Německá masová migrace: Situace, která nemá vítěze?

Potravinová banka Essener Tafel v německém Essenu se nedávno rozhodla, že dočasně přestane vydávat členské karty ne-Němcům. Toto rozhodnutí vyvolalo křik německých politiků, novinářů a aktivistů, kteří obvinili charitativní organizaci z "rasismu". Essener Tafel je jednou z největších charitativních organizací, kterou provozují pouze dobrovolníci a k jejím klientům patří 16 000 chudých lidí z průmyslového Essenu.

V oznámení Essener Tafel stálo:

"Vzhledem ke stále vyššímu počtu uprchlíků se podíl zahraničních spoluobčanů mezi našimi zákazníky zvýšil na 75 procent. Abychom zajistili rozumnou míru integrace, jsme nuceni v současné době přijímat pouze zákazníky s německým pasem."

Bylo jasné, že opatření by se nemělo dotýkat stávajících klientů a předpokládalo se, že opatření bude platit jen do doby, než se obnoví rovnováha mezi Němci a migranty - pravděpodobně během několika týdnů. Tohoto cíle bylo dosaženo v polovině dubna. Vzhledem k tomu, že podíl německých klientů vzrostl z 25 na 56 procent, organizace Essener Tafel oznámila změnu své politiky: nyní upřednostňuje starší občany, osoby se zdravotním postižením, rodiny s nezletilými dětmi a matky samoživitelky, bez ohledu na státní příslušnost. Přesto desítky politiků a novinářů vyjádřily na Twitteru své morální pobouření.

Karl Lauterbach, poslanec sociálnědemokratické strany (SPD) a odborník na zdravotní péči napsal na Twitteru "Hlad je stejný pro všechny. Je špatné, že se xenofobie dostala mezi nejchudší."

Tajemnice pro integraci berlínské SPD Sawsan Chebli na Twitteru uvedla: "Běhá mi mráz po zádech. Jídlo pouze pro Němce. Migranty vyloučili."

Kancléřka Angela Merkelová, která potřebovala celý rok na to, aby vyjádřila soustrast příbuzným obětí berlínského džihádistického útoku v prosinci 2016, poskytla okamžitě televizní rozhovor, v němž zkritizovala rozhodnutí jako "nedobré". Doporučila, že nikdo "by neměl používat takovou kategorizaci" a místo toho by se mělo "hledat dobré řešení".

Televizní moderátorka v německé veřejnoprávní televizi ZDF Dunja Hayali na Twitteru uvedla:

"Není moc chytré na dně společnosti organizovat "hladové hry" a postavit tak Němce proti cizincům." (The Hunger Games – Hladové hry - je americká sci-fi trilogie, která byla následně zfilmována, ve které se za dohledu televizních kamer bojuje o život v nebezpečné bojové aréně.")

Filozof a teolog Richard Schröder však ve svém komentáři v deníku Die Welt poukázal na skutečnost, že potravinové banky nejsou "jídelny pro chudé... jejich cílem není bojovat s hladem". Potravinové banky byly založeny, aby se předešlo morálně nesprávnému vyhazování ještě kvalitních potravin, které z různých důvodů nemohou být prodávány. Zároveň umožňují chudším - avšak v případě Německa ne "hladovým" - lidem vynaložit peníze, které by jinak utratili za jídlo na jiné zboží. Nebo v případě žadatelů o azyl poslat více peněz do svých domovských zemí. Nedávno Die Welt informoval o syrském uprchlíkovi, který posílá celou svou sociální dávku ve výši 300 eur (400 amerických dolarů) své rodině v Sýrii.

Předseda Essener Tafel a nešťastný cíl kritiky Jörg Sartor, vysvětlil, že toto opatření bylo nezbytné k obnovení "rovnováhy" mezi Němci a cizinci, která by více reprezentovala složení populace. Od roku 2015, kdy kancléřka Angela Merkelová otevřela hranice Německa pro více než milion migrantů z Afriky, Asie a Středního východu, se zvýšil podíl migrantů mezi klienty společnosti Essener Tafel z 35 % na 75 %. To samozřejmě znamená, že pro německé rodiny zbyde méně potravin. Ke změně politiky však Essener Tafel nepřinutil pouze tento problém. Podle Sartora si on i ostatní dobrovolníci všimli, že "mnoho" místních starších žen a svobodných matek přestalo chodit pro jídlo:

"Německá babička je vytěsněná, protože se necítí příjemně ve frontě mezi cizinci, kteří všichni mluví arabsky... Chtěla by se vaše maminka zařadit do fronty, když vystoupí z tramvaje a uvidí 50 Arabů?"

Problém by se dal řešit, kdyby se jednalo jen o jednoho potížistu, řekl Sartor. "Ale je jich mnoho." Novinář k tomu poznamenal: "Sartor se ani nenamáhá mluvit diplomaticky."

Jedna klientka Essener Tafel řekla novinářům, že mnozí arabští muži předbíhají ve frontě a "předstírají, že nerozumí německy". Další žena řekla, že přestala na čas chodit, protože byla unavená z "tlačení a strkání". Její dcera dodala: "Opravdu to není dobré. Muži, kteří předbíhají ve frontě, ani nereagují, když na ně promluvíme."

Dobrovolník pracující pro Essener Tafel Norbert Reinartz řekl:

"Co bylo napsáno, nevzniklo z čista jasna. Vidím to každý den: "'Ženská, ustup stranou! ' Starší lidé, kteří jsou často těžce postižení, nemají šanci uspět."

Jiný dobrovolník uvedl, že se nechtěl uchylovat k "fyzické síle, aby obnovil právo a pořádek".

Zdá se, že někteří přistěhovalci sdílí "gen urvi, co můžeš" a nepochopili německou "kulturu fronty", uvedl Sartor. Domnívá se, že by se migranti mohli "naučit přijmout tento způsob myšlení", kdyby zde "byl příklad německé většiny". Ale i ve školách nebo v mateřských školkách, může integrace fungovat pouze ve smíšených skupinách. "Pokud 90 procent skupiny neumí německy, žádná integrace není možná."

Ačkoli mediální zpravodajství nedávno odhalilo, že problémy v potravinových bankách jsou velmi rozšířené, tak zprávy o nich byly jen velmi kusé. Výjimkou byla potravinová banka v Bochumi-Wattenscheidu, kde se v roce 2015 problémy vyhrotily tak, že 300 ze 430 dobrovolníků odešlo. Místní noviny tehdy citovaly ředitele Wattenscheider Tafel Manfreda Baasnera:

"Naši dobrovolníci jsou uráženi a jsou cílem nadávek. Jsme napadáni, protože některé banány mají hnědé skvrny. Jsou tam rvačky a tahanice, starší lidé a děti jsou odstrkováni. Je tam agresivita a pocit nároku, což mě přivádí k šílenství."

Baasner řekl, že "má strach říkat", že se takhle chovají "takřka výhradně lidé z jihovýchodní Evropy a stále více také uprchlíci". Dobrovolník popsal situaci takto: "Dal jsem jednomu mladému přistěhovalci tři jablka. Když jsem mu řekl, že i další chtějí jablka, brutálně mě udeřil do tváře."

Zatímco politici vládnoucí strany CDU a SPD Sartorovo rozhodnutí jednoznačně odsuzují, tak průzkumy veřejného mínění ukazují, že toto rozhodnutí podporuje více než 60 % německé populace a jen 27 % si myslí, že je to špatně.

Sartor říká, že vždy volil středolevou stranu SPD: "Můj otec byl mluvčí SPD v Gelsenkirchenu, celá moje rodina jsou voliči SPD." Nyní ho však SPD tlačí "úplně jiným směrem" ale dodal, že antiimigrační strana Alternativa pro Německo (AfD) pro něj není "žádnou alternativou" a že schůzku se zástupcem strany odmítl.

Německé vydání HuffPost zdůraznilo, že "případ Jörga Sartora je příznačný pro selhání SPD... Ukazuje, jak se strana odcizuje svým hlavním voličům."

Sloupek v deníku Frankfurter Allgemeine poukázal na to, že problémy potravinových bank s migranty "nezapadají do pohádkového ideálu těch, kteří se s takovými problémy nikdy nesetkali". Sartor pochází ze zcela odlišného společenského a kulturního prostředí než téměř všichni, kteří ho kritizují. Většina vysoce postavených německých politiků nikdy nepracovala mimo politickou sféru. Například odborník SPD na zdravotní péči Karl Lauterbach studoval na špičkových univerzitách, jako je Harvard Medical School – a nikdy jako lékař nepracoval. Nová předsedkyně SPD Andrea Nahles zahájila svou politickou kariéru ve věku 18 let a až do doby kdy ji v roce 2013 jmenovala kancléřka Merkelová ministryní práce, tak mimo politiku vůbec nikdy nepracovala. Sartor naproti tomu pracoval více než 30 let jako horník v hloubce 1 100 metrů pod povrchem Země. Když ve svých 49 let odešel do důchodu, chtěl dělat práci, která by "měla smysl". Do potravinové banky nastoupil před 13 lety, protože chtěl "nosit krabice" a "být mezi lidmi". Během jednoho roku byl zvolen předsedou. "Nejsem filantrop, nejsem matka Tereza a zcela určitě nejsem žádný pracovník pro pomoc uprchlíkům," řekl.

I když jsou Sartorovi odpůrci v menšině, tak ovládají titulky. Mnoho médií informovalo, že ADD, menšinová německá politická strana s vazbami na stranu AKP tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, podala trestní oznámení na Essener Tafel s podezřením, že se dopustila "daňového úniku", protože ji "nelze nadále považovat za charitu". Mluvčí strany Recep Dadas uvedl, že tento krok byl "nezbytný, protože jsme zklamáni nedostatkem morální odvahy, kterou prokázali občané Essenu".

HuffPo referoval, že prodejní řetězce, které dávají jídlo Essener Tafel, to nyní musejí zdůvodňovat. Na Facebookové stránce řetězce EDEKA uživatel napsal:

"Déle než týden je potravinová banka Essener Tafel kritizována za rasismus. Kdy se konečně vyjádříte k této otázce? Jak chcete vysvětlit zaměstnancům z imigračního prostředí, že stále spolupracujete s takovou organizací?"

Koncem února aktivisté s transparenty "Uprchlíci vítejte" uspořádali protestní shromáždění před ústředím společnosti Essener Tafel. Jeden z protestujících Andreas Brinck řekl:

"Jsme tady, abychom kritizovali rasistické a diskriminační opatření, které je protiústavní. Jsme obzvláště znepokojeni, protože starosta a vedoucí sociálního odboru toto opatření tolerují."

Během jedné z předchozích nocí vandalové nastříkali sprejem nápisy "Nacisté" a "FCK NZI" na vstup do potravinové banky a na šest ze sedmi nákladních automobilů, které vozí potraviny potřebným. Na žádost o komentář k této události Sartor uvedl: "Pokud se jim nelíbím já, je to v pořádku, ale je ostudné očerňovat dobrovolníky." Oznámil, že graffiti neodstraní, aby je každý viděl.

Mezitím ale stále víc a více německých měst hlásí, že nejsou schopni přijmout více migrantů. Město Salzgitter v Dolním Sasku bylo prvním městem, které zavedlo v říjnu 2017 omezení imigrace: nepřijme již žádné další uprchlíky. Následovala města Wilhelmshaven a Delmenhorst, Chotěbuz, Eschweiler a Pirmasens. Tváří v tvář nekontrolované masové imigraci se zdá, že stále více lidí a institucí v Německu je nuceno uvědomit si hranice svých možností.

Stefan Frank je novinář a spisovatel žijící v Německu

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/12451/nemecka-masova-migrace