Buďme pilířem nové Evropy! Nebuďme součástí tvrdého jádra Západu.

Bez vystoupení z této EU a z NATO to však nepůjde. Bez toho nelze začít budovat ani Evropu na nových, zdravějších základech. Staňme se jedním z jejích nových pilířů! Je přitom ale zřejmé, že tato Evropa bude již menší, nikoliv však naší vinou, právě naopak. A nepůjde o novou EU, nýbrž o nový způsob smluvního uspořádání států tohoto uskupení, který bude zřejmý od vzniku tohoto uskupení.

A ty politiky, kteří nás neustále tlačí do západní Evropy a tedy do největších problémů, ať již z důvodu jejich vlastní absolutní slepoty, mentální nedostatečnosti či z pouhé servility, pošleme do západní Evropy bez zpáteční jízdenky. Příležitost k tomu budeme mít již v podzimních volbách.

___________________________________________________________________

V souvislosti s podzimními volbami se objevují slogany s poselstvím, že máme být součástí Západu. Na nesmyslnost tohoto tvrzení některých politiků je však nutné soustavně upozorňovat a to především z těchto důvodů:

Za prvé: máme-li se zorientovat v problému, vyvarujme se hned zpočátku zavádějícího nálepkování a připomeňme si opravdovou, nikoliv vysněnou realitu (tj. cokoliv ze Západu je skvělé a naopak cokoliv z východní Evropy je zpozdilé, špatné a hodné zesměšňování. Často tak zesměšňujeme jen sami sebe, což jiné národy nedělají a mají nás pak za hlupáky, a to opráv-něně).

S tím souvisí i skutečnost, že naše země a země kolem nás nepatří do východní Evropy, nýbrž do střední Evropy, ač se nás někteří propagandisté snaží často přesvědčovat o něčem jiném. Vrcholem všeho pak byly v nedávné minulosti používané propagandistické slogany vyzývající k „našemu návratu do Evropy“ snažící se lidem vsugerovat, že zatím jsme žili někde v ruské stepi či v poušti Gobi.

Za druhé: při posuzování toho, co západní země přinesly v minulosti, je důležité to, jaké období v minulosti máme na mysli. Zda ty horší doby, tj. např. dobu křížových výprav proti vlast-nímu obyvatelstvu (viz křížová výprava ve Francii proti Albigenským či křížové výpravy do Čech) nebo tmářství katolické církve, inkvizici a hromadné mučení a upalování lidí zaživa, násilné obracení původních obyvatel Jižní Ameriky na „víru“, 30-ti letou válku, příp. 2 světové (a další) války či počáteční Pickwickovský kapitalismus příp. koloniální minulost západoevropských zemí. Nebo zda ty lepší stránky, které spočívaly zejména v oblasti technických vyná-lezů, přechodného rozvoje demokracie a svobody slova, o nichž se zmiňuje autor článku. Důležitý byl i přínos Evropy pro rozvoj světového umění všeho druhu. Byla to totiž Evropa, která především kultivovala svět, přes všechny své problémy. Je ale zapotřebí přitom připomenout, že rozvoj demokracie a sociálních vymožeností pro obyvatele zejména ve 20. století probíhal v době, kdy Západ musel soutěžit s Východem. Poté, co tato soutěž skončila, demokracie byla velmi rychle na Západě ořezána. Tento proces stále probíhá, sami jsme toho nyní svědky.

Za třetí: To, co ale měla západní Evropa od středověku na rozdíl od tzv. východoevropských zemí, byly kolonie, a to jak v Africe, tak i v Asii vč. Dálného východu a v Latinské Americe. USA se tomu blížily v pozdější době ve formě neokolonialismu. Tedy poté, kdy téměř vyhubily původní obyvatelstvo severní Ameriky a přisvojily si celé jejich území vč. jeho přírodního a nerostného bohatství v plném rozsahu. Násilné zabrání části původního území Mexika je toho dalším důkazem (Texas, Nové Mexiko, Baja California i území ještě dále na sever). V tom tedy spočívá především základ jejich prosperity. A jak je z opětovného prosazování neokolonialismu západními zeměmi v jejich bývalých koloniích zřejmé, bez kolonií a jejich dalšího vykořisťo-vání se západní země ani dnes neobejdou. Jejich ekonomický zázrak v tu chvíli končí. Dnes je to jasně patrné zejména na USA a na jejich zatvrzelém prosazování politiky Pax americana směrem do zahraničí.

Oproti tomu země tzv. východní Evropy se prakticky vždy opíraly jen o svoji práci, často do-konce vykonávanou ve prospěch zemí západních. Pracovaly tedy často na západní země. V našem případě na Rakousko-Uhersko, později na Hitlerovu 3. říši. Připomenout lze ale tento stav i na daleko starším příkladu z 10. století, tj. na odvádění poplatků (či spíše daně z míru) knížetem Václavem římskému císaři Jindřichu Ptáčníkovi v podobě stáda volů a kop stříbrných. A nejinak je tomu dnes, stačí připomenout, že 8 % vytvořeného HDP je z naší země každoročně vyváděno do zahraničí, zejména pak do Německa.

Za čtvrté: Evropa byla kolébkou humanismu a kultury, nelze ale říci, že to byla čistě záležitost západní Evropy (viz např. L.N. Tolstoj ale i mnozí další). Je přitom ale třeba pečlivě rozlišovat mezi skutečnými humanisty a svobodnými zednáři či rosenkruciány, kteří sledovali a sledují své cíle pod rouškou humanismu, a to již od 14. století.

Za páté: Žijeme v současné době a je tedy zapotřebí vycházet i ze současných podmínek. A tedy i z toho, jak se v současnosti ale i do budoucnosti profiluje ona západní Evropa, kde vliv multikulturalismu již přerostl meze schopné ještě udržet v budoucnosti tamní státy pohromadě. Víme přitom, co obsahují některé podepsané dokumenty mezi EU a jejími členskými zeměmi v době od Lisabonské smlouvy, jako je Agenda 2030 či Euro-Med. Organizované zavážení Evropy migranty, cílené zdecimování národních států, rodin, kultury, jazyků, náboženství, zvyklostí a tradic jednotlivých evropských národů s cílem vytvořit v Evropě evropský islámský chá-lifát a novou světle hnědou rasu jeho obyvatel s průměrným IQ 90. schopnou vykonávat příkazy, avšak neschopnou se bránit.

Za šesté: Jaká je situace v Evropě dnes? V některých zemích západní Evropy se historicky vytvořily značné enklávy přistěhovalců, zejména se to týkalo jižní Francie (oblast Marseille ale i např. jihu Itálie zčásti i Španělska). V současnosti, kdy jsou vládami tamních zemí uváděny do praxe plány osob stojících v pozadí za Bruselem, a to podle již uzavřených smluv vedení EU s členskými zeměmi EU, zdá se situace v některých z nich již nezvládnutelnou a nevratnou. Bu-dou pohlceny muslimským živlem, jak plánováno. Jde zejména o Švédsko a zřejmě i Dánsko a Holandsko, dále pak o Belgii, Francii a Itálii. Zčásti tedy o země s historickými předpoklady k tomu, zčásti pak o země, jejichž vlády postupují pod heslem „dohnat a předehnat“. Být tedy první ve zničení vlastní země a jejích obyvatel na cílové pásce. A k zemím s těmito předpoklady patří patrně i Německo, pokud v této zemi nedojde k radikálnímu obratu, čemuž zatím ale nic nenasvědčuje.

Oproti tomu je situace v tzv. východoevropských zemích zatím příznivější. Jednak proto, že jejich obyvatelé zdaleka v takové míře nesedli na lep různých multikulti propagandistů, jednak i proto, že mají jisté zkušenosti ze své historie, vč. té nedávné. Nakonec byly to v minulosti právě tyto země, které především bránily Evropu před islámskou či osmanskou invazí. (Bližší informaci k tomuto tématu poskytnu v samostatném článku).

Za sedmé: Máme-li v současnosti posuzovat tvrzení a výzvy některých politiků u nás, jak máme a musíme být součástí onoho Západu (jako by to byl sám o sobě nějaký všelék na naše problémy a neduhy, které přitom v období našich dějin vesměs přicházely k nám právě z onoho Západu), dojdeme k poznání, že to, oč nyní jde, pramení z úplně jiných základů a že dělící čára je tedy někde jinde, než tam, kde se ji tito politici snaží uměle načrtnout. Dostaneme se tak k pojmům jako je evropská civilizace a oproti tomu řekněme neevropská (tedy jiná) civilizace. Mějme přitom na mysli, že se vším, co k tomu v každém z obou případů patří. Připomeňme si na jedné straně staletou koexistenci zemí střední Evropy (cíleně, leč nesprávně označovaných jako země východní Evropy se záměrem dát jim jakýsi snižující punc) se zeměmi západní Evropy, a to i přes jejich časté výboje směrem na východ. Jejich koexistence vedle sebe Evropu jako takovou neohrozila, právě naopak. Určité rozdíly mezi katolickým a pravoslavným křes-ťanstvím nepředstavovaly nikdy zásadní problém.

A porovnejme odlišné a nesnášenlivé náboženství muslimů přicházejících organizovaně do Evropy, jejich nekompatibilnost, jakož i neochotu migrantů jakkoliv se v Evropě přizpůsobovat. Jejich záměr a kroky vedoucí k ovládnutí celé Evropy s cílem lidí v pozadí přetvořit Evropu (tedy fakticky EU) na evropský islámský chálifát a její obyvatele na novou světle hnědou rasu s průměrným IQ 90. Je přitom zřejmé, že takové přetvoření Evropy, její kultury, náboženského základu, historie atd. se neobejde bez násilí.

Za osmé: Zdá se, že mnohé západoevropské země již jinou možnost nemají, neboť rozsah jejich obsazení muslimy je v současnosti více než značný, zatímco mají stále vlády, které tento vývoj dále podporují. Nebojují proti němu, právě naopak. A obyvatelé těchto zemí nebojují proti těmto svým vládám, ač by ve svém zájmu nepochybně měli, jestliže s tímto vývojem nejsou spokojeni.

Jiná situace je v tzv. východní (fakticky ale střední) Evropě, zejména na půdorysu zemí V4 a příp. i některých dalších (Srbsko, Bulharsko, Slovinsko, možná i Rakousko). Ne že bychom měli lepší vlády, než mají obyvatelé v zemích západ-ní Evropy. Oproti nim ale mají občané těchto zemí ještě zbytek zdravého rozumu a snad i pudu sebezáchovy. A odvahu bojovat za ty skutečné hodnoty, které v minulosti Evropa vyprodukovala a o kterých přitom naši představi-telé pouze (ač rádi a tak často) sami hovoří. Předkové našich občanů, jakož i občanů z dalších tzv. východoevropských zemí za ně bojovali neohroženě a opakovaně a díky tomu se Evropa nestala kořistí muslimů již v pozdním středověku. Nemáme proto ani právo dnes odkaz našich předků zradit, ať nám již budou někteří naši politici vykládat, co chtějí.

Za deváté: podle oficiálních tvrzení představitelů vlád členských zemí EU potřebuje Evropa tyto migranty s ohledem na klesající stav populace v Evropě. Pro podporu natality vlastních národů však dotyčné vlády neudělají nic. Namísto toho nám vyprávějí bajky o tom, jak právě migranti „z dovozu“ nám v Evropě zachrání ekonomiku. To vše za situace, kdy každému rozumně myslícímu člověku bylo (a muselo být) od počátku jasné, že drtivá většina migrantů, kteří jsou často negramotní a nemají základní pracovní návyky, je nepoužitelná. Není to často ani jejich vina, jejich dosud mateřské země v některých případech ještě nezažily ani první průmyslovou revoluci. Navíc jim náboženství přikazuje, aby žili podle proroka Mohameda a v 8. století žádná průmyslová revoluce ještě nebyla. Dlužno ovšem dodat, že když je lákali do Evropy, nikdo z náborářů jim o práci nic neříkal.

Za desáté: co s nimi budou v jednotlivých evropských zemích dělat, když přichází průmyslová revoluce 4.0 spojená s nástupem robotizace a stávajících pracovních sil bude i tak značný nadbytek? Kdo bude migranty živit? No přece my, původní obyvatelé Evropy, pro něž je přichystán otrocký úděl. Doslova a do písmene, byť se to některým lidem bude zdát zatím jako přemrštěné tvrzení. Není, jen nemají dostatečné znalosti a představu. My budeme pracovat, oni nás budou hlídat.

S ohledem na závažnost tématu je tento článek reakcí na text na Jana Sedláčka na CFP z 25.8. t.r. pod názvem „Prý máme být součástí Západu……..“ http://czechfreepress.cz/vase-free-zona/pry-mame-byt-soucasti-zapadu-co-to-ale-znamena.html.