Proč se politici hřejí na zádech Ruska

„Proč si vždy vybereme zlo na místo dobra? Proč odmítáme slyšet, že věc se má jinak a že nakonec na to, co děláme sami sobě, doplatíme?“

Zástupci krvavého Boha na Zemi mají ve shnilých a bezzubých ústech Krista. Jeho lásku k bližnímu, na hrudí kříž. Žijí v přepychu a luxusu. V přímém přenosu žehnají a žehnali zbraním. Zbraním, které někde po dopadu, výstřelu, zabijí matce syna, kterého v bolestech přivedla na tento svět, aby jej vzápětí v nesmyslné válce ztratila.

Co je to za církev, co zastupuje Boha na této zemi? Co je to za zvrhlíky, co klidně posílají raketami a kulkami požehnání v podobě smrti někam jinam a na někoho jiného? Kdo jim odpustí toto zhoubné jednání, kterým projevují svoji deviantní lásku k Bohu a lidem, které poučují o lásce a míru. A stejně jako politici v lavicích EU lížou zadky Američanům a deviantům, co tahají za nitky a poslouchají je na slovo i za cenu, že zničí sebe i Evropu a vymažou lidskou rasu z povrchu Zemského?

Kladu si další otázku: „Proč se konečně nezruší sankce proti Rusku, co na sebe vzalo neuvěřitelně těžké břemeno, co jim může zlomit vaz?“

Proč se politici hřejí na zádech Ruska, kdy ono za ně a celou EU nyní vede boj, kterým si likviduje svoji budoucnost? A dost možná s plným vědomím toho, že za to, co dnes dělají, jednou v budoucnu zaplatí. Proč plivou na Putina, který navrhuje spolupráci místo zrady a destabilizování svobodných ekonomik v tak grandiózním měřítku, jak to dnes vidíme?

A tak, ať už Karma je anebo ne, je neúprosná a funguje. Je nestranná a je pro všechny. Jak pro ty, co žehnají, tak i pro ty, co nic nedělají a jen všemu tiše přihlížejí a olizují konečníky těm co jim za to mrzce platí.

Dnes opět vidíme válku v přímém přenosu. Sedíme u televize. Díváme se na ni jako na akční film. Je daleko od nás a tím pádem se nás nedotýká. Fandíme jednomu a pak tomu druhému týmu. Jako při fotbale anebo hokeji. Každý podle svého nastavení, vědomí a hlavně svědomí.

Myslíme si, že když pojídáme popcorn a brambůrky, které zapíjíme coca-colou, že se nás to netýká. Zlenivěli jsme a zhrubli. Už je nám vše tak nějak jedno. Násilí za našimi hranicemi se nás nedotýká. Jsme povzneseni a myslíme si, že to, co se děje tam, se k nám nemůže dostat. A máme pravdu?

Bohužel ne.

Stáváme se otroky systému. Uprchlíci se k nám valí, abychom pochopili, že vše je jinak. Zvedli se a začali o svůj život opět pečovat a dávat jej do harmonie s přírodou a zákony, co jsou platné pro nás pro všechny.

Za dnes už tzv. socialismu bylo jedno hezké pravidlo. Bylo pro všechny. Platilo a bylo dodržováno. Znělo: „Kdo nepracuje, ať nejí.“

Každý musel pracovat. Podle svého vzdělání. Ti málo vzdělaní zametali ulice. Ti více pracovali v továrnách a ti ještě více vzdělaní ve výzkumu a tak, či onak léčili. Dnes nás náš sociální systém nabádá k tomu, abychom se ulívali a parazitovali na něm. Dávky dostávají všichni. I ti, co pracovat mohou, ale o práci nemají zájem. Zneužívají systém, který byl vytvořen. Vytvářejí tak svůj vlastní dluh. A to, jak je vidět, se líbí i těm, co dnes přicházejí k nám.

Někdo a je jedno kdo, jim řekl, že zde pečení holubi padají přímo do úst. Že je zde vše zadarmo a že se zde nemusí pracovat a stačí jen umět řvát, vyhrožovat a natahovat ruku. A pak ještě jedna věc. Je nutné nás všechny obrátit na víru, o kterou nikdo z nás neprojevuje ani ten nejmenší zájem. Jednak proto, že jsme zlenivěli a jednak proto, že nás války poučili a klid a mír je pro nás více než boj. Zároveň jsme pochopili, že církev je jen klam a mam a nikdo z prelátů nám náš život nezlepší a nemá ani zájem zlepšit. Jsme lidé co se dostali na nějakou myšlenkovou úroveň, kdy jsme pochopili, že boj je pro nás až to poslední o co máme v rámci našich životů zájem. Ztratili jsme zájem jak o sebe, tak i o stát, co nás zradil a stejně tak i o církev, která jen mluví a mluví, ale činy za ní samotnou hovoří jasnou řečí.

Jasně. Máme své problémy a trápení. Mnozí žijí v zajetí dluhů, co si sami u bank vytvořili. Jiní zase v zajetí toho, že dostanou vše, když budou dostatečně na úřadech křičet a bít pěstí do stolu. Nikdo z nás ale nemá zájem o boj. Boj o holý život.

Právdoláskaři všechny ty, co mají jiný názor na to, co se děje, označují za komunisty, xenofoby a jiné „zvrhlíky“, co podkopávají autoritu státu. Ale kdo z těch, o kterých zde píši, je placen z neziskovek anebo z jiných zdrojů? Tito tzv. xenofobové si musejí vydělávat na svůj chléb vezdejší sami a v rámci možností poctivě. A proto jsou nepřátelé státu, když chtějí po jiných, aby za odměnu, co od sociálního systému dostávají, mu ji nějakým jiným způsobem vraceli?

Kdo z nich je nepřítel? Ten, co vědomě dělá dluhy a těží z dotací anebo sociálního systému? Vždyť vytvářet dluhy je stejné jako okrádat a loupit! Jen se vše děje bez násilí a uměle se vyvolávají nálady daleké od reálné skutečnosti. Vše je zabalené do krásných a obhajujících se řečí, které jen zakrývají pravý rozměr tohoto zla, co má název dluh.

Peníze zdarma jsou hrozbou pro tuto společnost. Ti, co je mají, jsou nakonec naštvaní. Jsou v pasti. Jsou si toho vědomi. Jejich svědomí je pošpiněné dluhem. Žene je, aby vše napravili. Bohužel při použití rozumu, tím špatným směrem. Snaží se očernit většinovou společnost, aby tím očerněním očistili to, co sami dělají a na společnosti páchají. A stejné to bude i uprchlíky, co sem k nám přicházejí za vidinou lehkého a bezpracného zisku. Dovolíme-li jim vytvářet dluhy, budou brojit proti nám a budou se nás snažit dostat do područí viny za to, že jsme je k vytváření dluhů donutili tím, že jsme jim je dobrovolně, rukami pravdoláskařů z našich daní a ze strachu z nařčení z xenofobie, dobrovolně vnutili a dali. A tady je začátek našeho konce.

Kolo se dotočí a boj může začít. Zrádci národa, z řad pravdoláskařů, uprchnou. K tomu jim pomohou dotace od maniaků, majících za cíl rozvrácení Evropy a pohlcení jejího majetku pro vlastní potřeby a obohacení. Uprchnou v domnění, že si pomohou. Že je zachrání ti, co je platili za to, že za ně tak hezky a pilně plnily jejich zištné plány na úkor lidu, který využili, zradili a okradli.

Jenomže, jak jsem napsal výše. Karma, ať už je či ne, vymyšlena byla dobře. Dožene je. Každý jeden bude platit za to, co tomu druhému způsobil. Je to naprosto jednoduchý a zcela funkční Zákon. Nelze jej obejít. Nikdo ho nemůže jakkoliv podplatit a umlčet. Je to něco, co je a na čem je založeno vše, co bylo, je a bude.

Možná si nyní někdo poťuká na hlavu, o čem to tu píšu. Ale je to tak. Moje zkušenost mi to několikrát v životě ukázala. Vždy mne doběhlo to, co jsem udělal. To dobré, ale hlavně to, co bylo v rozporu s etikou a morálkou. Kdy jsem ujel a šel proti zdi. Kdy jsem si myslel, že jsem zrovna takový „Bůh“ jako ti, co nám dnes velí a že si mohu dělat to, co já chci. Lekce, co jsem dostal, byla řádná. A facek, co jsem schytal, bylo taky dost. Vše, dokud jsem nepochopil, kudy vede cesta ven z pekla, ve kterém jsem si sám topil pod kotlem a vesel se tomu ještě smál.

Přiznám se. S odstupem cca dvaceti let, je to nádherná zkušenost. Prošel jsem si pády na dno a nové vzestupy. Stále dokola a hůř, dokud jsem nepochopil, že moje cesta vede jinudy. Na základě zkušeností mohu dnes říci, že tento Zákon platí jak pro jednotlivce, tak i pro státy. Platí pro ty, co se jen dívají, ale i pro ty, co přikládají pilně ruku k dílu, aby likvidovali a ničili. Dříve anebo později, se všem dostane zasloužená odměna.

Zrádcům, lhářům, zlodějům, dlužníkům, hamounům a nenasytům. Všem těm, co chtějí likvidovat. Budou zlikvidováni. Budou okradeni, obelháváni, zrazeni. Budou sežráni těmi, koho chtěli pozřít. Stále dokola a v bludném kruhu, dokud nepřijdeme na to, že se vše opakuje. Oko za oko a zub za zub.

Příkladů je kolem nás dost a dost. Chce to jen vlastní odvahu se na ně podívat a konfrontovat to, co sami děláme s tím, co jiní dělají nám. Pak pochopíme, že vše je v pořádku a nic, co je kolem nás, není náhoda. Nic není chaosem a nic není zbytečným činem. Protože v rámci oho Zákona platí hezké a jednoduché české přísloví, plně tento Zákon definující.

„Kdo s čím zachází, tím také schází.“

A opět. Jak jednoduché a prosté. I proto je dnes – pravděpodobně - tak nutné podporovat Putina a Rusko a držet jim palce. Já osobně mu je držím. Rusko v čele s Putinem na sebe nyní vzalo velikou zodpovědnost. Za nás, za všechny. I za ty, co jim podrážejí nohy v lavicích EU a pravdoláskařů, co z nich dělají nacisty. Nejhorší vyvrhele na této planetě.

Volání Ruska po spolupráci by mělo být vyslyšeno a ne haněno a pošklebky znehodnocováno. Opět budu opakovat to, co v mých článcích již mnoho krát zaznělo.

Jediným východiskem z bahna, v němž se tento nehumánní a brutální systém topí je Spolupráce.

Boj nikam nevede. Bojů bylo dost. A stejně jako s léky je s nimi nutné zacházet obezřetně a s vědomím, že jsou jen nutností pro danou chvíli. Aby byla nemoc – mor strachu z genocidy dobra a světla – zahnána. Pak už jsou léky - boje – naprosto zbytečné. Hloupé a hluboce dětinské. Po nich musí přijít vlastní zodpovědnost. Zodpovědnost za to, co jsem provedl. Přijmout trest z rukou těch, co mě pomohli se vyléčit. Odpykat si to, co jsem natropil. Já jako jedinec anebo jedinci společně jako stát, který chtěl zničit stát jiný, aby získali to, co měl ničený stát i přesto, že jej i jeho lid zničí a podrobí si ho krutostí horší než zvířecí.

Z toho co jsem napsal je zřejmé, že ti co ničí by měli vlastníma ruka postavit a zcela zaplatit to, co zničili. Ameriku a EU, která jí přisluhuje nevyjímaje. Prosit o opuštění matky, kterým zničili co pro ně nejcennější a co se penězi nedá nijak nahradit. Jejich děti, syny a dcery.

Spolupráce by měla být cílem a východiskem z temna, v němž jsme a v němž se nacházíme. Jsme slepí a zmatení. Bijeme kolem sebe a kopeme, abychom se zachránili před tím, kdo nám chce a může pomoci. Nikdy to však nebude církev, co se prodala mamonu. Nebudou to pravdoláskaři, co se prodali dotacím a žijí na dluh a úkor těch, které poučují a ukazují jim slepou cestu do pekel.

Vždy to budou nezištní lidé, co vědí, že když ublíží někomu jinému – i přesto, že se jedná o pomoc – budou nést následky toho, co provedli. Stejně tak i Rusko, co nyní tvrdou rukou léčí tento svět. Vzalo na sebe zodpovědnost lékaře. Ranhojiče. Ubližuje, aby zachránilo sebe a Evropu a koneckonců možná i ty devianty za velikou louží.

Naposledy se jich pro svět obětovalo dvacet miliónů. A nyní to dělají zase. Tak si to dobře uvědomme a buďme jim za to vděční. Modleme se za ně a za budoucnost jejich národa. Ze srdce jim přeji, aby rána mečem, co je čeká, byla spíše píchnutím špendlíkem za zodpovědnost, co na sebe a opět za nás všechny, vzali.

V. Suchý v. r.