozastavujte - jako občan s rukama dozadu neabsolvoval ani ta infantilní plzeňská studia a tak mu v roce 1990 na Karlově univerzitě přicmrndli čestný doktorát. Oficiálně je uvedeno, že to má za "významné morální a filozofické podněty politickému myšlení lidstva", ale tohle odůvodnění UK pokládám za hodně špatný vtip. Jsem přesvědčen, že ve skutečnosti to bylo jen aby ten česko-slovenský prezident požíval mezi lidem patřičné vážnosti a nevypadal jako úplný trotl.

Lze říci, že se to podařilo. Havlovo P.R. opravdu zafungovalo a celé dva roky jsem si i já myslel, že je to dobrý člověk. Jeho "díla" jsem teda nikdy nemusel; nevydržel jsem u nich déle, jak čtvrt hodiny, ale to lze připsat třeba mému možnému literárnímu analfabetismu. Po dva roky, od roku 1989, byl mým koněm a třeba jak přijel do Ostravy, tak jsem si ho dokonce fotil mým fotoaparátem Zenit. No, prostě mladý, neinformovaný mamlas, který si naivně myslel, že Havel je nositelem něčeho lepšího.

Jenže to, že mi po dvou letech začal lézt krkem, mělo na jeho P.R. nulový vliv. Asi jsem nebyl tak důležitý a proto pořád platilo, že kdo nezbožňuje Havla, patří ke zkostnatělým bolševickým strukturám. Havel byl prostě king. Kam přijel, byl stále obdivně vítán jako panenka Maria a v americkém kongrese mu dokonce za jeho projev tleskali. ...no, možná to nebylo za ten projev, ale nechme toho.

Tento stav, vynášení Havla do nebes, trvá dodnes. Vlastně trval. Stalo se totiž, že to co my v alternativě o Havlovi tvrdíme už drahně let, začíná pomalu prosakovat i skrz hlavní proud. Nevěříte?

Začalo to v únoru. Pěkně pomalu a nenápadně. Nejdříve se na portálu iDNES.cz objevila série článků o ženách českých prezidentů a v rámci ní samozřejmě nemohli vynechat i ženy Václava Havla. Raději upřesním: ne ženy, ale manželky - to aby bylo v případě Havla úplně jasno.

Za sebe mohu říci, že to bylo otřesné čtení. Pro mě o to drsnější, že na bulvár nejsem vůbec zvyklý. V článku o Olze Havlové z 5. února 2018, jsme si totiž mohli přečíst mj. také větu, že "Havel byl zvyklý svěřovat se manželce se svými nevěrami...".

Nejsem puritán a kromě mé vlastní ženy se mi líbí i jiná krásná stvoření, ale tahle veřejně přiznaná gigapromiskuita českého symbolu "lásky a pravdy" a mnohými uctívané hlavy státu, je určitě hodně přes čáru. Vypadá to, že tato poskytnutá informace posunuje Havla kamsi mezi sexuální chlíváky ze IV. cenové skupiny a bezpáteřní sliz. No prostě, že jeho pravé místo je skutečně v bulváru.

Ale nebuďme hned na začátku tak přísní. Prostě jsou mezi námi lidé, kteří mají mozek v rozkroku a při pohledu na dámskou sukni se z člověka mění na homo erectus. Němky, Francouzky či Švédky to dnes u islámských teroristů pozorují denně a zbývá zjistit, zda jde o nemoc, nedostatek inteligence či obé dohromady. Je sice pravdou, že u rachitické Havlovy postavy nás úspěšnost jeho deviace musí nutně překvapovat, ale dejme tomu - nebyl by to první div světa.

Druhým zásekem do uctívání kultu Václava Havla byl rozhovor s Františkem Janouchem, který vyšel 7. dubna 2018, také v Babišově mediálním koncernu MF DNES. Redaktoři Jaroslav Plesl a Petr Kolář ho uvedli v tak syrové formě, že číst mezi řádky nebylo téměř co. Veřejné odhalení nejen skutečné podstaty Václava Havla, ale i celého tzv. "disentu", musel z článku pochopit i ten poslední kavárenský povaleč, což ho jistě štěstím příliš nenaplnilo. A palcový nápis na titulní straně: "JAK SOROS PLATIL HAVLOVI CHARTU 77"? Tak ten pražskou kavárnu dorazil už asi úplně.

Asi se hodí představit si nejdříve ústřední postavu rozhovoru - Františka Janoucha: Narodil se 22. února 1931 a vystudoval na prestižních univerzitách v Sovětském svazu. V roce 1948, ještě jako středoškolský student, vstoupil do KSČ. Později byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ústavu v Řeži a docentem na MMF UK. V roce 1974 oficiálně emigroval. V roce 1978 založil ve Stockholmu Nadaci Charty 77 a dodnes žije ve Švédsku.

Podle tohoto telegrafického CV nám František Janouch může připadat jako celkem fajn chlap, který v mládí, jako každý mladý, zblbnul a po roce 1968 ho pro jeho názory vyhodili ze strany. Takový normální profil z tehdejší doby. Jenže František Janouch o své osobě prozradil víc. A řekl bych, že to bylo víc, než chtěl, když se ho v úvodu interview redaktoři ptají na George Sorose, co by v Maďarsku či Izraeli "personu non grata". Ptají se jak se se Sorosem seznámil a František Janouch bezelstně uvádí:

"U Sacharova. V roce 1981 jsem byl v New Yorku na recepci u příležitosti oslavy jeho šedesátin. Jakási Světlana Kostic, Jugoslávka, jež byla v nadaci Open Society Fund, mi řekla: Pojď, seznámím tě s někým zajímavým. No a přivedla mě k Sorosovi. S tím jsme si padli do oka. Říkal, že se chce jet ještě někam podívat, ať jedu s ním. Naložil mě do taxíku a jeli jsme do tří multimiliardářských bytů v New Yorku, kde byly další party. Když jsem skončili, zeptal se mě, kde bydlím. Řekl jsem mu adresu hotelu, on mě odvezl a pozval mě na večírek, který dělal na druhý den. S tím, že ho moje činnost zajímá. Přišel jsem tedy, byla tam newyorkská smetánka. A Soros mi říká: Pojď, půjdeme si sednout a trochu se pobavíme. Že prý koukal na činnost Nadace Charty 77, zajímá ho to a rád by ji podpořil. Pak se ne mě podíval a řekl: Kolik chceš?".

Když si uvědomíme, že pan František Janouch už roce 1981 nebylo žádné vyplašené mladé ucho, ale vyzrálý padesátník, tak z jeho první odpovědi čiší jeho dechberoucí naivita a totální absence kritického myšlení. Kdyby tehdy použil jen jednu jedinou mozkovou buňku kritického myšlení, musel by si nutně položit otázku, proč američtí miliardáři chtějí pomáhat českému pracujícímu lidu...?

Nicméně, hlavním (snad i překvapivým) úkolem oligarchického MF DNES nebylo objevit naivitu Janouchovu, ale nahlodat falešnou modlu Václava Havla. To se za pomoci pana Janoucha, ale hlavně díky obou redaktorů, bezvadně podařilo. Vhodně pokládanými otázkami přímo vystavili samotnou podstatu tzv. "disentu", včetně toho, co bylo jeho primárním zájmem: snadný život bez nutnosti pracovat ve společnosti, kde práce byla povinná.

--------------------------------------

MF DNES: Z vaší korespondence s Václavem Havlem vyplývá, že vaše dohadování bylo často až pitoreskní. On třeba často loboval (pozn.: o finanční podporu) za své přátele, či přátele svých přátel a vy jste mu na to často odpovídal, že to nejde, protože by to bylo v rozporu se stanovami a předmětem činnosti nadace... ...Jak to probíhalo v telefonátech?

F.Janouch se zde vyhnul přímé odpovědi bezobsažnou floskulí.

MF DNES: K těm nejúsměvnějším historkám patřilo, když po vás třeba Havel chtěl, zda by jste neoslovil tehdejší populární skupinu ABBA, aby část svých výdělků posílala chartistům. Odepsal jste mu, ať je zkusí oslovit sám, a on pak tuto myšlenku zavrhl. Nebo po vás chtěl "magnetofonky", jak to nazýval, aby mohl nahrávat dialogy lidí v hospodách.

F.Janouch: Magnetofonky byly především pro Jazzovou sekci, aby mohla nahrávat a rozmnožovat nahrávky. Technika k tomu byla potřebná. Takže jsme přes Tuzex začali oficiálně dodávat barevné televize, videorekordéry, či zmíněné magnetofonky. Anička Marvanová, která jeden z těch televizorů dostala... ...si mi v dopisu stěžovala, že bude muset žádat o příspěvek na zakoupení nového koberce. Chodí sem tolik lidí, že mi můj starý koberec prošoupali, napsala tehdy...

MF DNES: Přesto se v disentu najdou lidé, kteří vás dodnes kritizují. Například Jiří Pallas, jenž po podpisu Charty 77 emigroval do Švédska a pod značkou Šafrán 78 vydával desky zakázaných českých a polských autorů...

F.Janouch: Jiří Pallas byl jediný z emigrantů, který si myslel, že ho tady budeme platit. On sice dostával nějakou podporu na byt a živobytí od švédského státu, ale on si myslel, že by měl dostávat také něco od Nadace Charty 77. No a já jsem u řekl, že to nejde. Že emigrantům vyplácíme jednorázovou podporu - říkali jsme tomu příspěvek na překonání emigračního šoku, bylo to asi 1000 dolarů - a pak dost. Že se o sebe musí postarat. To bylo i pár lidí, kteří odjeli do Anglie a do Německa, jména si už nepamatuji. Mysleli si, že je budeme podporovat stejně jako v Československu. To někdy vyvolalo třenice.

MF DNES: Přímo Václavu Havlovi jste dopisem odmítl podporovat hudebníka Pavla Zajíčka ze skupiny DG 307, který byl v roce 1976 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za výtržnictví a v roce 1980 emigroval do Švédska a posléze do Spojených států, kde se věnoval hlavně výtvarnému umění. Proč vlastně?

F.Janouch: Přirozeně, že když někde chudý emigrant vidí miliony, tak si myslí, že něco může ukápnout. ...Kromě Havla jsem byl v kontaktu třeba s Františkem Krieglem, s Jiřím Hájkem, s Jiřím Dienstbierem, s nímž jsme si často telefonovali i s celou řadou dalších lidí...

MF DNES: V jednom z dopisů z roku 1985 si vám Václav Havel stěžoval, že se v disidentských kruzích rozkřiklo, že je bohatý a chodí za ním lidé jako do banky. Chtěli od něj dary či půjčky a on jim neuměl říkat ne. Řešili jste spolu, jak se k tomu má stavět?

F.Janouch: V telefonu jsem mu na to odpověděl, že naprosto respektuji jeho názor. Že ovšem nadace není žádným úřadem sociálního zabezpečení...

--------------------------------------

Tak co, jaký si myslíte, že polykači mainstreamu mohou mít dnes z celého disentu a obzvláště Václava Havla pocit? Jestli mohu hádat za ně, tak se domnívám že značně zmatený. Určitě přemýšlejí, jak je možné, že Ruzyňské letiště nese název po této prachsprosté vyžírce a somrákovi s rukama dozadu? Vrtá jim hlavou, jak je možné mít někde desku, lavičku, fontánku či cokoli jiného s Havlovým jménem, když to byl obyčejný děvkař s kapsami naditými Sorošovými dolary? Mám tušení, že ještě jeden, dva takové články a české mainstreamové ovce rozbolí hlava z toho, že tuto hnidu českých dějin ještě včera uctívali...

...jenže my, i když jsme trochu dál než hltači mainstreamu, tak nás musí bolet hlava taktéž. Musí nás bolet proto, že zatím nevíme, co má být cílem veřejného odhalení falešného kultu osobnosti Václava Havla. Je čas přemýšlet. Strhávání soch cílem určitě není.