Stále bojujeme.

Kdy si konečně uvědomíme, že je boj, z pohledu dějin, dávno překonaná věc? Kdy přijmeme fakt, že bojem se nikdy nedosáhlo prosperity všech, ale jen hrstky magorů na úkor většiny. Z nějakého důvodu na boji lpíme. Myslíme si, že je to to pravé – ořechové. Stále bloudíme a potácíme se v bludném kruhu boje o moc nadvládu. Stále dokola a dokola. 

A přitom je vedle nás prozatím neprozkoumaná pevnina, která by pro nás mohla být neuvěřitelným přínosem. Něco, co je naprosto jednoduché a co jsme ještě nevyzkoušeli, protože se bojíme změny. A změna, jak každý z nás ví, bolí. Jenže.., je nutná. 

Je nutná proto, abychom se konečně někam posunuli… Od bojů a bojůvek k něčemu Vyššímu a Etičtějšímu, než je jen boj, co je dnes a denně kolem nás a co je nám ukazován jako dokonalost sama, ke které jsme konečně po tak dlouhém období bojů a velmi vysokých lidských obětí, dospěli. A tak jej opět a zase dál a fanaticky můžeme rozvíjet a zdokonalovat. Dosahovat ještě větších úspěchu v dobývání – už to samo slovo hovoří za vše – jiného státu (vesmíru), jeho ponižování a zesměšňování.

Snad nám to vše jednou dojde. Že jsme lidé a ne zvířata, u kterých je boj o teritorium normální. Snad se v roce 2017 konečně rozhoupeme a přestaneme být zvířaty a budeme se konečně chovat jako člověk rozumný. Kdy rozumný je někdo, kdo koná s moudrou rozvahou a je jedno zda s Pro-Kremelskou anebo nějakou jinou. Do dnešních dní pány tvorstva a rozumné bytosti rozhodně nejsme. Ale, jak stále doufám a věřím, jednou, až k tomu budou ty správné podmínky, budeme. 
V. S. v. r.