Krajina ve stínu

Film svým posláním odpovídá filmu typu Habermannův mlýn a je ušitý na politickou objednávku, a výhradně na období prakticky od vzniku války až s přesahem do padesátých let, a věnuje se především dobrým vztahům Němců k Čechům, které ani nacismus z tohoto dobrého vzájemného soužití nijak nevytrhl, a zcela záměrně se vyhýbá docela krátkému období roku 1938, které s tou následující popisovanou dobou přímo neoddělitelně souvisí.

Podle svědectví našich rodičů byly ještě v začátku roku 1938 dobré vztahy mezi Čechy a Němci, kteří spolu dobře vycházeli, ale z příkazů vyšších německých míst tyto vztahy byly „povinně“ zpřetrhány tak, že byla naočkována Němcům nenávist vůči Čechům vyplývající z jejich rasové nadřazenosti a také vědecky podloženou teorií podřadných ras, do kterých spadali především špinaví židé a slovanské zaostalé národy. Celý nacismus, který se ani dnes nedá omlouvat, byl postaven na rasových německých principech. Tyto česko-německé vztahy v polovině roku 1938 vypadaly tak, že v principu: Němec vysvětlil Čechovi, nezlobte se, my s vámi už nesmíme mluvit a stýkat se. Od poloviny tohoto roku byli z českých-německých dobrovolníků v Německu cvičeni ve zbrani členové freikorpsu a současně vyzbrojováni.

Tyto polovojenské jednotky ve druhé polovině roku 1938 začaly vykonávat v českém pohraničí záškodnickou činnost, a tak ze zálohy členové freiskorpsu zavraždili přes sto členů jednotek Stráže obrany státu (SOS) k ochraně našich hranic a na dvě stě jich postřelili. Takže na naše obranné pozice ještě v době míru bylo útoků řada a dokumenty uloženými ve Vojenském historickém archivu je doloženo, že československá armáda v době míru přišla o 600 mužů. Vyhrocení celé situace nastalo v září 1938, kdy šlo o přímé útoky na četnické stanice v pohraničí. Počty zabitých civilistů nejsou přesně zjistitelné, protože všechny doklady o zahájení šetření těchto vražd byly předány německé straně při záboru pohraničí a dokumenty byly německou stranou skartovány. A hotovo.

Tomu všemu se zmíněný nový film zcela záměrně vyhnul. To, že zfanatizovaní tehdy ještě čeští Němci německy volali, že chtějí do Říše, a při tom si iniciativně měnili státní příslušnost na německou, to film také nezdůrazňuje. A právě zřeknutí se československého občanství a aktivní spolupráce s nacistickým režimem byly důvodem k jejich vysídlení – k odsunu po skončení války. Takto to bylo a to se nedá nijak zvrátit, ani režijně dobře udělaným filmem.

Během protektorátu Němci uplatňovali své právo nadřazené rasy, měli vyšší příděly potravin než Češi a k Čechům se skutečně chovali nadřazeně. O zatýkání odbojářů a věznění rodin těch, kteří přešli do zahraničního odboje, se film také nezmiňuje. Ve filmu je zamlčena genocida židů – kdy se stavěly vyhlazovací německé koncentrační tábory s plynovými komorami a se spalovacími pecemi na likvidaci zavražděných židů. Věznice v Drážďanech byla téměř výhradně určena k likvidaci československých vlastenců.

Nejvýrazněji se film věnuje bezprostředně poválečné době – divoký odsun, řádění Rudých gard apod., ale nepřipouští se skutečnost, že vláda obnoveného Československa vznikla v Košicích v dubnu 1945, ale prakticky pracovat mohla začít až po osvobození, a byl logickým a odsouzení hodným činem, ale také důsledkem pětileté poroby v protektorátu, a to koncem léta 1945, protože v poškozené republice a samotné poškozené Praze se jednotlivá ministerstva nemohla zřídit během jednoho měsíce. A až od doby zahájení práce československé vlády se odsun řídil organizovaně a probíhal až do zimy 1945 (byl pro zimní podmínky přerušen); pokračoval v roce 1946 a končil v říjnu tohoto roku. Je také skutečností, která se opět přehlíží, že divoký odsun a řádění rabovacích Rudých gard nebyly nikdy řízeny státem, ale byly to excesy jednotlivců a skupin. Byl to logický a odsouzení hodný čin, ale také důsledek pětileté poroby v protektorátu. A nejprve se musela vytvořit československá armáda, policie a další složky, které následně v obnovené republice začaly dělat pořádek. Toto vše tyto tvůrce filmu vůbec nezajímá.

Přesto obraz vytvořený filmem předkládá Němce v těch nejkvalitnějších povahách a vyhýbá se jejich řádění – coby gestapáků. Tam přešla řada bývalých českých Němců, ti zpracovali dopředu a důsledně seznamy českých sociálních demokratů a komunistů, a ti byli ihned po vyhlášení protektorátu zatýkáni a nastupovali do vznikajících koncentračních táborů. Podmínky těchto koncentráků byly tak kruté, že se z nich vrátila slabá pětina jen těch, kteří nebyli odsouzeni k trestu smrti pro odboj. Právě tito naši Němci a novopečení říšští občané se značně podíleli na odhalování odboje a udávali, vždyť byli velmi dobře znalí místních poměrů. Byli mezi nimi i provokatéři z doby posuzování atentátu na Hendricha. To také tento film nepřiznává.

Naopak Češi jsou zde zobrazeni jako morálně nekvalitní a opravdu nemorální a primitivní lidé, kdy se člověk neznalý historie (jejíž výuka se značně v současných školách odbývá) ani nediví, že cílem protektorátu bylo Čechy buď poněmčit, nebo zlikvidovat postupně ty nevhodné pro toto převychování.

Inu Krajina ve stínu vrhá stín jen na Čechy. Takovýto film zcela záměrně přetváří bývalé události do „současných“ a deformovaných, revidovaných pohledů a v mladé české generaci vytváří neobjektivní a úmyslně značně zkreslený obraz. Ten skutečný obraz českého pohraničí a války je objektivně a zcela věrně zachycen třeba ve starším dokumentu s názvem Vlak dětství a naděje a tuto skutečnost má nyní nahradit toto nové filmové dílo?

A pokud je zde zmiňován film Habermannův mlýn, tak je v něm zcela zamlčena taková nenápadná skutečnost, že české elity, které velmi dobře vedly české obyvatelstvo, nahrazovali Němci postupně a systematicky elitami německými. To fungovalo navenek stejně, ale když se pár dní před osvobozením tyto německé elity vypařily, zůstala zde pouze ta česká lůza, která Habermanna – německého odbojáře, utopila na jeho vodním kole.

Nikoho, ani tvůrce toho filmu, tehdy nenapadlo, že kdyby se vědělo, že Němec Habermann je vlastně podporovatel odboje, tak by zajisté byl dávno zajištěn gestapem a konce války by se nedočkal.

Takže Krajinu ve stínu by měli teď promítat ve všech školách a vytvářet tak v mladé generaci úmyslně převrácený dojem o vývoji, průběhu a konci druhé světové války, o velikém rozdílu mezi kvalitní nordickou rasou a omezeností rasy slovanské i z hlediska jejich „ubohé“ morálky.

Proč takovou proti pravdě postavenou filmovou tvorbu podporuje naše Česká republika? Proč se musíme navzájem stále sebemrskat a hledat dnes všude možně jiné vzory a opět v zahraničí a vlastně – na čí pokyn?… Proč se tak masivně v poslední době útočí proti této republice médii a v tomto případě i filmovou tvorbou – proti vlastnímu národu, a to s plnou podporou vlastního státu?

Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň,

signatář Platformy Vraťme vážnost ČSBS

zdroj:  https://www.vratme-vaznost-csbs.cz/clanky/komentujeme/krajina-ve-stinu.html