Sárce

(z cyklu dětem)


Z dálky, Sárko, vypadá Bůh jako ve slunci zlátnoucí třpytky sněhu. Srdce Jeho svobodné je jako hřejivý letní vítr, vždy připravený letět tam, kde tě to právě trápí. Bůh nemá rád otlačená kolena, šedé i pyšné šaty, poslušné modlitbičky, ustrašené tváře, příkazy a zákazy, z neupřímnosti hloupost, bezcitnost a bolest, přestože právě bolest je pro naši nedozrálou duši jednou z cest, které k Němu vedou… Jeho mysl jsou kroužící Pegasové a nekonečně rozmanité, tajemstvím života naplněné světy, do kterých vidí stejně tak jako do tebe i do mne. Přeje „Neočekávaným dýchánkům“ a napínavým dobrodružstvím se šťastným koncem a když je zle, umí vše obrátit vzhůru nohama. Nerad za nás ale řeší to, co si máme vyřešit sami. Žádný, sebevíc mazaný lotr, před Ním však nakonec neuteče! Usmívá se, když si myslíš, že není. Zvykl si už, že sem tam lžeme a umíme být zlí – protože VÍ, má pro nás více pochopení, než my sami pro sebe…