ODSUN – JEŠTĚ NĚKOLIK VĚT.

Údajně překrucuji a zneužívám Jasperse, tedy německého filosofa Karl Jasperse (1883-1969). V článku o odsunu jsou z jeho knihy“Otázka viny“ uvedeny pouze  dvě věty – je to doslovný citát  o kolektivní vině: „Má bezpochyby smysl volat k odpovědnosti všechny příslušníky určitého státu za následky, které vznikají z jednání tohoto státu. Jde o záležitost kolektivu.“ Tento citát jsem použil jako doklad toho, že tento filosof připouští v určitých případech existenci  kolektivní viny. O nějakém překrucování nebo dokonce zneužití (!) myšlenek K. Jasperse nemůže být řečeno ani slovo.

 Můžeme se v krátkosti podívat na to , co Jaspers píše (knížka byla napsána bezprostředně po válce a vydána byla v roce 1946) trochu podrobněji. K. Jaspers popisuje čtyři pojmy viny, jsou to (poznámka - pojem je základní nástroj filosofie, viz např. Filosofický slovník, Universum 2009): 

Kriminální vina, tady je instancí soud. K tomu není co dodat.

Druhý pojem je politická vina, to je to, co nás zde  nejvíc zajímá – „všichni občané společně odpovídají za to, jakou mají vládu.“ Instancí je, jak píše Jaspers, „moc a vůle vítězova, ve vnitřní politice, stejně jako v zahraniční“. Z politické viny  je podle Jasperse  nutno se zodpovídat a důsledkem je i nutná náprava a ztráta nebo omezení politické moci a politických práv.

 Třetí pojem viny je vina morální – „jako určitý jedinec jsem zodpovědný morálně, a to za všechny své činy, i za politické a vojenské činy, které vykonávám.“ Tady neplatí, že rozkaz je rozkaz. Instance je zde „vlastní svědomí a komunikace s přítelem a bližním…“

Čtvrtý pojem je metafyzická vina. Tady německý filosof píše: „Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejichž důsledku je každý spoluodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím…Instancí je jedině Bůh.“ To je krásně řečeno. 

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ (John Donne).

V pojednání o německé vině filosof píše: „ Německo se dopustilo mnoha činů, které (…) vedly k vyhubení celých částí obyvatelstva a k jiným projevům nelidskosti. Hitlerovo jednání bylo od počátku zaměřeno proti jakékoli možnosti smíření. Existovalo jen vítězství nebo zkáza. Nyní tedy máme co činit s následky zkázy.“

V kapitole Politická odpovědnost a kolektivní vina Jaspers píše: „Jsme politicky odpovědni za náš režim, za jeho činy, za začátek války v této dějinné situaci a za to, že jsme připustili, aby se na nejpřednější místa dostali vůdcové určitého typu.“ Lze se  vyjádřit jasněji?

Vrátím se ještě k odsunu a  s ním souvisejícím násilím. „Několik týdnů divokého odsunu, jak se odehrál v některých místech českého pohraničí, jistě nepatří ke světlým momentům novodobých českých dějin“ (V. Houžvička: Návraty sudetské otázky) V. Houžvička píše: „Není pochyb, že míra soucitu s poraženými byla hluboce poznamenána nacistickou brutalitou a „práh citlivosti“ se v důsledku toho snížil. Týkalo se to nejen zacházení Čechů s Němci…Příkladem může být reakce amerických vojáků při osvobození Dachau či Britů, kteří otevřeli brány Bergen – Belsenu. V několika případech postříleli kohokoliv v německé uniformě.

Lze  však vynášet kategorické soudy nad  jednáním Čechů (…) za situace, kdy ještě 2. května probíhaly popravy českých vlastenců v terezínské Malé pevnosti, oddíly SS popravovaly ženy a děti v pražské čtvrti Pankrác…?“ Ještě 8. května (Je po válce jásala Evropa) Němci vypálili obec Leskovice a povraždili tam několik desítek osob. Přes naše území procházely zástupy lidských trosek, vězňů z koncentračních táborů. Jejich cílem měla být  smrt v Baltském moři. Většina zubožených lidí tam ale  nedošla, pokud se jim nepodařilo uprchnout, byli zlikvidováni cestou.

„Celá okupovaná část Evropy účtovala s nacistickou érou“ (V. Houžvička). Bruno Schreiber píše: „Na represáliích při vysídlování Němců se podílelo jen málo Čechů. Většinou to byli vojáci Svobodovy armády a dokonce Rudé armády, bývalí protektorátní policisté, takzvané revoluční gardy a také individua, která předtím s Němci kolaborovala a posléze si chtěla napravit reputaci. V každé zemi žijí sadisté, kteří jsou ochotni vrhnout se na bezbranné lidi.“ Československo tehdy jinou armádu nemělo, ti vojáci prošli v Rusku frontou, bojovali na Dukle, viděli umírat své kamarády. Podstatnou část této armády tvořili Volyňští Češi a Židé. Mnozí z nich ztratili za války své rodiny, někteří přišli o všechny své příbuzné…

B. Schreiber: „Často jsem s bývalými sudetskými Němci hovořil. Někteří byli zaslepení fanatici a ze všeho obviňovali Čechy . K tomu mám několik osobních poznámek.Nesmí se zapomínat, že Německo rozpoutalo druhou světovou válku, provinilo se nesčetnými masakry a způsobilo lidem nevýslovné utrpení. A to nejdůležitější na konec – Německo válku prohrálo. Bylo přece absurdní myslet si, že jako poražený můžu uplatňovat nerealistická přání nebo je dokonce diktovat. O zásadních věcech rozhodují  především vítězové. Také by tito lidé neměli zapomínat na vlastní strašné činy a jejich důsledky posuzovat odděleně, jako by se předtím nic nestalo.“

Pro Čechy byla porážka nacistického Německa nejdůležitější také proto, že v případě vítězství Německa ve válce bychom jako národ nepřežili, někteří by nepřežili ani jako lidé. Slované patřili k méněcenné rase a mnozí z nás by se ani nenarodili. 

„Protože Německo nemůže proti vítězným mocnostem….a závěrům Postupimské konference ohledně vysídlení sudetských Němců vystoupit soudně, snaží se někteří, především fanatici z Bavorska, vzbudit v sousedních zemích, …ale i ve Švýcarsku a v Holandsku špatné svědomí. K ničemu to ale nevede. Němci se tím jen  stávají neoblíbení. …“

„Někdy se mi zdá, že se dnes tragické roky druhé světové války bagatelizují a projevuje se snaha o relativizaci podle hesla: Nejen Němci byli vinni, ale i ti druzí a my taky. Je pochopitelné, že mladší Češi nemohou hloubku tragických událostí zpětně procítit, ale přílišný soucit není na místě. Každý musí mít odpovědnost za sebe a vlastní zemi a nedávat se manipulovat ze zahraničí. Češi se nemusí za nic stydět, naopak. Žádoucí by bylo větší národní sebevědomí, politikové a především prezident republiky by měli občany povzbuzovat a nabádat k jednotě " (Schreiber).

Znovu opakuji: je podstatný rozdíl, mezi násilím, které páchají jednotlivci (třeba psychicky ne zcela normální) a mezi násilím, které organizuje a řídí stát (třeba Osvětim a holocaust vůbec) na základě zvrhlé rasistické nenávistné ideologie nadřazené rasy, postavené na násilí a  zbožňování kultu síly, neúctě k člověku, na oslavování  války a vůdce s téměř absolutní mocí.