Palestina: Porozumění historii

V prosinci 2022 byl šestnáctiletý teenager Al-Rimawi v Palestině dvakrát střelen do zad. První mu prošla hrudníkem, druhá břichem. Podle armády okupační moci vojáci stříleli na "podezřelé" vrhače kamenů a sprejerům graffiti na auta.

Následující neděli byla izraelskými vojáky na Západním břehu Jordánu zabita šestnáctiletá Jana Zakarnehová. Jana a její rodina se ukrývaly ve svém domě uprostřed nájezdu izraelské armády, která střílela na střechy budov.

Strýc vypráví, že v určitém okamžiku se Jana vydala na střechu, aby zjistila, zda se někdo z rodiny nezranil. Tam ji našli zavražděnou, ve stejném věku jako Annu Frankovou. Podle strýce byla teenagerka zastřelena čtyřikrát, dvakrát do obličeje, jednou do ramene a počtvrté do krku. Podle ministra obrany okupační moci šlo o nešťastnou náhodu, "pokud skutečně nebyla zapojena do terorismu". Jinými slovy, stejně jako před lety Anne, možná že skrývání se před terorem z vás dělá zločince.

Kolik Anen Frankových v Palestině zemřelo?

V listopadu 1940 nacisté zřídili varšavské ghetto. Bylo tak přeplněné, že na jednu místnost připadalo v průměru 9,2 osoby. Při nedostatku jídla a vody to sotva stačilo na přežití. Před druhou světovou válkou žili Židé ve varšavských obchodních čtvrtích. Nacističtí okupanti židovské čtvrti města krutě bombardovali, přičemž zahynulo odhadem 30 000 Židů.

Po okupaci byli Židé násilně uzavřeni do ghett. Varšavské ghetto bylo největší. Ghetto bylo obehnáno zdí a plotem z ostnatého drátu. Každý, kdo opustil ghetto bez povolení, byl na místě zastřelen. Ve snaze vyhladovět obyvatele ghetta nacisté omezili množství potravin, které se do ghetta dostávaly. Docházelo k zatýkání a dopadení byli odváženi do koncentračních táborů, kde byli zavražděni.

18. ledna 1943 se Židé v ghettu chopili zbraní. Židům se podařilo v malých skupinkách přinést na místo zbraně a připravit se na odpor. Povstalcům se podařilo místo ovládnout a postavit barikády. Dne 19. dubna, tři měsíce po hrdinném odporu, přišel konečný útok fašistických vojsk. Během jednoho měsíce zavraždili 13 000 Židů, z nichž asi polovinu upálili zaživa. S vědomím, že vítězství je nemožné, bojovali Židé na život a na smrt. Nežádali žádné příměří. Pro svůj národ byli hrdiny.

Sionisté tvrdí, že nechápou, proč se Palestinci chopili zbraní, a že jejich povstání je terorismus. Ať si přečtou své vlastní dějiny. Tam, kde se píše o Aně může být Jana. Místo Židů si dosaďte Palestince a místo Varšavy si dosaďte Gazu, a kde se píše o  nacistech tam si dosaďte sionisty. Možná pak pochopíte.

Palestinci jsou oškliví, to nám chtějí sionistické média namluvit. Na obrázcích, které nám ukazují, jsou lidé se snědou pletí, téměř na všech obrázcích lidé projevující bolest, ale sedící v sutinách, na hromadách, neoholení, neučesaní, nevykoupaní. Napůl necivilizovaní tito Palestinci, chtějí, abychom si tohle mysleli.

Jejich mrtví jsou přikryti plátnem, nevidíme jejich tváře ani krev. Naproti tomu u Izraelitů je to úplně jinak. S tvářemi plnými bolesti, ale učesanými, čistými, v aseptickém prostředí, s mnohem bělejší pletí, tito Izraelité.

Dokonce vidím zblízka fotografii ženy, která nám říká, že ji unesl Hamás. Mladá, blonďatá, modrooká, se stříbrným piercingem v nose, plnými, sugestivními, namalovanými rty, hladkou pletí. Podle západního kánonu téměř dokonalá.

Aby bylo jasno, nejde o nejhorší západní médium. Odvažuje se nám v moři zpráv zaujatých ve prospěch útočníka, po desetiletí okupanta a genocidy, sdělit podivnou zprávu o tom, že jeho akce způsobují smrt civilních a nevinných lidí. V takovém případě se prosazuje myšlenka ztotožnit okupanta s okupovanými. Vykreslení symetrického konfliktu, v němž má invazní strana jednomyslnou vojenskou podporu NATO.

Odhaduje se, že bylo zabito 4 200 lidí; Palestinců dvakrát více než Izraelců. Sionistická letadla nadále bombardují pásmo Gazy, které proměnila v trosky. Toto místo je považováno za místo s největší hustotou obyvatelstva na světě. Na mysli se mi vybaví Guernica nebo Lidice. Izraelská velvyslankyně v Londýně Cipi Hotovelyová však tvrdí, že v pásmu Gazy není žádná humanitární krize, pouze vojenská operace.

Ani my však nezoufejme. Stejná hegemonní média nám téměř jako kompenzaci za tolik hrůzy oznamují, která jsou ta "nejměkčí" místa na planetě, ty "nejzábavnější, nejzajímavější, nejmódnější" čtvrti. Jak je v těchto čtvrtích všechno chutné! Jsou tam i fotky z těch míst, kde se milí lidé "dobře baví", abychom je všichni viděli.

Jsou i horší média. Nejoblíbenější pravicová média v USA dávají na titulní stranu fotku vůdce Hamásu s titulkem "chodící mrtvola". Toto slovní spojení historicky pochází z vězeňského oznámení o chůzi odsouzence na smrt do popravčí komory.

Titulek také vypadá jako oznámení, ale tentokrát oznamuje nadcházející vraždu, předpovězení smrti, bez soudu, bez důkazů, bez presumpce neviny. Něco ve stylu "hledaný, živý nebo mrtvý", ale v tomto případě pouze mrtvý.

V Chicagu 71letý muž ubodal k smrti šestiletého palestinského chlapce.

Jednasedmdesát let by mělo být úctyhodným věkem, šest let by mělo být posvátným věkem. Muž také ubodal matku. Vrah, majitel bytu oběti, se s matkou pohádal kvůli konfliktu a zvažoval, že spor vyřeší tím, že dítě šestadvacetkrát bodne. Bezpochyby odcizený muž, ale jaká atmosféra chorobné nenávisti rozpoutala jeho vražedný vztek?

Bylo to snad vzrušení, když jsme v televizi hodiny za hodinami v neustálé monotónnosti sledovali, jak jsou viníky Palestinci, ti sněďoši, neoholení, neučesaní, neumytí, potenciální teroristé? Není to snad poselství izraelské velvyslankyně ve Velké Británii, když nám nepřímo říká, že všichni zabití v Gaze jsou vojenské cíle?

Jeden izraelský představitel vyzval, aby do Gazy nebyla puštěna žádná voda, což by prý bylo projevem slabosti. V Gaze žijí téměř dva miliony lidí. Americký veterán nás v analýze, co by měla izraelská armáda dělat, poučuje, že za každého zabitého civilistu se deset Palestinců stane bojovníky. Hovoří o hypotetickém scénáři, kdy invazní jednotky zabijí 150 civilistů "náhodou, protože už víme, že Hamás nemá úctu k nevinným životům". Jinými slovy nám prodává myšlenku, že z přibližně 3 000 lidí zabitých genocidním bombardováním okupantů je pouze 150 civilistů; a ti byli zabiti "náhodou"; v každém případě vinou Palestinců.

Fronta studentských skupin solidarity s Palestinou na Harvardově univerzitě napsala dopis vyzývající k ukončení izraelské agrese proti Palestině. Chudáci studenti, zuřivost establishmentu dopadla i na ně. Od zveřejnění dopisu pronásledování neustává. Někoho napadlo, že je užitečné, aby po univerzitním kampusu jezdilo auto s klaksony obviňujícími chlapce z podpory teroristů a s obrázky signatářů dopisu, aby každý věděl, o koho jde. Pokud se zítra jiný šílenec rozhodne ubodat některého ze signatářů, vina padne na vraha, ale o podněcovatelích se bude mluvit jen málo.

Vedení univerzity se ohradilo proti této automobilové šikaně, ale také proti dopisu. Uvidíme, peníze mluví, nezapomínejme. Existují i jiné způsoby, jak potlačit nesouhlas. Velcí dárci univerzity, tedy milionáři, kteří elitní univerzitě přispívají miliony, oznamují, že přestanou centrum podporovat kvůli jeho měkkému postoji vůči propalestinským skupinám.

Na největším světovém knižním veletrhu ve Frankfurtu je pozastavena prezentace knihy palestinské spisovatelky Adanie Shibili. Kniha popisuje skutečné události, kdy byla v roce 1949 znásilněna a zavražděna palestinská dívka skupinou izraelských vojáků. Organizátoři tvrdí, že "pec není připravena na pečivo"... palestinské pečivo?

Kolo se stále točí.

Překlad CFP!

Zdroj: https://espanol.almayadeen.net/Articulos/1780588/palestina--entender-la-historia