Základní nepodmíněný příjem - slast nebo past?

Mnozí si jistě všimli, že poslední dobou se stále více rozdmýchává téma Základního nepodmíněného příjmu (dále jen NP) a možná by nebylo od věci se na tuto myšlenku podívat trochu jinak, než je obvyklé.

NP je definován něco jako pravidelná měsíční finanční dávka vyplácená státem všem lidem. Pokud si projdeme texty k tomuto tématu, které jsou zveřejňovány povětšině v internetovém prostoru, můžeme se dozvědět, že NP je vnímán jako nesmírně pozitivní myšlenka. Bývá uváděno, že tato dávka osvobodí člověka a bude mu navrácena jeho hrdost, že si lidé budou rovnější, že NP podnítí jejich individuální schopnosti pro dobro společnosti atd., atd. Pokusme se však odhlédnout od těchto prvoplánových myšlenek, které napadnou snad úplně každého a také se vyhněme výchovným resp. nevýchovným aspektům tohoto druhu příjmu. Polemiky o vlivech NP na člověka a společnost jsou jistě správné, lze s nimi s větší části souhlasit, ale tyto problémy lze řadit mezi druhotné a proto se jimi zde nebudeme zabývat.

Možná někdo z vás najde více, ale pokusme si rozebrat tři základní možné problémy, vztahující se k NP.

Problém č.1 – Kde na to stát vezme?

Vraťme se k výše uvedené definici NP, která uvádí že se jedná o „dávku od státu" a otázka tedy zní: „Kde na to stát vezme", když svůj talíř už má dávno vylízaný a hladově pokukuje kde se dojíst?

Na to existuje několik možných odpovědí:
-    může si půjčit;
-    může upravit daně;
-    může omezit korupci nebo konečně
-    by také mohl začít prosperovat, tedy vytvářet hodnoty a bohatnout

Zkusme odpovědi jednu po druhé krátce okomentovat a vezměme to od konce:

-    jednotlivé státy v dnešní podobě mohou vytvářet hodnoty velmi omezeně, jelikož nevlastní dostatečné množství výrobních prostředků. Faktem je, že některé země jsou sice díky nerostným surovinám velmi bohaté, mohou si to dovolit a historie již dokonce jisté náznaky občanského cítění státu zaznamenala, například viz. Libye.

-    korupci lze omezit, ale tento krok není v zájmu těch, kteří o jejím omezení rozhodují. I kdyby se nakrásně korupce podařila snížit nebo dokonce vymýtit, takto vzniklý příjem bude použit na řešení současného špatného hospodaření států a i kdyby nebyl použit na lepení děr ve státních rozpočtech, svou výší by rozhodně nestačil na pravidelné vyplácení NP.

-    zvýšením daní nebo jakýmikoli daňovými tahy zcela pozbývá význam argument, který se používá jako propagace NP – tedy, že to je příjem navíc. Daňovými úpravami k účelu výplaty NP by spíše dříve než-li později došlo ke všeobecnému zdražování a to přesně do úrovně vyplaceného měsíčního NP na hlavu a příjemce by de facto nedostal vůbec nic navíc.

-    a lahůdka na konec – půjčka. Ano, státy si jistě mohou půjčovat a v posledních desetiletích toto umění dokonale prokazují, ale...! Ale umí si někdo představit, že by si například naše republika (po uši zadlužená) půjčovala měsíčně takových 50 až 100mld pro účely vyplácení NP? Odpověď? „Ano, umí" a jistě by bylo vhodné toto dále rozvinout, ale ponechme to zatím otevřené. Bude to dobré téma k úvahám ve smyslu - kdo podá návrh a následně vydá nařízení na pravidelné úvěrování států, kdo a za jakých podmínek bude ochoten tyto nekonečné, nikdy nesplatitelné úvěry poskytovat a jaké  budou pravděpodobné následky tohoto zadlužování.

Zřejmě by šlo uvést ještě několik pár sci-fi nápadů na naplnění jakéhosi Evropského fondu pro výplaty NP, jako například osvícení a prozření mecenášů světa nebo něco podobného...ale raději pojďme dál.

Problém č.2 – Kdo za tím stojí?

Z dostupných zdrojů lze vyhledat náznaky myšlenek NP již někde od roku 1918 v podání britských a francouzských filozofů. Asi ne náhodou je to období, kdy se Lenin pokoušel změnit svět, proto není tento rok vůbec důležitý. O to zajímavější je ovšem současné, velmi intenzivní prorůstání myšlenky NP do našeho podvědomí. Takže, když nám tyto myšlenky dnes nepodsouvá Lenin (no, je sice věčně živý...) a opomineme-li vyčnívající špičku ledovce zvanou „Evropská Iniciativa", tak Kdo za tím stojí? Copak se skrývá pod hladinou?

K odpovědi se tak snadno nedostaneme, ale můžeme se ji pokusit odhadnout logickou dedukcí. Zeptejme se tedy oklikou a položme náhradní otázku: „Komu všemu zavedení institutu NP může pomoci?"

Na první pohled je zřejmé a každého napadne, že příjem pomáhá příjemci. To je bez diskuse. Asi není na světě mnoho příjemců finanční hotovosti, kteří by každý svůj příjem odmítali s tím, že jim nijak nepomůže. Tím více musí být příjemce nadšen v případě, když je o takový příjem nemusel ani hnout prstem a získá ho jen na základě své existence! Při prosazení NP bude lidstvo opilé svým vítězstvím nad Systémem a v tomto bodě by mohly nastoupit na řadu filozofické diskuse nad tím, zda příjemce takto získané peníze psychicky posílí nebo morálně oslabí, ale jak je výše uvedeno, tímto se zde zabývat nebudeme.

Dalšímu, komu tato forma příjmu může pomoci je instituce zvaná „stát". Ano, také stát se bude cítit důležitý, že kromě důchodců, učitelů, úředníků, policistů, atd. na něm nově bude závislá další skupina obyvatel. Navíc, vzhledem ke zvyšujícímu se podílu robotizace a automatizace výroby  začne slovo „Základní" hrát ve slovním spojení „základní nepodmíněný příjem" svou roli pro stále větší okruh lidí. Toto bude pochopitelně stát dále posilovat. V ideálním mocenském postavení se stát ocitne v okamžiku, kdy každý nebo aspoň podstatná většina občanů zchudne natolik, aby NP pro ně byl doslova a do písmene „základní". Stát moc dobře ví, že pomocí strachu se masy vždy ovládaly nejúčinněji.

V neposlední řadě komu NP jistě pomůže je (a dejme je do společného koše) výroba a prodej. Snad nikdo nepochybuje o faktu, že příjemce NP tyto lehce nabyté peníze uvede do oběhu. Vše utratí za potraviny, alkohol, cigarety a jestli mu něco zbude, tak také za spotřební zboží. Jistě, že nejdříve mnoho příjemců vyrovná své dluhy načež se pokusí tyto „peníze navíc" spořit na špatné časy, ale po určité době zábrany opadnou. Lidé budou opět utrácet a to nejméně do výše svého celkového příjmu. Nakonec se tedy stane to, že NP skončí v rukou (kapse, chcete-li) výrobců a obchodních řetězců.

No a nakonec nesmíme zapomenout na věřitele - tedy na toho kdo půjčku k účelu vyplácení NP poskytuje. Je obecně známo, že lichva je zřídkakdy ztrátová a proto tuto teorii, zda věřiteli půjčka pomůže nebo ne, není třeba dále rozvíjet.

Našli jsme tedy celkem čtyři skupiny, kterým by vyplácení NP mohlo pomoci, ale bohužel nemůžeme s jistotou a ani není slušné ukazovat prstem na toho „Kdo za tím stojí". Nicméně, pokusme se o to.

Vyloučíme-li samotné příjemce NP (nemají skutečnou možnost ideu NP protlačit do funkční podoby a mohou o ní jen plkat), vyloučíme-li stát, kterému by se to sice velmi zamlouvalo, ale nemá na to ani intelektuálně a hlavně ani finančně a jen stěží si tedy může léčit své komplexy takto nákladným způsobem, zbývají nám poslední dvě možnosti – vlastníci globalizované výroby, světového obchodu a bankovní domy. Tedy elity elit.

Problém č.3 – Co dál?

Ne, v tomto posledním oddíle otázka nestojí jestli NP odkývat nebo zatratit. Otázka zní: „Co bude dál po zavedení institutu NP?"

Část velmi pravděpodobné blízké budoucnosti (počáteční štěstí příjemců NP s velkým množstvím ohňostrojů, které budou o mnoho okázalejší, než-li při vstupu do EU) jsme si již naznačili výše. Ale zeměkoule se bude otáčet dál. ...tedy doufejme.

Takže, budeme-li vycházet ze současných vstupních konstant – tedy, že kapitalistický feudalismus bude i nadále převládajícím světovým systémem a že lidé zde žijící budou stále převážně izolovaní egoističtí zbabělci – lze předpovědět, že:

a) se zpomalí nebo dokonce zastaví růst mezd, protože se po zahájení výplaty NP zeslabí - nutno dodat, že zcela objektivně - důvod jejich zvyšování a dojde takto ke snížování ceny práce
b) lze předpokládat – také zcela objektivně – že jakkoli prvotně nastavená výše NP ztratí postupem času celou svou hodnotu.

Při pohledu na body a) i b) to nevypadá příliš povzbudivě. Je jasné, že do fáze ztráty celé hodnoty stát nesmí dospět, protože NP je nastaven (takže bude tak i vnímán) jako „Základní". Bude to něco jako základní kámen domu či jako droga, bez které již nelze žít a proto bude nutné NP v čase, na rozdíl od mezd valorizovat, čímž se ovšem postupně změní hodnotový poměr mezi mzdou a NP v neprospěch mzdy.

NP samozřejmě nebude valorizován takovým způsobem, aby občané vedli hodnotný a svobodný život, jak je dnes opěvováno. Bude navyšován tak, aby byl velmi významnou součástí celkových příjmů, ale jen do té výše, aby příjemce nezahynul z nedostatku, mohl dýchat a utrácet. Tímto prostým způsobem bude lidstvo neustále udržováno v nejistotě a poslušnosti.

Kouzelné na popsané a reálně možné budoucnosti je, že tento plán na konečné ovládnutí lidstva není oficiálně dílem ani OSN, ani EU a ani jakékoli mezinárodní nebo státní komise. Kdyby tomu tak bylo, tak by se stal samozřejmě ihned podezřelým, lidé a někteří novináři by jej podrobili důkladnému zkoumání. ...a proto je pojem NP nejdříve situován do Švýcarska, co by důvěryhodného státu a vytvořena jakási občanská Evropská iniciativa. ...to jsme vlastně my všichni a téměř tedy není prostor myslet něco jiného, než že jsme konečně vzali osud do svých rukou a máme šanci prosadit něco pro blaho lidstva... Úsměvné.

Bohužel ale nezbývá než smeknout a konstatovat, že ti kteří tvořili projekt na plíživé, ale konečné podrobení lidstva zvaný „Základní nepodmíněný příjem" to opravdu nemají špatně vymyšleno.

Závěr

Jednou, co by malý svišť, jsem jel se svým tátou vlakem někam do hor. Ve stráni, skrze okno jedoucího vagónu jsem zahlédl pasoucí se hnědou krávu a co by městské dítko jsem to samo sebou tátovi ihned nadšeně hlásil. Táta se podíval z okna, potom na mě a odpověděl mi, že nemůžu tvrdit, že je ta kráva hnědá, když nevím jaká je z druhé strany.

Od té doby to vím.

Přeji hezký den.