Žádná věda. Žádný výzkum. Žádné vzdělání. Opravdu přichází do Evropy doba temna?

Je mi jasné, že ženy a děti postižené válkou to mají těžké a je jim nutné pomoci. Ale proč pomáhat těm, co mají zdravé ruce a přišli si do EU pro podporu v nezaměstnanosti a jiné výhodné prebendy, co dnes nemají ani naši vlastní lidé, kteří dřou bídu s nouzí?

Proč rozdávat někomu, kdo se odmítá podílet na obnově svoji země a utíká se k jednoduchému životu a pod křídla sociálního státu, který jsme tu desítky a ba i stovky let budovali?

Stále více se z médií ozývají informace o znásilněných ženách. Narůstajících požadavcích uprchlíků, kteří pod hrozbou hladovění chtějí, aby dostali to, co mnoho z nás nemá. Vyhrožují zabitím svých dětí tím, že je pustí z okna. Útočí na policisty a ti jen bezmocně přihlížejí a nakonec i utečou, aby jim náhodou někdo, z těch tolik potřebných uprchlíků, neublížil. Je to, co se děje normální?

Vždyť když se podíváme do minulosti, kdy naši lidé opouštěli republiku a utíkali a utekli, neměli jinou možnost, než být v „táborech“, kde je prověřili. Bylo-li vše v pořádku byla jim dána možnost jít tam, kam je srdce táhlo. Nikdo z nich nenaříkal a nevyžadoval jiný přístup. Nedožadoval se věcí, na které nikdo z nich neměl nárok do doby, než se vše prověřilo a vyřešilo. A byla to nutnost.

Byla studená válka (podobně jako dnes ta protiteroristická). Nikdo nevěděl, jaký člověk – uprchlík – se do té které země cpe. Mohl to být člověk obyčejný a poctivý, nesouhlasící s režimem. Ale mohl to být i podvratný živel vyslaný na „západ“, aby donášel a byl někým, kdo v tajnosti sbírá data a předává je na druhou stranu za betonovou zeď.

Ale rozdíl mezi minulostí a dneškem je, že tito minulí utečenci pocházeli ze zemí, kde pro ně práce byla normální a běžná součást života. Poté, co je jiná země přijala, povětšinou pro ni byli přínosem a ziskem. Ale co dnešní uprchlíci?

A co když je pravda to, co se píše v tomto článku? (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382293-uprchlici-se-spis-podobaji-mlade-armade-varuje-orban.html). Budou přínosem? Budou ziskem? A pokud ano, pak pro koho?

Klidně je sem zveme díky otevřené náruči Merkelové aspol. Jejich pozvánce – schválených kvót. Jsou jich tisíce. Nerozlišujeme, o koho jde. Zda je to opravdu rodina postižena válkou anebo se jedná jen ekonomické uprchlíky příživníky. Lidi, co si diktují podmínky. Co jen chtějí a nic nenabízejí.

Podnikatelská sféra říká, že jen u nás připraveno na pět tisíc pracovních míst. Podniky jsou schopny přijmout nové lidi – utečence. Jsou ochotny investovat do jejich rekvalifikací a zaučení. Proč to samé nemohou nabídnout i našim lidem, co jsou na pracovních úřadech? Proč jim nenabídnou tuto možnost? Proč se vyhýbají této možnosti?

Připadám si jako v Jiříkově vidění. Svět se obrací naruby a my můžeme jen koukat a kroutit hlavou, jak je cíleně likvidován teroristy, jedním z největších je USA.

Vše rozdrbou. Udělají zmatek, ze kterého nakonec tyjí a bohatnou na úkor úplatných politiků EU, na které borci z NSA musí mít něco v rukávu. Proč by se jinak chovali tak, jak se chovají. Prodávají své země Arabům, diktujícím si podmínky, za kterých chtějí být v té které země přijati.

Je hodně zajímavá skutečnost, o které píše pan Kalabus ve svém článku Ruské bombardování a panika na Západě (https://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/ruske-bombardovani-a-panika-na-zapade.html), kde píše, že je možné, že:

…Rusové nebudou rozlišovat umírněné teroristy a teroristy radikálními. Obojí jsou v podstatě teroristické skupiny. Ti údajně umírnění - Svobodná syrská armáda, jsou podporováni Západem, což je chyba, kterou odsoudili také někteří američtí kongresmani…

I proto dnes píši tento článek, protože mne vzápětí napadlo, kdo je umírněný terorista? A kdo je umírněný muslim? A proč umírnění muslimové v Česku, Německu, Rakousku, Maďarsku, Turecku, Anglii a jinde v EU nejdou a v ulicích nedemonstrují proto IS. Proti jejich zvrhlé politice násilí, genocidě a likvidaci křesťanů a lidí, co s nimi nesouhlasí?

Kde jsou jejich protesty? Proč se schovávají v mešitách a nedají veřejně najevo svůj názor? Nesouhlas s diktátem destruktivního práva moci, ketou IS uchopila s pomocí barbarů vládnoucích kruhů USA a EU?

Kdysi dávno jsem na CFP psal o jednom hezkém kázání, které jsem zažil – čirou náhodou, která neexistuje - v Polsku. Kněz tam povídal o tom, že Bůh od nás chce vše anebo nic. Neexistuje něco napůl. Buď to je anebo není.

A já dodávám.

Neexistuje velký a malý zloděj. Existuje jen zloděj! Neexistuje malý podvod anebo velký. Je jen podvod! Proto souhlasím s tím, co je napsáno v článku pana Emila Kalabuse a co říkají Rusové prostřednictvím jejich lídra, prezidenta Putina.

NEEXISTUJE UMÍRNĚNÝ TERORISTA.

JE JEN TERORISTA!

NEEXISTUJE UMÍRNĚNÝ MUSLIM.

JE JEN MUSLIM!

NEEXISTUJE UMÍRNĚNÝ KATOLÍK, EVANGELÍK…

JE JEN KATOLÍK, EVANGELÍK…!

A to je nutné si uvědomit.

Všechna označení a rozdrobení na umírněný, neumírněný, lstivý a méně lstivý jsme vytvořili my lidé, abychom ospravedlnili to, co děláme. Abychom se zbavili zodpovědnosti za naše bezprostřední činy. Za to, co děláme ve jménu Boha. Ve jménu kříže. Ve jménu Alláha.

Mám pocit, že Jahve, Bůh, Alláh…, tak jak to říkal onen kněz v Polsku na mši, od nás nechtějí, abychom se vraždili. Oni na tom mají pramalý zájem. Oni, ať to vezmeme z kterékoliv strany, nás stvořili kdysi dávno, stejně jako vše kolem nás. Proč by tedy měli zájem na tom, abychom se likvidovali a koupali ve vlastní krvi?

Kdysi jsme my „Křesťané“ likvidovali ve jménu kříže Arabský svět. Několikrát jsme jej dobili a ponížili, místo toho, abychom se od něj učili. Získávali informace a vědění, o kterém jsme ani neuvažovali, že by mohlo být přínosem pro náš katolický svět temna. Raději jsme bláhově tasili meče ve jménu Boha a Krista, jimiž jsme ospravedlňovali to, co jsme na Arabech páchali.

Zlikvidovali jame a přivlastnili jsme si vše, co měli a co vlastnili. Mečem a silou jsme jim nutili našeho Boha. Nutili jsme jim kříž. Ve jménu lidského krvavého boha mamonu a prospěchu.

Odmítli jsme jejich moudrost a znalosti, které daly hodně opožděně základ mnohým dnešním vědním disciplínám. Odmítli jsme ve jménu našeho krvavého a po krvi dychtícího boha vše, co by nám pomohlo se zvednou z bahna a postavit se na nohy moudrosti a prospěchu.

Nyní jsem měl sto chutí zde napsat jedno sprosté slovo… To mi věřte!

Uvědomil jsem si, jak se naše byvší minulost prolíná s tou dnešní. Koloběhem, co nás potkává a vrací se nám jako bumerang. Něco, co jsme si sami zavinili a co jsme si sami způsobili. Dnes se opakuje to samé.

Přistěhovalcům nejde o kulturu a vědění. Znalosti a zkušenosti nabyté po dlouhých staletí tvrdého boje. Zkušeností zaplacené krutou daní. Krví jednotlivců. Našich otců, žen a dětí. Zbytečných obětí krvavého boha, kterého dnes pomalu opouštíme ve prospěch toho Slitovného a milostivého. Toho, který miluje vše a všechny a v to počítá i sebe sama, tak, jak bychom to měli dělat i my.

Opět je vše odmítáno ve prospěch dogmatického a nesmiřitelné boha, Alláha. Který je mocný. Škoda jen, že mu schází slitování, o kterém se na každé straně Koránu mluví. Škoda.

Tak to vypadá, že doba dalšího temna se blíží. Asi zase počkáme tisíc let, abychom si přivodili další a další dokud nepochopíme, jak jsme slepí a hloupí,

když si myslíme, že to, co se kolem nás děje je chtění Boha. Boha co je i není. Co je v nás a uvnitř nás. Co nás naplňuje nadějí a láskou k životu a úctě k němu, co nám všem prozatím schází. Co nás naplňuje respektem k životu křesťana i muslima. Prostě kohokoliv.

Takže ještě jednou zopakuji.

Aby bylo jasno, zopakuji to, co jsem napsal výše.

Neexistuje hodný a zlý Bůh. Je jen Bůh. Neexistuje hodný a zlý člověk. Je jen člověk. Neexistuje umírněný extrémista. Je jen extrémista. Neexistuje umírněný křesťan, žid a muslim. Je jen křesťan, žid a muslim. Nic víc a nic míň.

Existuje jen všechno anebo nic. Zničení anebo bytí. Život nebo smrt.

Nyní je jen na nás, křesťanech a muslimech, zda se dohodneme a přijme tuto skutečnost. Vyjdeme do ulic a společně odsoudíme to, co se ve jménu mstivého boha – vyšinutého člověka – děje.

Křesťan vedle muslima. Muslim vedle křesťana. Společně a ruku v ruce. Ne v kostelích a mešitách, ale veřejně.

Teror a násilí a slepá poslušnost nikdy nikam nevedla. Dějiny to ukazují. Stále se opakují. Upálených a ubitých bylo snad už dost! Anebo ne?

Asi ne, když vždy se najde někdo, kdo zneužije Písmo svaté. Bibli, Korán. Bere je jako rukověť proto, aby mohl diktovat svoji vlastní vůli a ne Boha, za kterého se pak schová v kostelích a mešitách a říká, že krev, co je všude kolem z roztrhaných těl je krev, co Bůh chtěl. Oběti, které se mu líbí a chce je každý den. Chce jich stále více a více. A stále nemá dost.

Stejně jako politické špičky, které stále podporují tuto krvavou člověko-boží řevnivost v praxi tím, že dodávají zbraně tam, kde se jim to jeví jako výhodné a nezbytné pro jejich zisky a cílený chaos.

Co tedy ještě dodat na závěr?

Zvažme dobře, komu pomůžeme a komu ne. Ti, co mají děti a jsou zbídačelí válkou, kterou rozpoutala největší teroristická organizace světa deviantní špičky USA, jsou na pomoci závislí. Ale ti, co mají zdravé ruce. Ty naučme chytat ryby. Vraťme je tam, odkud přišli. Skryté teroristy zde nepotřebujeme. A stane-li se tak a naše vláda podlehne, pak bude mít pravdu text písně od skupiny Ortel s názvem Mešita - (https://www.youtube.com/watch?v=bi448xbDrVo).

Budeme-li prodáni, pak už vše bude ztraceno. My – naše děti - se budeme jen dívat na to, co ti naši úplatní politici způsobili. Oni už zde nebudou. Budou bradou vzhůru. Už jim o nic nepůjde. Doba temna bude zde. Jejich i naše děti budou trpět.

Žádná věda. Žádný výzkum. Žádné vzdělání. Kamenování žen a všech těch, co budou toužit po svobodě. Svobodě mysli i ducha.

Je to na nás… I na mě samotném. Jsem si toho vědom. Naděje umírá poslední.

Proto jsem napsal tento článek s vírou, že zdravý rozum křesťanů, židů i muslimů zvítězí. Bůh, Jahve i Alláh, budou společně žít vedle sebe. Budou se těšit respektu. Budou se navzájem tolerovat. Budou pak růst v hojnosti stejně tak, jako my všichni. Budou vyrovnaní a blahosklonně se usmívající na nás, co to vše konečně pochopili.

Co pochopili, že v jednotě a společném postupu k cíli je naše společné vítězství a východisko z temnoty, kam jsme se díky krvavému – lidskému a mamonu chtivému – bohu dostali.

V. Suchý v. r.