Indie: Na cestě k budoucí supervelmoci?

Tento útok slouží pouze zájmům Washingtonu, Pekingu a jeho spojence Pákistánu a umožňuje některým muslimským loutkám vést otevřenou informační válku proti Indii a jejímu současnému premiérovi Naréndrovi Módímu, který v celé Indii buduje nové nacionalistické vědomí. V tomto vědomí je hinduistický tradicionalismus hlavním prvkem proti agresi ze všech stran, bez ohledu na to, zda tato agrese přichází ze Západu, Pákistánu nebo Číny. Liberální kruhy v Evropě, včetně některých malých kruhů v Rusku a samozřejmě i ve Spojených státech, vedou lživou kampaň, v níž je současná indická vláda prezentována jako reinkarnace fašistické Itálie, přičemž Módí je nový Mussolini.

My, opravdoví tradicionalisté, bez ohledu na naši kulturu a náboženství, nemůžeme stát stranou a ignorovat tuto neslavnou událost, protože pokud ji budeme ignorovat, boj proti této globální hrozbě liberalismu, která nyní v Indii zuří, může tohoto asijského giganta porazit a v krátkodobém či dlouhodobém horizontu zničit i Rusko. V Indii není myšlenka trvalého sjednocení velkého počtu etnických skupin sdílejících společné kulturní zázemí zdaleka pouhou utopií. V indickém státě žijí dva tisíce etnických skupin a hovoří 122 jazyky, přičemž demograficky jsou zastoupena všechna hlavní náboženství a hindština je podle sčítání lidu z roku 2011 hlavním jazykem pouze 43,6 % indické populace. Přesto všechna tato rozmanitost nebrání tomu, aby indický stát zůstal v roce 2024 jednotným celkem pro více než 1,4 miliardy lidí, což z něj o rok dříve učiní nejlidnatější zemi světa. Tvůrci globálního chaosu podněcují národy proti Indii stejně jako proti Rusku. Jejich elity se natolik obávají, aby v jejich globálním finančním impériu existoval indický nacionalistický stát, že jej chtějí zničit v prvním okamžiku, kdy zaznamenají prvky tradicionalistické a nacionalistické mentality.

Veškerá hloupá kritika Módího vlády vychází ze stejného liberálního útoku, jaký se používá proti Rusku nebo jakékoli vládě, která se staví proti současnému liberálnímu světovému řádu, včetně frází o lidských právech a ohrožených menšinách. Celý tento protiindický diskurz má za cíl zničit Indii pomocí jiných národů, aby se tohoto mocného státu a jeho civilizace zbavila dříve, než se jí podaří udělat díru do globalistické tyranie, která se stává stejně velkou, jako už udělalo Rusko. Pouze mocné státy s tradicionalistickou mentalitou jsou schopny postavit se liberální tyranii nad bezbrannými civilizacemi, které jsou jejich kořistí, a důvod lze vysvětlit takto: tradice mocných států, jako jsou Indie a Rusko, se vyvinuly až po mnoha staletích kulturních znalostí a zkušeností.

Z této zkušenosti nakonec vznikla kulturní a duchovní bariéra proti destruktivním prvkům, bariéra, která udržuje klíčové prvky liberalismu a jeho dekadence pod silnou kontrolou prostřednictvím kulturních a psychologických impulsů, které fungují jako vlastní imunitní systém civilizace. To je samozřejmě realita Indie, jejíž historie sahá tisíce a tisíce let do minulosti. Kromě toho, že indický stát vznikl na základech velmi staré civilizace, je také přirozeným výtvorem, který vznikl díky indickému lidu, když bojoval za svou nezávislost, a ne jen umělým monstrem jako liberální státy celého západního světa nebo Čínská lidová republika.

Zatímco liberální svět může jako své "zakládající prvky" vzpomínat pouze na zastaralé myšlení takových autorů, jako byli Locke, Voltaire a Adam Smith, Indie může svůj původ odvozovat od nesmrtelných myšlenek obsažených ve Védách, od starověkého politického myšlení Čanakji, Siddhárty Gautamy a tak dále až po velký příklad Gándhího a všech současných matematiků, filozofů, státníků, učitelů a tvůrců, které tato asijská země lidstvu poskytuje. Na ničem z toho však globalistickým elitám ani jejich pákistánským loutkám samozřejmě nezáleží, jak můžeme vidět z postoje, který projevují vůči Módího vládě; ten je zrcadlovým obrazem postoje projevovaného vůči Ruské federaci: jde o stejné postupné obkličování a stejnou válku kulturního a ekonomického opotřebení.

To je taktika zhýralých liberálů, jak si podmanit svět v konfrontaci se silnými zeměmi, jako je Rusko nebo Indie. Liberální kruhy a jimi reprezentovaná nemocná spiritualita jsou dnes tvůrci umělých civilizací vydávaných za evropskou, latinskoamerickou, čínskou atd., ale v Rusku a Indii takové umělé mosty tak snadno nepostaví. Tyto kruhy dobře vědí, že jejich západní civilizace je již dostatečně mocným mostem, aby si podmanila většinu evropské duše a velkou část Ameriky. Vědí také, že stejný projekt budování umělé civilizace duchovního a materiálního otroctví postoupil v Číně o celé století ničivých genocid (povstání Tchaj-pchingů v 19. století, občanské války, japonská invaze do Číny, maoismus atd.)

Těžko však mohou totéž udělat s Ruskem nebo Indií, ne bez ostré bitvy mezi civilizacemi, v níž se navždy rozhodne o budoucnosti lidstva. Mistrovský plán liberálních kruhů mění všechny světové civilizace v umělé bastardy bez tváře, v nichž by se ovšem ti, kdo se mu postaví, ocitli v pasti s kulturními červy ve světě odsouzeném k zániku. Indie čelí něčemu, co lze nazvat opotřebovávací válkou na dvou frontách proti Pákistánu a Číně. Pákistán vede proti Indii řadu válek a konfrontací od doby, kdy se oba státy vymanily z britské nadvlády. Jednalo se o indicko-pákistánskou válku v roce 1947, válku v roce 1965, válku v roce 1971, indicko-pákistánskou válku v roce 1999 spolu s patovou situací v letech 2001-2002 a nedávné střety v letech 2008 a 2019. Pokud jde o Čínu, jakmile byla založena Čínská lidová republika, podráždění mezi Čínou a Indií se znovu objevilo současně s čínsko-sovětskou roztržkou.

V roce 1962 začala válka mezi Indií a Čínou a části indické hranice obsadila čínská vojska. V roce 1967 došlo k dalším pohraničním střetům mezi Indií a Čínou a potyčky mezi oběma zeměmi pokračují kvůli agresivní konfrontační politice Číny. To vše poukazuje na kruh spojenectví vytvořený mezi liberálními zájmy, Čínou a Pákistánem s cílem zadusit Indii obklíčením, a musím zdůraznit, že všechny tyto taktiky jsou používány proti Rusku, které bylo ve skutečnosti nejdůležitějším spojencem Indie v sovětské éře, a nyní mezi Ruskem a Indií stále existují úzké vazby, i když Rusko již nemá vliv bývalé sovětské velmoci.

Bohužel ne všichni si uvědomují, jak nepostradatelným spojencem je Indie pro telurokratickou mocnost, jako je Rusko, nebo pro budoucí euro-sibiřský blok, až se NATO rozpadne kvůli povaze své současné ekonomické a vojenské války proti zbytku světa. Naštěstí doba těchto bláznů v ruském strategickém myšlení již skončila, neboť ruská vláda nebere takové prvky v Rusku vážně, neboť jsou pouze v souladu s dlouhodobými cíli globalistických elit a jejich loutek, které jsou proti jediné světové velmoci, která spolu s Ruskem ještě disponuje prvky tradicionalismu a nacionalismu ve své domácí i zahraniční politice?

Pro Indii, stejně jako nyní pro Rusko, jsou hnacím motorem jejího osudu národní zájmy, a ne jen ďábelský plán na podřízení světa liberálním a globalistickým směrnicím liberálních parazitů. To je o to důležitější, že nastal velký okamžik, kdy v roce 2014 v indických parlamentních volbách zvítězil současný premiér Naréndra Módí a jeho nacionalistické hnutí Bharatiya Janata Party. I když se prvky liberální ideologie a duchovní patogeny, které za ní stojí, zoufale snaží přizpůsobit současným podmínkám v Indii, prohlášení z liberálních kruhů mimo Indii již ukázala, jaký je postoj globalistů ke straně Bharatiya Janata a k politice Naréndry Módího.

S Naréndrou Módím a jeho hnutím získal indický nacionalismus a tradicionalismus pevnou podobu. Indický lid tak dosáhl zásadního vítězství nad vnitřním ohrožením, které ztělesňují vlastní indické liberální kruhy a údajně ohrožená muslimská menšina. Musíme mít stále na paměti, že stejně jako Rusko hraje Indie zásadní roli v boji proti globální hegemonii osy zla, neboť již v roce 2024 bude třetí největší ekonomikou světa s HDP ve výši 10 bilionů dolarů (PPP) a bude disponovat vlastním arzenálem jaderných zbraní spolu s modernizovanými pozemními, leteckými a námořními silami. Téměř bezbranná Indie, kterou viděl Gándhí před sedmdesáti lety, se od té dnešní velmi liší a tento rozdíl se bude v budoucnu ještě zvětšovat s tím, jak poroste ekonomická a vojenská síla Indie.

Ačkoli současné indicko-ruské vazby nejsou tak silné jako v době studené války, je pozoruhodné, že Indie v roce 2017 vstoupila (jako plnoprávný člen) do Šanghajské organizace pro spolupráci (Rusko je jedním z jejích plnoprávných členů), ačkoli je tato organizace složena také z úhlavních nepřátel Indie, a to Pákistánu a Číny. Skutečnost, že Indie podstoupila tak riskantní krok jen proto, aby si udržela spojenectví s Ruskem, je velmi jasným důkazem odhodlání Indie zůstat na straně Ruska, což je záležitost zásadní národní bezpečnosti i historických sympatií. Rusko stále dodává Indii většinu vojenského vybavení. Například v letech 2013 až 2018 se Rusko podílelo na prodeji zbraní do Indie 62 % a obě země spojuje několik důležitých společných vojenských programů, stejně jako prodej nejmodernějších ruských technologií, včetně smrtícího raketového systému S-400, na který západní technologie ještě nejsou připraveny. Kromě ekonomických a vojenských hrozeb čelí Indie i Rusko také kulturní a ideologické hrozbě.

Vize Indie zůstat suverénním státem, který se řídí myšlenkami tradicionalismu a nacionalismu, nemůže přežít, pokud se Indie stane ostrovem v moři zchátralých liberálních zemí a nepřátelských muslimských států, a stejně tak by nepřežila vize Ruska zachovat si vlastní suverenitu a tradicionalismus, pokud by bylo jen ostrovem ve světě. Buď budou ideologické představy Indie a Ruska schopny vytvořit jednotný blok pro politickou, ekonomickou a kulturní suverenitu, nebo oba státy dříve či později podlehnou cizím představám. Skutečné spojenectví mezi zeměmi, na rozdíl od pouhého partnerství, vždy zahrnuje klíčové ideologické prvky. Spojenectví mezi Indií a Ruskem by se stalo nemožným, pokud by Rusy pohltil liberalismus a Indie by zůstala ideologicky izolovaná, ale bylo by nemožné i v případě, že by to byla Indie, kdo by byl pohlcen liberalismem. Vztahy mezi partnery jsou zaměřeny na mír, a proto mohou být pouze dočasné a často vedou ke strašlivým chybám těch, kteří se do nich zapojují.

Na rozdíl od pouhých partnerských vztahů je konečným cílem spojenectví vždy válka, ať už ve vojenské, nebo kulturní a ekonomické podobě, a válka nedává prostor pro chyby. Proto aliance vznikají až poté, co si jejich státy uvědomí životně důležitou potřebu trvalých vazeb vzhledem k trvalé povaze ideologií, které vedou jejich kroky. Jakmile Rusko a Indie pochopí své společné globální poslání jako civilizace a suverénní státy, veškeré drobné spory, které mohou existovat v důsledku současných spojení těchto mocností (s jinými zeměmi), zcela zmizí a trvalé spojenectví bude posíleno zcela přirozeným způsobem.

Vzhledem k tomu, že mezi Indií a Ruskem nemůže vzniknout žádné nepřátelství v žádné strategické oblasti, bude realizace vzájemného přátelství snadná, dokud oba státy zůstanou hrdými a skutečně suverénními entitami se skutečnými civilizacemi, které jsou stále chráněny svými kulturními imunitními systémy. Čím déle budou imunitní systémy chránit Rusko a Indii před liberální gangrénou, tím větší sílu oba státy získají na světové scéně, a proto budou považovat své vzájemné spojenectví za důležitější a spolehlivější do té míry, že si oba státy budou moci poskytovat účinnější pomoc.

V případě Indie bude její vlastní civilizační vývoj pokračovat v dlouhodobé a silné tendenci k většímu sjednocování různých území a etnických skupin, které ji tvoří, a Indie si v tomto procesu bude ještě více uvědomovat sama sebe jako nedělitelný celek, který je ohrožován ze zahraničí.

Napsáno exkluzivně pro www.czechfreepress.cz a www.czechfreepress.info

Překlad CFP!

---------------------------------------

Diego Daniel García vystudoval antropologii na Uruguayské státní univerzitě a publikoval články v angličtině a srbštině pro známý ruský portál geopolitica.ru.

Celé desetiletí pracoval jako spisovatel a vydával tituly v angličtině (pod pseudonymem Pyotr Volkov). Dlouhá cesta vyjádřená jeho dvěma díly - "Horizonty čtvrté politické teorie" (2019) a "Geopolitika apokalypsy" (2020) - sahá od starověkých náboženství, vývoje křesťanského pravoslaví až po současné filozofy, jako je kontroverzní ruský myslitel Alexandr Dugin.