Medvěd svou tajgu nikomu nevydá

 

"Úděl těch, kteří nemají ideologii, je piknik na okraji dějin."  A. Fursov

"Krymské vítězství" je určitě úspěch, zejména na pozadí čtvrt století trvajícího geopolitického ústupu. Je to vítězství vynucené, je to reakce na činy soupeře. Rusko jinou variantu prostě nemělo. V opačném případě by se ke geopolitické porážce přidala i ztráta tváře - celý svět, včetně nejbližších sousedů by si uvědomil, že o Rusko si kdokoli může vytřít nohy. 

Co musí Rusko udělat, aby se opět stalo centrem světové síly? 

"Co musí Rusko udělat, aby se opět stalo centrem světové síly?" Touto otázkou se v rozhovoru pro deník Kultura zabývá historik, sociolog a publicista, ředitel Centra ruského výzkumu Moskevské univerzity Andrej Iljič Fursov. Je to rozhovor, který si musí přečíst každý, kdo tak ještě nestihl udělat. Uskutečnil se teprve nedávno, na prahu 25. výročí nechvalně známého setkání George Bushe staršího a Michaila Gorbačova na Maltě. Právě tehdy Gorbačov podepsal akt o plné a bezvýhradné kapitulaci Sovětského svazu.
 
Kultura: Převládá názor, že právě na Maltě "Gorbačov zradil všechno". Jak vidíte tyto události s odstupem času?

Fursov: Gorbačovova kapitulace, v podstatě předání socialistického tábora, které se uskutečnilo v prosinci 1989 na Maltě, představuje finální akt dost dlouhého procesu spolupráce části západní a části sovětské špičky. V poválečném období se na Západě zformovala mladá a dravá frakce - korporatokracie (stav nebo státní zřízení, kdy převažujícími držiteli moci jsou korporace a úloha státu je značně omezena, pozn. Překl.).

Řeč je o buržoazii, úřednících, zpravodajských službách atd. úzce spjatých s nadnárodními společnostmi a finančním kapitálem. Během několika desítek let vytrvale kráčeli k moci a snažili se vytěsnit státní monopolní kapitál (SMK) a s ním související vliv světových elit. Strategie korporatokracie ve vztahu k SSSR se zásadně lišila od strategie skupin SMK. Posledně zmíněné skupiny se od šedesátých let snažili o dialog se sovětskou politickou špičkou a našli u ní pochopení. Přirozeně, obě strany, zejména západní, nebyly upřímné, ale snažili se o dialog.

V globalistických plánech korporatokracie však místo pro Sovětský svaz v "báječném novém světě" nebylo. Navíc, tento svět nemohl vzniknout bez likvidace SSSR. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se na Západě představitelé korporatokracie dostali k moci a začali svůj útok proti SSSR. Našli si zde své spojence. V sedmdesátých letech se v SSSR zformoval malý, ale vlivný sovětský segment světové korporatokracie, ve kterém se ocitli představitelé nomenklatury zpravodajských služeb, některých vědeckých struktur a výrazné stínové postavy. Západní korporatokracie se snažila vytěsnit od moci SMK, korporatokrati v Sovětském svazu se snažili (pomocí Západu) vytěsnit od moci KSSS a zaměnit ji na stranu vlastníků.

V druhé polovině sedmdesátých let byl na řešení tohoto úkolu vytvořen tým. Přijímali se do něj lidé intelektuálně průměrní, ambiciózní a zejména snadno korumpovatelní, kterými se dalo snadno manipulovat. To byl gorbačovský tým.

Na přelomu let 1988-1989 se Západ ujal demontáže socialistického systému a změnil ho na demontáž samotného Sovětského svazu a všech nadnárodních struktur, jejichž byl jádrem. Ne náhodou Madeleine Albrightová vidí hlavní zásluhu Bushe staršího v tom, že "vedl rozpad Sovětské říše". Kulminací tohoto "vedení" bylo prosincové setkání na Maltě.

Kultura: Gorbačov přišel na setkání až po té, co navštívil papeže ve Vatikánu. Existuje podle vás mezi těmito událostmi nějaká souvislost?

Fursov: Rusofób a sovětofób Jan Pavel II. zřejmě požehnal Gorbimu ke kapitulaci historického Ruska, o čem Západ snil minimálně čtyři století. Od poslední třetiny 16. století se na Západě rozvíjely dva projekty kontroly nad Ruskem: protestantský (Anglie, od 20. století a ještě USA) a katolický (Svatá římská říše / Habsburkové - Vatikán).

Gorbačovova návštěva nejdříve u papeže, později u Bushe staršího je dost symbolická. Potvrdila kapitulaci nejen Sovětského svazu, ale celého historického Ruska. Není jasné, do jaké míry si to uvědomoval sám Gorbačov, ale jeho komplicové, kteří byli v užším kontaktu se západními špičkami, to začali dělat dřív než generální tajemník. Velmi dobře si to uvědomoval i Alexander Jakovlev.

Sám Jakovlev v jednom z rozhovorů prohlásil, že perestrojkou se zlomilo tisícileté paradigma ruských dějin. Gorbačovčina - je první fáze tohoto zlomu, jeľcinčina - druhá. Začátek 21. století je charakteristický balancováním mezi zachováním neoliberálního kurzu v ekonomice a obratem k suverenitě v zahraniční politice. Je jasné, že takový protimluv nemůže dlouho existovat. Existuje pouze buď - anebo.

 

Kultura: Rusko se však připravuje na geopolitický revanš: "Medvěd svou tajgu nikomu nevydá", to jsou slova prezidenta Putina.

Fursov: Nemám pocit, že by se Rusko připravovalo na geopolitický revanš. "Krymské vítězství" je určitě úspěch, zejména na pozadí čtvrt století geopolitického ústupu. Je to vítězství vynucené, je to reakce na činy soupeře. Rusko jinou variantu prostě nemělo. V opačném případě by se ke geopolitické porážce přidala i ztráta tváře - celý svět, včetně nejbližších sousedů by si uvědomil, že o Rusko si kdokoli může vytřít nohy.

Krym je pouze jeden vyhraný bod, který Rusko získalo v prohrané téměř čtvrt století trvající hře o Ukrajinu. Nedokázali jsme vytvořit na Ukrajině reálnou proruskou sílu, opravdových spojenců Ruska. Nepomohli jsme tomu, aby se na Ukrajině objevily masové vrstvy orientované na Rusko, ruský svět. Zato Američané, Západ obecně, byl úspěšný při vytváření, antiruských sil, ukrofašistov, šíření rusofobie, ovlivňování obyvatelstva.

"Medvěd svou tajgu nikomu nevydá" je sice pěkná věta, ale za slovy musí následovat činy. Potvrzení úplné suverenity vyžaduje nejen velmocenský kurz v zahraniční politice, ale i nastolení suverenity v ekonomické sféře (zejména finanční, bankovní) a informační. Máme banky, které jsou přímo registrovány v daňovém systému USA, banky, které jsou v podstatě dceřinými strukturami poboček Federálního rezervního systému. To se jen málo podobá ekonomické suverenitě.

Pokud jde o média, v této oblasti je situace poněkud lepší než před pěti či sedmi lety - během ukrajinské krize státní orientované média poprvé ve své historii vytlačili média pátých kolon. Přesto vidíme, že prozápadní média, jejichž postoj je zcela totožný s postojem amerického státního departementu a v podstatě jsou jejich realizací v našem informačním prostoru, jsou dosud aktivní. To znamená, že suverenita není až do konce zabezpečena.

Všimněte si, jak Anglosasové bojují za svou informační suverenitu a nedívají se přitom ani nalevo, ani napravo. Poslední příklad - kroky Britů proti Russia Today, prostě jí navrhli změnit redakční politiku pod hrozbou vypnutí. A vždyť to, co si dovoluje korektní Russia Today, se nijak nedá srovnat s tím, co si dovoluje například Echo Moskvy nebo Dožď.

A to už nemluvím o tom, že zápas za suverenitu nemůže finančně závislý (oligarchický systém) surovinový systém vyhrát. Clinton jednou řekl, že USA dovolí Rusku existovat, ale nedovolí mu stát se velmocí. Revanš Ruska - je návrat velmocenského postavení, což je nemožné na oligarchické surovinové základně.

 

Fursov: Mesiášské myšlenky se nevymýšlejí. Rodí se během boje, během krizí. Neokočovníci a Chazarská říše - to jsou, pokud správně rozumím, globalisté a jejich spojenci, přesněji, jejich agenti v Rusku. Porazit se dají jen něčím podobným, na způsob nové opričniny. Opričnina je podmínkou vzniku nového socioekonomického systému, založeného na principech sociální spravedlnosti.

Především je třeba dosáhnout spravedlivého rozdělení národního produktu. A začít třeba hned ústavou. Na jedné straně je nutné přivést skutečnost do souladu s jejími ustanoveními (např. O tom, že Rusko je sociální stát). Na druhé straně, zrušit postoje, které "ztloukli dohromady" jelcinští přisluhovači podle diktátu amerických konzultantů (např. O přednostním postavení mezinárodního práva nad ruským). 

Přirozeně, mluvit je mnohem snazší než něco udělat. "Udělat", to znamená nebezpečný zápas, který vyžaduje politickou vůli a ztotožnění zájmových skupin s celostátním názorem.

Kultura: Napsal jste, že "abychom vyhráli ve světové válce, je nutné nové poznání a kreativní jednotky speciálního nasazení ". Drama však spočívá v tom, že nemáme obraz budoucnosti. Nabízejí nám oživit minulost. Buď "SSSR 2.0", nebo pravoslaví. Samoděržaví. Národnost. Nebo křesťansko-islámský-euroasijský socialismus. Takže, kde je v tom návrhu viditelné Rusko, ruský zájem?

Fursov: Nenapsal jsem "kreativní", ale intelektuální. Slovo kreativní se mi z duše protiví. U nás je najednou všechno kreativní - kreativní manažer, kreativní ředitel, dokonce se objevila i kreativní třída - takto sám sobě lichotí úřednický "plankton".

To, že nemáme obraz budoucnosti, a strategii k její dosažení, vůbec nikoho nepřekvapí - nemáme ideologii, dokonce ji zakazuje ústava. USA ideologii mají. Čína ji má. I Japonsko. I jiné úspěšné státy. Bez ideologie nelze zformulovat cíl rozvoje společnosti, ani obraz budoucnosti. Údělem těch, kteří nemají ideologii je piknik na okraji dějin. Ani jeden projekt, zaměřený do minulosti nebude fungovat, nic se nedá zrestaurovat - ani Sovětský svaz, ani ruská říše.

Je až překvapivé, že se naše vláda snaží navázat na kontinuitu právě ruské říše, zdůrazňujíc tzv. MFB-komplex (monarchismus, februarizmus, bielogvardejčina) a do kontrastu klade sovětské období. Přitom dokud carské Rusko bylo slepou uličkou, SSSR vyřešilo takové úkoly, na které samoděržaví nemohlo ani pomyslet. Na rozdíl od ruské říše, Sovětský svaz posledních 50 let své existence nebyl jen nezávislým státem, ale byl alternativou ke kapitalismu jako světového systému.

SSSR i se všemi jeho vítězstvími je minulost. Potřebujeme nový model historického Ruska. Čas impérií odešel do minulosti, stejně jako národní státy - nemohou konkurovat globálnímu totalitarismu nadnárodních společností a soukromých nadnárodních skupin.

Jsou potřebné nové formy vedení, podobné imperiálním strukturám s počtem obyvatel nad 300 milionů (ekonomická samostatnost v podmínkách současného "technického stavu"), VPK, armáda, námořnictvo, zpravodajské služby a reálně reformovaná věda.

Impériu podobný útvar musí umět kombinovat hierarchicko-institucionální a síťové principy, organizovat spojení s územními enklávami, rozdrobenými po celém světě. To je nový světový pořádek, alternativa k anglosaskému kapitalismu a psychoinformačnímu totalitarismu globalistů. Chybou globalistů je snaha vytvořit  regionální euroasijský model. Světové hry se vyhrávají na světové scéně.

Kultura: Rýsuje se tedy světový zápas za Eurasii ??

Fursov: Už se naplno rozběhl. Pokud se na syrskou krizi dají použít slova "jakoby to tu páchlo větrem, kouřem spáleništi, či prachem z rozvalin", pak o ukrajinské krizi lze hovořit takto: "Pohroma přišla, odkud jsme to nečekali. Z Černých hor nás napadli prokletí buržousti. Opět sviští kulky a fašističtí ničemníci za sádlo a pálenku prodávají svou zem“.

Netřeba si dělat žádné iluze. Západ okupoval Ukrajinu a využívá jí jako nárazníkovou zónu. Zaútočil na nás, na Rusko. Banderoukrajina je americká kolonie - zbraň Západu proti Rusku.

Konstantin Leontiev jednou o Češích řekl, že jsou zbraň, kterou Slované sebrali Němcům a namířili je proti nim. Dnes je načase říci, že Ukrajinci jsou zbraň, kterou Západ sebral ruskému světu a namířil jej proti němu, aby Slované zabíjeli Slovany. Kaše uvařená na naší západní hranici je uvařená velmi seriózně a nadlouho. Náš geopolitický nepřítel se bude snažit spojit ukrajinský středovýchodní front s kavkazským frontem, jehož linie se může protáhnout až do střední Asie!

Schyluje se k poslednímu velkému honu éry kapitalismu a naším úkolem je vyměnit si místo s myslivcem, proměnit ho na zvěř. Zdá se vám to kruté? Pak nás bylo třeba nechat na pokoji - nebylo špatně, pokud byl klid. Tajga je kruté místo, medvěd v ní je prokurátor i vykonavatel trestu.

Zdroj:

http://www.chelemendik.sk/Andrej_Fursov_Co_musi_Rusko_urobit_aby_sa_opat_stalo_centrom_sve_30845244.html

http://politobzor.net/show-42082-andrey-fursov-udel-teh-u-kogo-net-ideologii-piknik-
na-obochine-istorii.html