Václav Havel je 6 let pryč. No a co?

Před šesti lety Václav Havel, už exprezident, exmyslitel a exdivadelník na ex, odešel k Pánu. Sociální sítě jeho ultras teskně kvílí. Vzpomínají se slzou v oku na tak zvané nejdůstojnější období české politiky s nejdůstojnějším prezidentem na Pražském hradě.

Normální člověk s pamětí by si jen řekl, že je to zbytečný rozruch okolo člověka, který si myslel, že nás vykoulel z totality do lepších zítřků. Když se ale na Havla vzpomíná, proč se taky nepřidat a nenabourat to pravdoláskařské dojímání? Nemusíme o ničem fantazírovat, vymýšlet si nebo překrucovat. Všechno je pravda. Stačí jen zavzpomínat správných směrem a oprášit novinový archív.

Václav Havel byl prezidentem. Čtyřikrát. Odporuje to Ústavě? No a co? Vždyť to byl přeci prezident demokrat. Jo, kdyby někdo jiný chtěl vládnout více než dvě funkční období povolené ústavou, to by byl skandál. Puč! Konec demokracie! Uzurpace moci! To by křičela progresivní média. Přesně ta, která dnes se slzou v oku vzpomínají na tatíčka Vendu.

Na konci 90. let vyšla kniha britského politologa Johna Keana Václav Havel - politická tragedie v šesti dějstvích. Ještě dnes se dá sehnat v antikvariátech. Co britský expert napsal o tehdejším českém prezidentovi?

"Havel nyní trpí jinou nemocí - nemocí, která postihuje politiky, kteří ztratí schopnost poznat, kde je hranice, a kdy by měli ještě s důstojností odejít z politiky. Tito politikové nevidí, že jejich politická kariéra je tím nakonec zlikvidována.

Po rozpadu Československa v roce 1992 se Havel zoufale držel prezidentského úřadu. Říkal přátelům, že Česká republika potřebuje vladařský, královský symbol kontinuity s nedávnou minulostí. Začalo to vypadat, jako že se Havel bojí odejít z politiky, jako že je jeho já závislé na to, aby si udržel prezidentský úřad.

Jiní občané začali poukazovat na to, že Havlovo prezidentství prokazuje příliš mnoho vůli po moci a příliš málo nechuti k moci, že už nemá vůbec nic společného s morálkou. A nejhorší bylo, že stále větší počet lidí, ve všech vrstvách společnosti, začal konstatovat, že prezidentský úřad není lidem přístupný - daleko více a jinak než během prvních měsíců po revoluci.

Havlovi kritici poukazovali na to, že namísto aby měl Hrad styk s lidmi, zdá se, že se Havel uzavírá do vlastního světa, a zanechává lidi dole mimo, jako v nějakém kafkovském románu, kde je Hrad permanentně nepřístupný.

"Už není možné úmysly Hradu výrazněji ovlivnit," uvedl bývalý kolega, jemuž Havel důvěřovat. Volil přitom metafory pozorně. "Havlovy priority jsou nyní určeny tak přesně a pevně, že je nelze ovlivnit. Je obklopen dvořany: muži a ženami, jejichž úkolem je sloužit panu králi," píše Keane.

Kniha je vůbec velice pestrá a popisuje Havla tak, že pravdoláskaři by z toho dostali vyrážku.

Havel byl lidumil. Jen co se nechal zvolit na Pražský hrad, už se v Mnichově omluvil sudetským Němcům. A také podpořil bombardování Jugoslávie, to humanitární, tlačil na Francii a Německo, aby po boku USA znásilnily Irák. Protože mír a demokracii lze šířit jen tanky a pumami. Kvůli Havlovi se Česká republika stále nemůže zbavit cejchu pomahače vrahů.

"Mám dojem, že války - i když jsou strašné - mají v sobě například šanci, že skončí. Neobsahují nekonečný stav beznaděje, v němž není šance na to, že skončí," mudroval Havel v květnu 1995. Škoda, že si tu šanci, kterou dává válka, neumí užít nevinné oběti konfliktů v Afghánistánu nebo Iráku. Kdy tam skončí válka?

Ale dejme slovo disidentům. Ti o Havlovi mohou povědět něco hezkého. A také, že řekli. Třeba Jiří Wolf. Ten měl na Václava Havla spadeno kvůli pokrytectví a údajnému rozkrádání peněz určené pro skutečné politické vězně před listopadem 89.

"Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala - povětšinou jsme měli ex offo - na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali peníze ze Západu na chlast a děvky! Jednalo se převážně o peníze, které měli končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manželství z finančních důvodů," postěžoval si Wolf v článku Opilec Václav Havel.

S Havlovy špinavé praktiky pak prý zažil na vlastní kůži. "Díky tvému nařízení, Vašku, že Wolf nesmí dostat žádnou práci v KC OF, ani jinou funkci, se mám fakt blbě. Ale to asi víš, ne? Bydlím dál v přístřešku za Jedličkárnou, v jedné malinké hygienicky závadné místnosti, a dál hážu lopatou uhlí do kotle," popsal disident rozhovor v roce 1990 s tehdy už prezidentem Havlem.

"Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic," říká Wolf.

Vzpomínejte na tatíčka Vendu dál, křivohubí pravdoláskaři.