Kdo je Árijec-Slovan?

Přesto jsem bytostně přesvědčen, že skutečnou “léčbou” pro celou společnost a současně jedinou účinnou pojistkou pro neopakování podobných snah v jiných “kabátech”, je vrátit pravý význam-smysl-obsah slovům jako je Árijec či Árja a árijský včetně spojení árijsko-slovanský, které mají svůj hluboký smysl a význam, a to i v dnešní době či přesněji právě v této době.

Nelze přeci nechat nějaké ideologii ukrást a deformovat slova patřící k lidskému dědictví tím, že jim bude dávat jiný - zlý význam. Tímto přitakáním místo, abychom tyto ideologie jasnou konstruktivní-dekonstrukcí jejich omylu doslova ztrapnili, tak je tímto stavem jenom přiživujeme. Co bytostně dělá Slovana Slovanem, jak obsah tohoto slova chápu (viz dále), je vnitřní kultivace jazyka-slova (odtud Slovan) jako pravdivé řeči bytí.

Míním, že z výchovných důvodů je třeba podrobit kritické analýze vývoj západního myšlení, které vedlo až k nacistickým konceptům o “nadřazené nordické či árijské rase”, nejen pro poučení dalším generacím, ale zejména pro kritickou změnu smýšlení. Dříve, než se tomu budeme věnovat, zaměřme se na původní - skutečně znějící význam slova Árijec od jeho počátku v jeho skutečném kulturním okruhu vzniku a významu.

“Árijec” či “Árja” v původním jazyce [ár-ya] je primárně indoíránské slovo, které nepopisuje žádné konkrétní etnikum nebo rasu, ALE které vyjadřuje-řečí významy jako “ten vznešený” či “ten u-rozený” či “ten spočívající v božské sféře zvuků” či “ten zpívající” - co? - božské árije - tichou hudbu božských sfér.

Toto slovo ve starobylých textech nacházíme ve spojení s jiným starobylým sanskrtským slovem “rasa”. Toto slovo má hluboký meditativně-metafyzický význam a objevuje se mimo jiné hojně v tantrách (viz učení indického siddhy a filozofa Abhinavagupty, který představuje vrchol indické zkušenostní filozofie). Slovo “rasa” doslova vyjadřuje určitou kvalitativní náladu, tvořenou určitým polem hodnot, tvořící určité kulturní pole vědomí. Rasa je tedy sdílená kvalitativní základní nálada, tvořená souzvukem určitých hodnot vyživující společně sdílené pole vědomí bytostmi, kteří s těmito hodnotami vnitřně souzní - rezonují, a tak se více či méně na tomto poli podílí a spolu utvářejí jej.

Nevědomý mentální překlad tohoto sanskrtského slova “rasa” západními učenci a vědci v 19. století a přidáním mu významu rasy, jak je tehdy chápala tehdejší věda pod vlivem darwinismu, je klasickým případem v dějinách člověka, kam snaha imitovat něco, co vzešlo z jiného kulturního okruhu, který je spojen s určitým sdíleným vědomím a svým unikátním myšlením pouhou imitací a konceptuálním překladem z “hlavy”, tedy úplně jiným způsobem myšlení, je nejen nevědomé, ale devastující.

Árja [ár-ya] je tedy slovo spojené výhradně s určitou kulturou chápanou jako vědomě sdílené pole kulturních hodnot, a tedy určitého vědomí, nikoliv ve spojení s nějakou určitou konkrétní rasou či etnikem nebo jazykem.

Můžeme jít v otevírání vnitřního prostoru významu slova Árija [ár-ya] či árijský ještě hlouběji, neboť každé slovo je primárně tvořeno zvuky písmen a slabikami a ty sami o sobě řečí - tvoří vnitřní Slovo/logos za slyšitelnými zvuky. Všechny slyšitelné zvuky písmen mají své sesterské protějšky v tiché sféře vnitřního prostoru duše.

Samo slovo [ár-ya] je zvučeno jako kombinace zvuků (((ár))) - (((ya/ja))).

Tichý znějící sou-zvuk první slabiky (((Á-R))) představuje metafyzickou zkušenost bytí jako samo vědomí-blaženost (((Áaa))) a vyzařující “povznášející” světlo (((Rrr))).

Druhý tichý znějící souzvuk (((Y/JA))) představuje metafyzickou zkušenost našeho bytí jako své já-sebe-prožívání.

Tichým výdechem zvučící (((Ár))) společně s tichým nádechem znějící (((ja))) v tom věčně zní prapůvodní árije našeho širšího božského bytí i původu. Ztělesněním tohoto stavu bytí naplňujeme v pravém slova smyslu obsah slova Árja, ten “vznešeného původu” či ten spočívající v neomezeném poli vědomí a světla (((ja))) jako svém pravém (božském) já, kterým je samo všeprostupující a všezahrnující světlo vědomí (((Ár))).

Onen vznešený původ se týká ducha či stavu vědomí a nikoliv určitého etnika. Kultura vzešlá z lidí žijících a sdílejících tento stav vědomí se zvala árijskou či védskou kulturou.

Z tohoto pohledu je skutečně původ všech Árijů “mimozemský”, ale nikoliv tak, jak smýšlejí někteří opět západní badatelé. Jde o naše vlastní širší (božské) “dědictví” božského původu, které v dnešní době člověk příliš nekultivuje.

Tolik původní vznikající význam a zvuk slova Árijá či árijská kultura. Je nezpochybnitelným dědictvím a součástí širšího původu člověka, jehož bytí - širší identita byla ukotvená v širším poli vědomí, než žijeme dnes. Proto také kultury spojené s tímto základem byly vyspělé - ale jinak, než dnes jsme schopni chápat v našem duševním klimatu, ve kterém chápeme “evoluci” jako “technologický pokrok”.

Samotné slovo “árija” či jeho základ pak nacházíme hojně v mnoha dalších tzv. “indoevropských” jazycích. Jestli současně existovalo určité etnikum či etnická skupina, která by se tak zvala, je samozřejmě možné, pokud ano, nabízí se etnické skupiny na území dnešního Íránu-Indie. Nicméně už to je druhotný význam tohoto slova. V indických spisech jako je Manu Smriti jsou i Číňané zváni Árijci. To jen dokazuje, že v

případě Árijců nešlo v žádném případě o rasu či etnikum nebo určitou jazykovou skupinu.

Kde nastala chyba? Kde, jak se u nás říká, “udělali soudruzi” chybu?

V 19. století v Evropě zejména v německých zemích započala vlna zájmu o studium Indické kultury a jazyka. Mnozí nejen němečtí učenci a myslitelé považovali Indii dokonce za historickou matku evropské kultury. Při studiu jazyků si nelze nevšimnout přítomnosti sanskrtských slov zejména v tzv. “slovanských” jazycích.

Například Čeština jako nejzápadnější slovanský dialekt původní rodiny indoevropských jazyků má z 98% slovní zásobu z praslovanského základu. Je příbuzná se sanskrtem, o kterém už ve své době Josef Jungmann hovořil jako o pravé “matce slovanštiny” a jako “jazyk pod sluncem nejdokonalejším”. Podobnosti mezi indickými a slovanskými mýty a božstvy si všimlo již mnoho učenců. Mezi prvními například Jan Kollár, který chápal indickou mytologii jako “strom, z něhož štěpy byly přeneseny na evropskou půdu”.

Český filozof František Čupr dokonce věřil v možnost vybudovat na základech indické filosofie národní filosofii českou. Ve skutečnosti si myslím, že jde o univerzální princip, který míním, je nutné v dnešní době komunikovat. Všechny rozmanité “národní” jazyky jsou primárně různé citově-významově-smyslové způsoby-prostředky-možnosti vyjádření duše – samotného cítícího vědomí a jeho vrozených kvalit - intenzit - významů - poznání zvučených prvotním tichým významovým jazykem-řečí vědomí, kterou Řekové zvali Logos.

Několik západních učenců, někdy kolem roku 1870 zejména v Británii a v Německu, zcela bez opodstatnění nicméně interpretovalo slovo árijský ve smyslu rasovém, tedy doslova vykonstruovali onu bájnou “árijskou rasu”.

Za tím byla jak vlastní neschopnost správně interpretovat - tedy číst tyto starobylé texty, ale také aktuální “mindset” učenců té doby, doby darwinismu a vzniku tzv. “rasové vědy” z hlav francouzského aristokrata

Arthura de Gobineau či Brita Max Mullera a dalších západních učenců této doby.

Co z počátku začalo jako snaha učenců o hledání počátků evropské kultury skrze studium jazyků, skončilo vykonstruováním nadřazené árijské rasy včetně vytvoření “koloniálního” mýtu o árijské invazi do Indie. To vše sledovalo jediný cíl - ideologické ospravedlnění západu v jeho kolonizaci Indie a Ásie!

Tak se skloubil židokřesťanský monoteistický kult západu s bájnou konstrukcí o nadřazené “árijské rase”, která ve spojení s německým nacionalismem se začala stále více ztotožňovat s tzv. nordickou germánskou rasou, až vyústila ve státní nacistickou ideologii a doktrínu v nacistickém Německu.

Uvědomit si tento vývoj západního myšlení je míním velmi cenné. V tomto smyslu lze říci, že to, co přinesl německý nacismus, není osamocená záležitost německého národa, ale výsledkem celého západního proudu myšlení, které nalezlo v nacistickém režimu v Německu a dalších zemích své zhmotnění. Připusťme si to a vyvoďme z toho poučení. Mimo jiné nám to říká, že rozhodně nikoliv vše, co přichází z tohoto okruhu myšlení, není zdaleka tak dobré a prospěšné pro evropskou civilizaci jako takovou. Proto slepé přebírání myšlenkových soustav a teorií, které přicházejí tzv. ze západu jako dobrých pro celek, je zcela neopodstatněno. O nějaké vyšší kulturní nadřazenosti západu nelze hovořit z žádného racionálního pohledu.

Kdyby se v době, kdy se formulovali v západním myšlenkovém diskurzu tyto ryze mentální rasové teorie, které zneužili nepochopené slovo “árijec”, objevil někdo, kdo by poukázal na tento zásadní omyl v myšlení, nemuselo by lidstvo tyto kolektivně přijaté nevědomosti prožívat devastujícím způsobem a dnes bychom neměli problém s tímto slovem.

Nyní se podívejme na spojení “árijsko-slovanská” kultura či náboženství či spiritualita. Kdo je vlastně “Slovan” podle skutečného významu tohoto slova? Je to podobné jako v případě “Árijce”. Ti, co spočívají ve své podstatě, tedy ti “vznešení a urození” svým bytím a duchem, jsou současně ti, co kultivují a dbají tzv. vnitřního slova, které skrze své lidské bytí ztělesňují v řeči, myšlení a jednání. Slovanské náboženství má stejný

základ jako původní védská či árijská kultura. Slované jsou tak ti, co uctívají vnitřní Slovo, tedy jinými slovy ti, co spočívají ve své “vznešené” a božsky urozené podstatě. Ruský název pro “pohanství” je “jazyčestvo” - tedy doslova “nauka o řeči-slovu”.

Za zmínku stojí i pochopení našeho slova “Němci”, které vzniklo zřejmě v dávnověku od slova “němý” - němý nikoliv, že by nemluvili - ale, že neslyší vnitřní Slovo a tedy jsou z podstaty “němí”, i když mluví. Nakonec se tento název vžil pro celé etnikum.

Proto, míním, slova jako Árijec či Slovan nejen nejsou v protikladu - jak z toho udělala nacistická rasová ideologie, ale tvoří neoddělitelný celek - vyjádření jedné téže spirituální lidské kultury - skutečného praná-rodu lidského druhu. Hitler viděl ve své megalomanské představivosti svůj boj jako jakýsi mýtický střed árijské a slovanské rasy o nadvládu.

Tento a podobné bludy zneužívané nacionalisty je třeba odmítnout a naopak vrátit pravý význam slovům, jejichž význam překroutili a zdeformovali právě nevědomí - nebojme se říci obyčejně hloupí a ne-myslící lidé, kteří přijali nepromeditované a v realitě neukotvené ideje a teorie za své a začali je prosazovat.

To je, míním, výstražné poučení i pro dnešek a všechny opět “nové” teorie a ideje skrývající se za “pokrok”, které se protlačují do našeho kulturního prostředí ze západního myšlenkového diskurzu.

Nereagujme na nevědomost nevědomostí jinou, ale odstraňujme jí z našich myslí a srdcí našeho bytí. Zkoumejme významy slov, ale i řeč za slovy, za myšlenkami a teoriemi. V pravém slova smyslu - slova Árijec či Slovan - jimi může být jakákoliv lidská bytost, která naplňuje význam a obsah těchto slov ve svém životě, a to zcela nezávisle na vnějších rozdílech jazyka či etnicity.

Každé slovo neexistuje samo o sobě, ale vždy je užito v nějakém širším kon-textu. Proto si myslím, že je správné odsuzovat například zneužití slova jako “árijský” v kontextu nacistické ideologie a její rétoriky a propagace, ale nevidím nic opravdu moudrého se bát samotného slova “árijec” či “árijská” kultura, a tak umlčovat skutečnou řeč tohoto slova.

A svoboda slova je, míním, to, co je jednou ze základních lidských hodnot. Společně s védským výrokem “pravda je vždy vše přemáhající” se není nutné bát ani svobody slova - zneužití slov je vždy nakonec odhaleno a pravdivost jejich řeči vyjde na světlo.

Míním, že co by opravdu evropským národům prospělo, je právě nový návrat “Árijsko-Slovanské kultury” v tom nejhlubším slova smyslu ve výše uvedeném. Jen tak se mohou evropské národy zbavit svých falešných bohů, které uctívají a jež se projektují ve svých nadnárodních institucích globalizující moci monoteismu peněz. Právě v tom se projevuje naše primárně spirituální nevědomost oproti bytostem árijské rasy = božské nálady z doby védské.