Jak s migranty?

JAK NE

Pro ty, pro které nekontrolované přijímání aktuálně tisíců, desetitisíců a statisíců, a ve výhledu miliónů, cizích osob z afrických, středovýchodních a asijských území není záměrem, je jediné smysluplné řešení. Na internetu koluje doporučení izraelského vládního poradce, který říká, čím víc lidí na širém moři z člunů zachráníte, tím více se jich v budoucnu utopí. A někteří na to říkají, to je tam snad máme nechat utopit? Proč to říkají?? Nemusíme je přece nechat utopit! Ale poté, co jsou zachráněni od utopení uprostřed Středozemního moře, většinou poblíž libyjského pobřeží, je absurdní vozit je až do Itálie (či jinam do Evropy), a volně pustit do evropského prostoru!

JAK ANO

Správné, účelné, férové a humánní je, po zachránění od utopení, je dovézt do sídliště na vybrané a k tomu určené území, a to ať už na některém z ostrovů ve Středozemním moři anebo na vybrané a k tomu připravené území v přilehlém prostoru. Takové území, vybavené exteritorialitou, může být vybráno buďto na základě diplomatické aktivity, dohodou s příslušnou vládou příslušného státu, pokud je schopna toto území skutečně ovládat, anebo třeba i jednostrannou akcí. Těm, kteří budou namítat, že by to bylo v rozporu s mezinárodním právem, řeknu: neohlupujte nás s takovým pokrytectvím!!! Vy, kteří jste, a to ve flagrantním rozporu s mezinárodním právem a přesto beztrestně, rozbombardovali a rozvrátili řadu těchto států, přes Libyi, Sýrii, Afghánistán a dál, nám teď neříkejte, že na rozdíl od tohoto násilného destruktivního úsilí, vedoucího k chaosu, nelze učinit třeba i obdobně také násilné, úsilí, a to konstruktivní, směřující k vybudování lidského sídliště. A v tomto sídlišti zavést civilní správu, která zajistí plnohodnotné žití zde (zřejmě přechodně) umístěného obyvatelstva. A jestliže tito migranti, zde umístění, přicházejí do Evropy skutečně sdílet evropské hodnoty, a nikoliv Evropu rozvrátit, a píšu to zcela záměrně bez uvozovek, protože myslím, že skutečně EVROPSKÉ HODNOTY existují, ač se nám to ti farizejové v čele EU snaží svými skutky vyvrátit a znechutit, tak v takovém sídlišti, vybaveném plnou občanskou vybaveností, a to především zdravotnickým zařízením, vzdělávacími institucemi, ale i kulturními,

administrativními a obchodními objekty a vybavením umožňujícím i řádné správní řízení o azylových žádostech těchto migrantů, a to vše pod dohledem policejních sil, zajišťujících, tedy schopných vynutit, právo a pořádek, budou mít možnost osvojit si tyto evropské hodnoty mnohem efektivněji a účinněji, než nekontrolovatelně rozptýleni po celém evropském kontinentu. Současně budou moci být odlišení ti, kteří si tyto evropské hodnoty osvojit nechtějí a jsou nepřátelsky zaměření vůči evropským domorodcům. Velmi důležité je, že zároveň na takovém místě může probíhat řádné správní řízení o azylových žádostech těchto migrantů.

KDO TO MÁ UDĚLAT?

Popsanému sběrnému sídlišti můžeme říkat tábor, středisko, základna, záchranná kolonie, nebo i jinak. Důležité je, že se bude jednat o plnohodnotnou urbanistickou jednotku, vybavenou všemi atributy a funkcemi, včetně samosprávy, samozřejmě do přiměřené úrovně, a to včetně pracovních příležitostí, přinejmenším v rozsahu zajišťujícím soběstačnou produkci stravy, ubytování a další spotřebu rezidentů. Účelné, správné, oprávněné a proveditelné by bylo, kdyby to bylo vykonáno silami, v režii, a náklady instituce Evropské unie. Ta pro to již teď má potřebné orgány, potřebné finanční zdroje i potřebnou mezinárodní autoritu. Jestliže to však dosud nejen neučinila, ale dokonce nevydala ani náznak, že by k něčemu takovému směřovala, lze si to vysvětlit pouze tak, že k takovému rozumnému kroku nemá vůli ani motivaci. To je smutné a vypovídá to o (ne)použitelnosti a (ne)potřebnosti instituce Evropské unie jako takové i v jiných věcech. Ale po dosavadních zkušenostech s institucí Evropské unie nás to již nemůže překvapovat. Jenom to potvrzuje narůstající a prohlubující se skepsi vůči instituci Evropské unie. Ale, stejně, jako i v jiných záležitostech, se musíme začít učit řešit věci i bez instituce a představitelů Evropské unie, a to buď na základě bilaterálních nebo skupinových dohod s okolními státy, které mají na dané téma stejný nebo podobný názor, anebo v krajním případě i samostatně.

JAK TO FINANCOVAT?

Kdyby na to Česká republika vyčlenila část svého vojenského rozpočtu, jednalo by se o několik miliard Kč, což je suma na úrovni ročních dividend nějakého jednoho velkého „státního“ podniku, například ČEZ, nebo daní z nějakého jiného jednoho velkého podniku, například Škoda Auto, a to by byla částka, za kterou už by se dala nějaká (hodně) malá základna (základnička) vybudovat. Kdyby se stáhly české armádní okupační síly české armády z Afghánistánu, Mali, a kdoví kde ještě jsou, a použili se pro tento účel, bylo by to smysluplnější a rozhodně by to zvýšilo bezpečnost země. Ne zcela zanedbatelné by mohly být i veřejné zakázky pro české podniky a podnikatele na realizaci takového záměru. Vzhledem k tomu, že má Česká republika vybudovaný diplomatický aparát, včetně zázemí a zabezpečení službou Ministerstvo zahraničí, tak může začít s diplomatickou aktivitou, směřující k nalezení vhodného místa pro takovou základnu, a to neprodleně.

KDE?

Kdyby ministr zahraničí nevěděl a chtěl napovědět, neboť chápu, že má aktuálně plnou hlavu úplně jiných problémů ( i když zase na druhou stranu mu to docela brzo, na podzim, skončí), tak bych mu poradil, aby zahájil paralelní jednání s Řeckem (nebo možná dokonce i s Itálií, když tak žádá o pomoc) o možném poskytnutí nějakého Středozemního ostrova, se Sýrii, kde máme díky našemu nepřerušenému diplomatickému zastoupení velvyslankyně Filipi dobré postavení, a jistě by se dalo najít několik silných motivací, proč by Sýrie měla takové iniciativě být vstřícně nakloněná, s Izraelem a Palestinskou samosprávou, samozřejmě separátně, se snažit zjistit zda existují nějaké obchodovatelné motivace pro uskutečnění takového záměru; jak se Egyptem či Libanonem nevím, ale v Libyi by se dalo určitě manévrovat jednáním s oběma tam existujícími a operujícími kvazivládami, a v úvahu přicházejí i některé země hlouběji na jih. Napadá mě třeba Keňa a také Rwanda a Burundi.

PŘIPOJÍ SE NĚKDO?

Samozřejmě si uvědomuji, že uvedený námět by byl pro jeden střední evropský stát poměrně velké sousto, ale jednak jsem přesvědčen, že kdyby byl skutečně seriózně zahájen a rozjednán, že by se k němu přidaly i některé další země, které mají na migrantskou invazi shodné či podobné názory, a jsou jí skutečně či potenciálně obdobně ohroženy, mám na mysli samozřejmě kromě přinejmenším některých zemí V4 i třeba Srbsko a Rakousko, ale možná i Makedonii a Bulharsko, co se týká Řecka, jsem trochu na rozpacích. Ale i kdybychom v tom nakrásně zůstali úplně sami, tak by se takovou iniciativou zcela nepochybně zvýšilo renomé a autorita České republiky, a to nepochybně mnohem více, než průjezdy cizí vojenské techniky po našich dálnicích, nota bene v situaci zvýšené dopravní zátěže na úplném začátku prázdnin, anebo rektálním alpinismem vůči anglosaským a románským „západním spojencům“. S upřímností jejich spojenectví máme své trpké zkušenosti, například tu, jejíž 80. výročí si budeme připomínat, a možná dokonce i slavit, příští rok.

JAK TO SBĚRNÉ SÍDLIŠTĚ NAPLNIT?

Kromě zřízení sběrné základny pro imigranty na neutrální půdě mimo vnitrozemí Evropy je existenčně důležité vyřešit, jak tuto základnu naplnit. Pochybuji, že lze očekávat od mafiánských nevládních převaděčských organizací, že budou spolupracovat a přivážet migranty na tuto základnu. Nejsem si ani jist tím, zda to lze očekávat od euroagentury Frontex, mimochodem placené i z našich daní, každopádně v tomto případě je nezbytné vyvinout úsilí, a to jak politické, tak diplomatické, a to se silnou mediální podporou, aby ano. Zcela jistě ale lze na tuto sběrnou základnu směřovat migranty přidělené v rámci kvot. Pokud by se na

iniciativě podílely i další státy, je možné si představit i zřízení samostané flotily záchranných plavidel, lovících migranty na moři a převážející je na základnu.

Zajištění naplnění takového záchranného sídliště je existenční otázka úspěšnosti předneseného námětu. Snad všechny ostatní dílčí problémy je možné řešit samostatně, ale tento těžko. Zde je skutečně nutné rozvinout intenzivní diplomatické a politické úsilí a přesvědčit o potřebě spolupráce další zainteresované státy. Ale vzhledem k tomu, že toto téma je i mainstreamově uznané jako vážné, a je, a nepochybně i bude, předmětem dalších jednání orgánů EU (ministerské rady), je možné ze zde předloženého námětu vytěžit návrhy a silné argumenty pro tato jednání.

ZÁVĚR

Předložený návrh bude asi mnohým čtenářům připadat jako nereálné blouznění. Nezbývá mi, než s nimi souhlasit, ale jen do té míry, do které o tomto námětu budou rozhodovat současní představitelé (a to jak ČR, tak EU). Ale to se změní! Není otázka ZDA, ale je pouze otázka KDY. Z minulosti mám vypozorováno, že fázový posun od předložení mých návrhů do veřejného prostoru, které jsou zpočátku ignorovány, či hodnoceny jako zcela nepřijatelné a mimo možnost vůbec je uvažovat, do jejich přijetí mainstreamovým veřejným míněním jako reálné téma k řešení, je 3 až 24 měsíců. Tak uvidíme. Pokud letošní volby dopadnou tak, jak se očekává, tak tomu dávám 12 měsíců.