Zeď kolem Eiffelovky je vzkaz: Projekt EU je mrtvý.

Ta slepá důvěra je ovšem vražedná. A je jedno, zda volí Němci nebo Francouzi. Frau Merkel není prostě žena, a páně Macron není prostě chlap. Evropě tak vládne mužatka a děcko. Proč nám nevadí, že pohřbívají naši krásnou Evropu? 

Vrcholem té absurdity, zoufalství a trapnosti je totiž právě ta skleněná zeď kolem Eiffelovky. Proč to připustíme? Proč si ve svém domovském prostoru stavíme nové berlínské zdi? Protože si neumíme poradit s těmi agresivními bandami? Proč to dokáže Austrálie, proč to dokážou USA, a proč to nedokážeme my? Proto... 

Frau Merkel je tuctová, frázemi obklopená bezdětná žena (pokud vůbec je žena!), které je Evropa ukradená. Jediné, o co stojí, je její politická kariéra, která, k mému úžasu, už dávno neskončila. A proč pochybuji o tom, že je žena? Protože ji nechávají klidnou znásilnění evropských mladých žen a dívek. Protože ji nechává klidnou vraždění. Jestli ono to nebude tím, že madam Merkel nikdy nerodila, a nikdy nevychovávala své děti. A protože je to nepochybně ona, kdo je v manželství chlap. Je vlastně nějaký pan Merkel? 

O tom manekýnovi s drahým make-upem Macronovi nemá snad smysl už ani psát. Věčné dítě opírající se o generaci starší ženu je diagnóza. A opusťme řeči o tom, že muži mají také mladší ženy. To není soutěž pohlaví, ale rozumná úvaha s využitím mozku. Každý psychiatr vám řekne, že vztah, jaký má páně Macron, není normální. Jakož ani on proto není normální. Pokud muže zajímá více make-up než budoucnost Evropy, měl by se odebrat někam na pustý ostrov – a tam se oddávat hovorům či čemu všemu se svou femme fatal. Ale nikdy, nikdy by neměl vést evropskou velmoc, jakou je Francie. Že ho Francouzi zvolili? Ale vždyť je to jak u nás - není téměř z čeho vybírat. Takže tito lidé nejsou voleni proto, že jsou tak skvělí, ale proto, že ti ostatní jsou ještě horší. 

Dáváme peníze na to, aby tu ta sběř žila (a nás ohrožovala!), zatímco bychom ty peníze měli investovat do jejich odsunu, i kdyby to měla být rezervace někde na břehu moře. Ano, může mi být některých líto. Ale cítím bytostnou potřebu chránit naše děti, naše dívky, naše ženy, naše muže. Evropany. Necítím potřebu stavět jakékoli zdi kolem Eiffelovky, ale zato cítím potřebu postavit zeď kolem Evropy. Které nikdo živý nepřejde. Cítím potřebu být v Evropě opět doma. 

Přijímáním tisíců neznámých lidí živíme bandy pašeráků, a taky všemožné pseudoneziskovky (pseudo proto, že jsou sakra ziskové!), jejichž členové se z nějaké životní frustrace rozhodli udělat z Evropy sebevražedkyni. A prý že proto, abychom nevymřeli. Ano, nevymřeme - vyvraždí nás. 

Proč ale potom nedáme ty neuvěřitelné peníze, co plynou na migranty, našim mladým rodinám, aby ty děti měly? Protože to, co odrazuje mladé od toho mít více dětí, je nejistá doba, nejistý příjem, a zvyšující se povinnosti – ovšem jen pro ty, kteří je plní. Už tyto dny zní – do školek nenastoupily právě ty děti, pro které byla povinná docházka do školek určena. A jsem vysoce zvědavá, jak se bude tato povinnost po těch nechodících vymáhat. To ty děti budeme unášet z jejich rodin do školek? Budeme dávat rodičům, kteří žijí z dávek, pokuty? Svatá prostoto…. Nebylo by lépe nechat ty rodiny dýchat? I kdyby některé v maringotkách, jako je běžné například v oné Francii? 

Zkrátka žijeme v podivné době – jak jsem už napsala v jednou blogu. Která nám bere radost ze života. 

Patří se položit ale tu podstatnou otázku. Proč tam ty otřesné Frau Merkel a páně Macrony Němci a Francouzi volí? A proč my volíme ty, kteří v dnešní době řeší věci, jako je povinná docházka do mateřské školy? 

V každém případě jsem po oznámení stavby skleněné zdi kolem Eiffelovy věže, která pro mne symbolizuje novou berlínskou zeď, definitivně pochopila, že tato Evropa není moje Evropa. A že si přeji, aby Frau Merkel otravovala život jenom Němcům, a manekýn Macron aby zdobil jen Francii. 

Ale hlavně aby nám tito politikové nemluvili do ničeho, co se děje v našich českých hranicích. Dlouho jsem se zdráhala to vyslovit, protože jsem neutuchající optimista, a spojená Evropa, nebýt její dnešní podoby, je ve své podstatě opravdu skvělá věc. Jenže není vyhnutí. Toto není spojená Evropa, ale spojený žalář, který z nás dělá bezmocné oběti nájezdníků (ti jsou tím devastujícím ohněm), na kterých si kde kdo dělá kariéru na úkor života Evropy. 

To, co si dnes nechá líbit Evropa jako celek, by si jednotlivé státy nikdy líbit nenechaly. Tedy za mne jednoznačně – CZECHZIT. Projekt EU je po stavbě skleněné zdi kolem Eiffelovky pro mne mrtvý. 

zdroj:http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=29941