Gabriel García Marquez -loučení

Kdyby Bůh na chvilku zapomněl, že jsem loutkou z hadříků 
a daroval by mi kus života, možná bych nevyslovil všechno to,
o čem přemýšlím, ale určitě bych myslel na všechno, co tu říkám. 

Dával bych význam věcem ne pro to, co stojí, 
ale pro to, co znamenají.
Trochu bych spal, ale víc bych snil,
protože při každé minutě, kdy zavíráme oči, 
ztrácíme 60 vteřin světla. 
Pokračoval bych, když ostatní ustanou,
probouzel bych se, když ostatní spí.
Poslouchal bych, když by ostatní mluvili
a jak bych si vychutnal dobrou čokoládovou zmrzlinu!

Kdyby mi Bůh daroval kus života,
oblékl bych se prostě,
lehl bych si na břicho na slunci 
a nepřikryté bych nechal nejen tělo, 
ale i svou duši.
Můj Bože, kdybych mohl, 
vypsal bych svou nenávist na led 
a čekal, až vyjde slunce. 
Snem Van Gogha bych nahoře na hvězdách, 
nakreslil báseň Benedettiho a 
píseň Serrata byla by serenádou, 
kterou bych věnoval měsíci.
Svými slzami bych zalil růže, 
abych pocítil bolest z jejich trnů 
a rudý polibek jejích plátků. 

Můj Bože, kdybych měl ještě kousek života..... 
Nedopustil bych, aby prošel jediný den, 
aniž bych řekl svým lidem, že miluji,
že je miluji. 
Přiměl bych každého muže 
a každou ženu, aby uvěřili, 
že jsou mými milovanými
a žil bych zamilovaný do lásky. 

Ukázal bych lidem, jak chybují, 
když se domnívají,
že se přestanou zamilovávat, 
protože jsou staří, 
aniž by pochopili že stárnou, 
když se přestanou zamilovávat! 
Malému dítěti bych daroval křídla, 
ale nechal bych ho, ať se naučí létat samo, 
starcům bych ukázal, že smrt nepřináší stáří, 
ale zapomenutí. 

Naučil jsem se od vás, lidí tolik věcí....
Naučil jsem se, že všichni chtějí žít na vrcholcích stromů,
aniž by poznali, že skutečné štěstí se nachází ve způsobu,
jakým sestupuješ ze strmé stráně. 
Naučil jsem se, že když novorozeně stiskne napoprvé 
prst svého otce ve své drobné dlani,
udělá z něj navždy zajatce... 

Naučil jsem se, že člověk se na druhého může dívat shora 
jen v případě, kdy mu musí pomoci vstát. 

Je tak mnoho věcí, 
které jsem měl možnost naučit se od vás, 
ale pravda, nebudou tolik využity, 
protože když mě budou držet tady, 
zavřeného v tomto pouzdře, 
budu bohužel umírat 

Říkej vždy to, co cítíš, dělej vždy to, na co myslíš. 
Kdybych věděl, že by dnes byl poslední den, 
kdy tě vidím spící, objal bych tě silně a prosil Pána, 
abych se mohl stát strážcem tvé duše. 
Kdybych věděl, že by tohle bylo naposled, 
kdy tě vidím vycházet ze dveří, 
objal bych tě a dal ti polibek 
a zavolal bych tě zpátky 
a dal ti ještě další..a další.
Kdybych věděl, že tohle bylo naposled, 
kdy jsem uslyšel tvůj hlas, 
natočil bych každé tvé slovo,
abych je mohl poslouchat znova a znova. 
Kdybych věděl, 
že to jsou poslední chvilky, kdy tě vidím,
řekl bych ti "Miluji tě" 
a neříkal bych hloupě, 
že to přece víš... 

Vždycky existuje nějaké zítra 
a život nám dává další příležitost, abychom věci dělali tak, jak máme, 
ale v případě, že chybuji a zbude nám jen dnešek, 
chtěl bych ti říct, jak tě miluju 
a že na tebe nikdy nezapomenu. 
Zítřek si nepojistil nikdo, ani mladý, ani starý. 
Dnes to třeba může být poslední den, 
kdy vidíš ty, které miluješ. 
Proto už nečekej, udělej to dnes, 
protože nepřijde-li zítřek nikdy, 
budeš určitě litovat dne, 
kdy sis nenašel čas na úsměv, 
na objetí, na polibek a byl jsi příliš zaneprázdněný, 
abys jim splnil poslední přání. 
Drž si ty, které miluješ při sobě, 
pověz jim šeptem, jak moc je potřebuješ, 
miluj je a chovej se k nim dobře. 
Najdi si čas říct jim promiň, odpusť mi, prosím, děkuji 
a všechna slova lásky, které znáš 

Nikdo si tě nebude pamatovat pro tvé tajné myšlenky. 
Žádej od Pána sílu a moudrost, abys je mohl vyjádřit.
Ukaž svým přátelům co pro tebe znamenají.
Pošli toto poselství komu chceš. 
Neuděláš-li to dnes, bude zítřek stejný jako dnešek. 
A neuděláš-li to nikdy, nevadí. 
Začni uskutečňovat své sny.Teď je k tomu ta pravá hodina. 

zdroj:http://mujweb.cz/homeopatie/louceni.htm