Existuje slovo, kterého se mnozí bojí jako čert kříže

Existuje slovo, které je v současné době ve velké části společnosti tabu. Pokud se někde objeví, je rychle zapuzeno do nejtemnějších koutů lidské paměti. V rámci politického spektra jsou skupiny, zejména konzervativních a nábožensky založených směrů, které se jej bojí jak čert kříže.

Pro takzvanou pravici je to neslušný výraz, jehož použití pro ni znamená společenské faux pas. Politický střed se tváří, že to slovo neexistuje, zato levice, zejména socialisté a sociální demokraté, je obcházejí po špičkách a ač bezvěrci, v duhu se modlí, aby je v jejich blízkosti nikdo nevyslovil. Připomnělo by totiž všem jejich voličům jejich věrolomnost a nesplněné sliby. Existuje však i politická strana, která obsah tohoto slova naplnila. Ale to už je dávno. I ona dnes raději vymýšlí krkolomné konstrukce a důvody, jak se bez něj obejít, a jen občas nesměle naznačí, že by se mohlo stát východiskem některých řešení. Mezi obyvatelstvem to slovo důvěrně zná především starší generace, která ještě zažila, co přineslo jeho naplnění v praxi. Dnes k němu vzhlížejí lidé spíš sociálně slabí, s nízkými příjmy nebo ohrožení ztrátou zaměstnání a hlavně všichni, kteří už mají plné zuby slibů, jak se (jednou) budou mít líp. Tedy většina společnosti.

Po jeho zapomenutí v pohnutých dobách 90. let, kdy všechno předchozí bylo prohlášeno za dějinný úlet špatným směrem, ve světle současného vývoje začíná ono slovo vstávat z popela jako bájný Fénix. Ať si přečteme jakýkoliv komentář či analýzu k současným ekonomickým problémům naší republiky či Evropy, vždy se autor, po vypracování sebelepšího řešení, nakonec dostane až onomu slovu – a zde se zarazí. Nemůže pokračovat dál, neboť by překročil politický, ekonomický i mediální Rubikon, zpoza kterého by nebylo návratu. On to ví a nehodlá riskovat posměch, dehonestaci a vyvržení z party, „která spolu mluví“.