Zbytečná smrt za Amerikou, celosvětově propagovanou, demo – demokracii…

Paní začala číst a vyvolala první jméno. První oslovený voják znělým hlasem přes celé náměstí zakřičel: "ZDE!" pak druhý a třetí...

Pak se četla jméno dalšího čtvrtého. A dalšího, pátého...

Každé jméno třikrát…

Stále nevzrušeným hlasem. Nikdo se ani na poprvé a podruhé neozval. Na potřetí zazněl hlas z dáli. Jiný voják – kamarád -, místo onoho nepřítomného zakřičel.

“NEPŘÍTOMEN! Zemřel.”

Toto se ozvalo čtyřikrát.

Čtyřikrát!!!...

Pak ona modlitba vojenského kaplana. Minuta ticha za ty, co nebyli přítomni, protože padli. Nakonec hymna a rozchod.

Po odchodu vojáků z náměstí do kasáren, jako upomínka na ty čtyři padlé, zbyly na náměstí jen boty, zbraň a přilba.

Čtyři vojáci z hranické posádky - jejichž jména si nepamatuji - položili život za to, co USA a vládnoucí klika stojící v pozadí rozpoutaly. Bylo mi smutno. Hodně smutno. Slzy mi šly do očí, když jsem si uvědomil, že každý dnes dekorovaný voják dostal medaili, oceňující jeho přínos v misi.

Kaplan ve své modlitbě si bral Boha jako rukojmího za to, co se těmto čtyřem a vlastně všem, co ve všech debilních válkách zahynuli, stalo. A ti mnozí, co přežili peklo, co někdo jiný, v honbě za ještě větším ziskem a vlivem rozpoutal, dostali medaili.

Medaili, která není ani zlatá ani stříbrná. Jen kus kovu, kterému dává hodnotu slovo.

Chrabrost, odvaha, pomoc...

Nic víc.

Nikdo z nich si za tuto medaili v budoucnu nic nekoupí. A když jsem si uvědomil i toto, bylo smutno ještě víc.

Naši vojáci a nejen ti naši, pokládají životy za bezcenné cetky, zatím co ti, co na nich a jejich odvaze parazitují, těžce vydělávají. Cpou si, těmto lidem uloupené peníze, do svých bank a dalších nesmyslných činností, směřujících k dalšímu rozdmýchání konfliktu, kde vítězem budou zase a jen oni.

Jsou to lumpové a darebáci. Zloději a opravdoví vrazi. Vrazi všech padlých vojáků a zároveň i této civilizace.

Nikdo z těch, co stojí za rozdmýcháváním konfliktů, prozatím nikdy nebyl potrestán. A to ani dnes. Nikdo z nich nebyl hnán za to, co provedl, ku zodpovědnosti.

To oni zde měli být místo těch čtyř kluků, otců rodin.

To oni.

TO ONI!

Devianti, co touží po krvi a moci. Parchanti, co se umí jen schovávat v okamžiku, když by oni sami měli za to, co chtějí položit život svůj.

To za tyto antisociální osobnosti položili mužové z hranické posádky své životy.

Ne za svobodu. Ale za NĚ!

Za jejich sny. Sny zlé a špatné.

Sny majících na rukou krev nevinných obětí.

Sny zvrhlé touhy po moci a finančním prospěchu.

Sny po majetku (území) někoho jiného.

Sny, které i dnes vtahují tento svět do války třetí. S nepřítelem, který pro nás, obyčejné lidi, neexistuje a nikdy neexistoval.

Nepřítele je jen v jejich chorých myslích a srdcích.

Našim Nepřítele jsou ONI.

Nikdo jiný.

Jen ONI!

Patrik Aridus v. r.

P. S.

Blíží se doba 71 výročí ukončení II. Světové války.

Prosím všechny, kdo si tento článek přečetli, aby se někde v klidu a v soukromí pomodlili za všechny, co zbytečně položili životy za vize a sny deviantů. Antisociálů, co ničí nás i tento svět.

Děkuji.