Láskou přetížená planeta aneb Revoluce jinak

Podle Bible máme milovat bližního svého a na kámen zabořený v hlavě bychom měli odpovědět čerstvým chlebem; v Koránu je prý tolik lásky a míru, že z něj vytéká do celého světa; Ghándí je ztělesněné dobro samo, kterému se "oko za oko" nezdálo jako dobrý nápad a matka Tereza jistě vzorem všech zdravotních sester. Václav Havel, co by humanitární pracovník v Jugoslávii, povídal zase něco o pravdě a lásce a alternativní boss, David Icke to od něj asi také chytil. Ostatní alternativci se mají strach na kohokoli zlobit, aby tou zápornou energií nekrmili věčně hladové Egregory. Také často pořádají seance na podporu dobrých sil, díky jimiž se dobrá nálada a pozitivní myšlení šíří všemi směry rychlostí světla. Zcela neziskové cestovní kanceláře Lékařů bez hranic se s láskou starají o sexuální lásku ekonomicky slabých Afričanů, státní úředníci se můžou přetrhnout se starostí o cikány a poslové Slunce - tzv. sluníčkáři - otevírají své srdce (a snad i své domovy) islámským teroristům. Jednoznačně to všechno znamená, že hlavní i alternativní proud je až po uši zaláskovaný a jsme nuceni konstatovat, že všude kolem nás je tolik lásky, že více už snad ani tato naše malá planeta neunese.

Jenže láska, stejně jako mince, má dvě strany. Vezměte třeba obyčejné krmení holubů - řeknete si: "Holub sice roznáší nemoci, ale je to boží stvoření a nakrmím ho." a nebo: "Holub je sice boží stvoření, ale roznáší nemoci, tak ať chcípne!"? Tatáž věc, dva pohledy. Jeden pohled představuje soucit se zvířaty a druhý empatii k lidem. Nebo ostřeji - krmič holubů kašle na lidi a nekrmič má rád svůj druh. Zabít nenáviděné zvíře mu nedělá problém, i kdyby stokrát bylo tvorem božím. Holub je prostě pro jedny z nás, nenáviděné stvoření boží.

Jak vidět, tak díky holubům nám té lásky shora trochu ubylo a planeta si o malinko ulevila. Ale neporušil jsem těmi holuby náhodou něco? Nějaký paragraf? Nebo holubí práva? Snad ne. Snad ještě mohu napsat, že nenávidět holuby je lidské. A z mého pohledu to je i správné, protože mám raději zdravé lidi, než-li nemocné holuby. Holuby prostě nenávidím a jsem pro, aby ti holubi, co mohou jen potenciálně ohrozit zdraví lídí, aby byli všichni okamžitě vyhubeni. Aby všichni chcípli a basta.

I když jsme těmi holuby planetě trochu od přeláskování odlehčili, asi to nebylo nic moc. Asi to taky tak vidíte. Jak by taky ne - vždyť to byli jen obyčejní, malí holubi a tak je logické, že na přetížení planety všeobecnou láskou to zase takový velký vliv nemá.

Nemá, ale takových malých dobrých skutků lze udělat nespočet. A může ho udělat úplně každý. Lze to snadno udělat, když třeba v České televizi vidíte perverzní bukvici z Evropských nebo pirátských hodnot hlásat své infantilní rozumy; lze to udělat i tak, že budete nenávidět německou přepravní společnost FlixBus, která zcela neskrytě každý den ničí naši českou Student Agency; nebo to lze když třeba po povinném očkování vaše novorozeně nevyléčitelně onemocní nebo dokonce zemře. Po něčem takovém lze celkem snadno znenávidět nejen celé Kavčí hory, které nás nutí financovat, nejen agresivní Německo, kterému byly dvě světové války málo, ale samozřejmě hlavně dětského lékaře, který smrtelnou očkovací dávku aplikoval. Také všechny úředníky ministerstva zdravotnictví a SÚKLu, kteří očkovací koktejl schválili i farmaceutické koncerny, které jej vyrobily. Jsou to drobnosti, které přetížené Zemi od lásky sice pomohou, ale zkusme to jinak. Co tak nějaký větší zásek?

Co třeba politici? Je to boží tvor? I když na to mohou panovat rozličné názory, tak bychom se nakonec shodli, že asi je. Je to sice tvor boží, ale ukažte mi někoho, kdo není příslušník této společenské kasty, má všech pět pohromadě a miluje politiky. Nikdo takový asi není a pokud ano, tak jen v okamžiku, když se zakousne do darované koblihy. Tím to ovšem končí. Na politiky se vesměs jen nadává, politici se nenávidí, politici se vyhazují z oken a politici téměř vždy před příjmení obdrží nemravné křestní podstatné jméno. Proč? Protože patří do téže skupiny holubovitých, kteří bezpracně tyjí na úkor slušných občanů a způsobují, že společnost je nemocná. A politici? Ti považují občany za otravné blbce, kterým jsou povinni předstírat svou přízeň jeden den v roce a jsou skálopevně přesvědčeni, že naše jediná povinnost je nakrmit je.

Asi si teď říkáte, že příměr s holuby není úplný. Politika, stejně jako holuba, sice také musíme krmit a politik, stejně jako holub lidem škodí nebo v tom lepším případě na všechno sere a politik je i příčinou, že společnost je nemocná. To všechno je stejné, ale u holubů jsem klidně napsal, aby "všichni chcípli". A tady to chybí. Ano, chybí a to z několika důvodů. Jednak je politik nezničitelný, protože když jednoho zlikvidujete, tak se na jeho místo hrne jiných pět kusů této holubovité podčeledi a jednak to nelze jen tak napsat. Můžeme na to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce myslet, můžeme hrát počítačové střílečky s hromadami mrtvých politiků, můžeme natáčet dokument o filmu "Krvavý parlament", ale vzývat k násilí na této holubovité podčeledi asi nelze. Naopak lze na to intenzivně myslet, lze je nekonečně nenávidět a přát jim vždy jen to nejhorší. ...proti tomu žádný, ani ten nejpokroucenější a nejústavnější paragraf, nic nezmůže.

Asi jste už také, společně se Zemí, pocítili tu obrovskou úlevu. Proklamované lásky, která planetu v úvodu sužovala, teď opravdu podstatně ubylo. To bylo účelem. Vždyť jsme tou nekonečnou a bezvýhradnou láskou ke všemu a všem, planetu skoro zabili. Kdyby se tak stalo, byli bychom nejen vrahy Země, ale pochopitelně i vrahy sami sebe. Byli bychom sebevrahy.

Jenže asi tušíte, že vyléčit planetu nebude tak jednoduché. Její zaláskování je opravdu hluboké a samotná nenávist k holubům a politikům, Zemi úplně nevyléčí. Jsme asi tak na půli cesty léčby a je tedy jasné, že do rekonvalescence je ještě daleko.

Co tedy ještě lze udělat pro dobro naší planety? Jak ji odlehčit? Pomohla by revoluce?

Ne, neberte do ruky sekery ani vidle. Nechte je ležet hezky v koutě. Vždyť si jen vzpomeňte, že vždy jak jsme vyšli do ulic, tak to pokaždé pro nás dopadlo špatně. Ať to bylo v roce 1948 nebo 1968 a nebo v roce 1989. Samozřejmě, že to tak bude i dnes, když my a nebo i Slováci se necháme vylákat do ulic a budeme provolávat hesla vymyšlená profesionálními provokatéry. A jedno proti komu. Můžeme hulákat proti Klausovi, Havlovi, Babišovi, Zemanovi, Kalouskovi nebo Okamurovi a výsledek bude vždy stejný - ničeho pozitivního pro lidi nedosáhneme. Totiž, když budeme hulákat třeba "Miloše do koše", znamená to, že milujeme Kalouska a když zase budeme křičet "Kalousek - Sorosův prďousek", tak to znamená, že máme rádi Zemana, který měl na pozitivní změny ve společnosti také dost prostoru a taky z toho neudělal nic. Spíše opak. Vidíte, tudy cesta nevede. Politiky musíme opravdu jen a jen nenávidět a kvůli tomu na ulici přeci nemusíme.

A co tak udělat revoluci jinak? Tak, jak s ní nikdo, ani ten nejpředvídavější prediktor, nepočítá. Vždyť vezměte: máme určité návyky a určité modely chování a myslíme si, že to je dobře. Jsme přesvědčení, že činíme to nejlepší, co činit lze, ale přes veškerou naši snahu řídit se jejich zákony a konat to nejlepší, je svět tam, kde je. Dejme tomu, že už třeba dva tisíce let se chováme jak nejlépe umíme, plníme vše, co nám shora přikáží a stav světa se stále zhoršuje. Říkají nám koho máme milovat a koho zase ne, kdy a za jakých podmínek se můžeme oženit, kdy máme narukovat do války a za někoho padnout, kdy vyjít do ulic a kterým směrem revoltovat, jaká hesla křičet, co se máme učit ve škole, co si máme myslet, co můžeme říkat a co zase ne, jaký styl života je přípustný a jaký zase ne, co můžeme jíst, co pít a co dýchat a nebo i kolik života nám ještě zbývá. Řídí nám vše. My tohle všechno v dobré víře plníme a přijímáme a když se podíváme za sebe, kam svět dospěl, tak si musíme říct, že je asi něco špatně. Že to nějak nefunguje. A když teda tento stávající model nefunguje: má smysl zítra opět přikládat ruku na rozžhavenou pec a přesvědčit se zase o tom, že to není vhodné řešení? Optimální je na nic nesahat a nedělat nic.

Teď si asi říkáte, že jsem zešílel. Tvrdím tady, že nejlepší revoluce je "nedělat nic". Ano tvrdím, že udělat jakýsi RESET společnosti je to nejlepší řešení, ale jsem si vědom, že to není možné. Technicky není proveditelné, aby nevím kolik dní všichni lidé zůstali doma, staré manýry padly, špatný systém se zhroutil a byla šance vytvořit nové modely funkční společnosti. Toto je samozřejmě nereálné. Ale nemusí jít vždy o onen "studený" a tedy i bolestný restart. Společnost lze restartovat i jinak. Bezbolestně.

Jak tedy začít tu bezbolestnou REVOLUCI JINAK ? Třeba tak, že přestaneme sledovat tu televizi, jak jsem psal shora. Skončíme s ní a nedáme nikomu šanci, aby nás ovlivňoval. Že to je těžké? Že jste na televizi závislí a nelze bez ní žít? Hmm, tak to je o důvod víc s ní přestat.

Ale "revoluci jinak" můžete zahájit jakýmkoli jiným způsobem. Třeba i tou ignorací značky FlixBus, která má úmyslu zničit naši českou přepravní společnost. Můžete také přestat kupovat výrobky nadnárodních korporací v nadnárodních obchodních řetězcích; můžete přestat platit platebními kartami a začít používat hotovost; můžete se začít aktivně a systematicky zajímat o to, co ministerstvo povolilo nalévat vašim dětem do hlav a napravovat to; můžete začít nakupovat u malých českých obchodníků a výhradně české zboží; můžete podpořit svého farmáře, který vám bude dodávat čerstvou zeleninu, ovoce, maso, mléko i sýry; můžete odmítnout poškození zdraví svého dítěte hexavakcínou; můžete vypískat každého cizího vojáka nebo policistu na českém území. Můžete ve svém okolí udělat opravdu stovky malých restartů, můžete si sami osobně nastavit nové modely a nahradit tak ty špatné a po dva tisíce let nefunkční. Stačí si uvědomit, že i ten nejtitěrnější vzdor, násobený deseti milióny, je nepřekonatelná síla. Když to udělá většina národa, tak "Revoluce jinak" zvítězí a naše Země má šanci se doléčit. Žádné pochody, žádné transparenty, žádné výkřiky, žádný slzný plyn a žádná krev. Úplně stačí jen sami sebe vykolejit.

Že to je nepohodlné?

Ano, je.