Dnes je tomu 18 let, co zemřel Karel Kryl

Podrobnosti

Speciály CFP! / Zóna kultura|

3. březen 2012|

.|

16900 x

Dnes je tomu již 18 let, co zemřel "zpívající básník" Karel Kryl; československý písničkář, básník a grafik, taktéž nejvýznamnější představitel protestsongu, zapálený vlastenec a především čestný a poctivý člověk. A opravdu zemřel? Kdepak! Žije dál v našich srdcích a jeho duše je tu s námi. Pokud si chcete připomenout jeho strastiplnou a nelehkou životní cestu čtěte ZDE a nezapomeňte nikdy na jeho velikost. Vždyť on jako jeden z mála věnoval celý svůj život boji za pravdu!

 

zdroj: http://revolta114.blogspot.com/2012/03/ti-kteri-neumiraji-karel-kryl.html

--------------------------------------

Karel Kryl - Dnes 18 let tomu co zemřel

Právě jsem chtěl jít ořezávat vinnou révu, když tu na Country Rádiu hlásí, že je výročí úmrtí  Karla Kryla. Vinná réva chvíli počká. Myšlenka někdy utéci může. V jednom z předchozích článků jsem napsal, že byla doba, kdy jsem už ty Krylovky nemohl poslouchat. Pořád je hráli a ty písničky byly přeci tak neaktuální.........A najednou byly zase tak aktuální. Je neuvěřitelné, jak někteří lidé dokáží být nadčasoví. Kryl, Baťa, Werich, ale i daleko starší autoři zní jako kdyby jejich články, písničky, proslovy byly napsány dnes a pro nás. Snad nejneuvěřitelněji ze všech mně zní projev Olivera Cromwella v podání " target="_blank">Jana Krause. Za poslech to opravdu stojí, garantuji. Až budete poslouchat, neuvěříte, že tento projev nebyl napsán včera a nebyl napsán pro Anglii. Nahradíme-li jediné slovo - Commonwealth - spojením Česká Republika je dílo naprosto dokonalé. Jak je možné, že byl Cromwellem projev přednesen tak strašně dávno? Konkrétně 20.4 1653. Tento gentleman mně ušetřil hodně práce. Nikdy bych nebyl schopen něco tak dokonalého dát dohromady.

Ale vraťme se k výročí úmrtí Karla Kryla. Jeho písničky jsou sice daleko mladší, nejsou ovšem o nic méně nadčasové. Na Slovensku "zakázali psát a zakázali zpívat" v Čechách " i v naší generaci už máme pamětníky, i vlastní emigraci a vlastní mučedníky". Kniha o Gorile nesmí na Slovensku vyjít - nic z ní! A u nás zavíráme lidi za panáčky na semaforech a za tykadla na bilboardech na hlavách super mocných. - A zástup mordýřů si žádá požehnání.........kde v kruhu tupých hlav dlí veličenstvo kat.

Je opravdu krásné, i když poněkud smutné pozorovat, jak je snadné, aby se lidská tvořivost stala po desetiletích, ale i po staletích opět aktuální a navíc byla použitelná v daleko větším měřítku, než v jakém jakém byla původně napsána. Jenom nám možná trochu pokulhává Darwinova teorie o vývoji druhů. Občas to vypadá, že lidé se nevyvíjí. Pokud by tomu tak bylo, jak v takovém případě vysvětlit, že za 359 let od Cromwellova projevu nenajdeme jedinou, byť i malinkou odchylku, která by signalizoval jakýkoliv pokrok v lidském nesmyslném chování a myšlení. Věřím tomu, že takto jednou dopadne i Karel Kryl, pokud bude mít to štěstí a jeho písničky budou přeloženy a hrány třeba na oplátku v Anglii, nebo třeba na Filipínách, nebo někde zcela jinde.

Edmund Burg: Jediné, co je zapotřebí k tomu, aby zlo vítězilo, je, aby dobří lidé nic nedělali.

zdroj: http://stadler.bigbloger.lidovky.cz/c/249214/Karel-Kryl-Dnes-18-let-tomu-co-zemrel.html

-------------------------------------------------------

Karel Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž – 3. března 1994, Mnichov) byl československý a moravský písničkář, básník a grafik, jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989.

Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, kterou založil už jeho dědeček.

Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde jeho otec Karel Kryl st. musel tiskárnu obnovit. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (*1943) a syna Jana (*1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovské ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. V pořadu Dvanáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého byla úspěšná píseň Klaun a král a píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Počátky života v emigraci pro Karla nebyly lehké. Cítil se být osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu.

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou českých emigrantů. Chvíle osobního štěstí ale netrvaly dlouho. Eva si našla jiného a následoval bolestný rozvod, se kterým se Kryl dlouho nedokázal vyrovnat. Později v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech.

Navzdory tomu, že v exilu pobýval dlouhých dvacet let, nikdy nepřestal být Čechem, nikdy se nesmířil s tím, že žije jinde než doma v Československu. Za tak dlouhou dobu si drtivá většina emigrantů navykla na nový domov, začala se starat o každodenní věci, ale Karel Kryl ne – po celou dobu svého exilu se aktivně zajímal o dění v ČSSR, četl denní tisk, poslouchal rozhlas. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil. Na druhou stranu celou dobu psal básně, písně a knihy.

Krylovo dílo bylo nepochybně do značné míry dílem vytrvalosti, věrnosti ideálům a víry.

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje v albu Monology, písni Demokracie, básni Timur a jeho parta a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let. Zádušní mši celebroval jeho přítel opat Anastáz Opasek v kostele sv. Markéty v Praze. Vzhledem k omezenému množství vydaných vstupenek pro příbuzné, přátele, novináře a politiky se mnoho lidí nedostalo dovnitř, přesto se ale před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Zarážející však byla minimální účast politické reprezentace. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“

Karel Kryl byl pochován na Břevnovském hřbitově

zdroj: http://santroch.blog.idnes.cz/c/180083/vzpominacek-3-brezna-karel-kryl.html

Komentáře