Kdo je otrok...

A proto, že se dívám kolem sebe a pobyt ve tmě mi v tom pomáhá, dal dohromady další pohled na tento svět. Obecně se dá říci, že abychom mohli změnit pohled a podívat se hlouběji pod povrch věci, je dobré vnímat informace, které k nám chodí. Porovnat s tím co je nám prezentováno jako reálné.

Nedávno jsem v rádiu, které neposlouchám, ale občas se mi přepne z hudby na upozornění na situaci na cestách slyšel reklamu, kde se hovořilo o oblečení. Lépe řečeno o košilích, polokošilích a tričkách a proč za ně utrácet? Že pro výrobky bez loga je cena podstatně nižší. Stejná kvalita jen bez loga/značky výrobců, kdy je platba za logo mnohdy hodně přemrštěná. Mnozí, pak dávají na odiv tím, jak se nosí a předvádějí, že na značku mají. Ale to je jiný příběh.

A tak jsem se zamyslel. Samo mne to v myšlenkách vedlo k návratu do minulosti. Hodně vzdálené, kdy se v Africe lovili černoši a prodávali do otroctví. A pak ještě dál, kdy různé státy před Římem i po Římu po válkách měli své otroky. Byli to i Němci za WWII. Kdy otroci z celé Evropy dřeli na jejich fanatickou válečnou mašinerii.

Ale co mne na tom všem upoutalo?

Byla to skutečnost, že každý otrok byl svým majitelem ocejchován. Aby nemohl utéct a byl stále otrokáři k dispozici. Mnohdy měli otroci na zádech anebo na hrudi vypálený cejch. Na krku po celý život obruč, aby mohli být večer po práci připoután jako psi k boudě. Nikdo se s nimi nemazlil a nikdo jim nic zadarmo nedal. Tvrdě pracovali a i přesto, že otrokáři dávali mnohem více své energie, než od něj dostávali, umírali mnohdy mladí, zbití, ubití a nemocní.

Dnes to není jiné. Zase se vrátím k počátku a nošení značek (cejchů) na košilích, tričkách +++.

I toto je dnes označení pro otroky. Jen je to zabaleno a zatajeno. Nikdo si dnes neuvědomuje, že je otrokem, a ještě dává všem kolem na vědomí, že má na to otrokem být?

Všimli jste si, že ti, co velí ve firmách anebo jinde toto označení své příslušnosti k otrokáři tak úplně na odiv nedávají a jsou-li majitelé korporací tak už vůbec ne? Jasně, i oni mají svoje skryté otrokáře, co jim velí. Různé řády a zlořády. Řídí se pravidly, která byla pro ně zlořádem připravena a tomu také slouží.

Jenže pokud se vrátím nám obyčejným lidem, pak je to s námi mnohem horší, protože si to neuvědomujeme.

V práci nosíme pracovní oblečení s cejchem majitele společnosti. Každý den tak na sebe ukazujeme a jemu také, že mu patříme. A nejen, že mu patříme, patříme i „naší“ vládě. Státu. Jsme jen majetek někoho, kdo si tuto pozici na temném slunci vydobyl a myslí si, že to tak bude do nekonečna.

Jenže svět už se dávno netočí podle těchto deviantů, kteří mají za cíl depopulizaci planety a totální kontrolu nad otroky, o kterých si myslí, že musí chodit čuchat tam, kde se oni vy*erou. Tak to říkával můj otec, když mluvil o podobných lidech, co si myslí, že mají moc.

Jenže čeho mají moc a co nemají?

Mají moc peněz? To ano.

Mají moc nad námi? Myslí si to a dělají vše proto, aby nás otroky s jejich cejchem o tom přesvědčili. A pokud si myslíte že kecám, tak se nyní můžete zamyslet...

Prvním cejchem je přidělení rodného čísla. Po prvním nádechu, změření a zvážení a přidělení RČ se stáváme majetkem státu a jeho otrokem.

Druhým cejchem je cejch i proti naši vůli. Křest. Tím se stáváme majetkem církve, která si dovolí o nás rozhodovat a říkat nám, kam patříme. Co je dobré a co zlé. Vždy, v rámci udržování nás ve strachu, že když ji (církev) nebudeme poslouchat, přijdeme do pekla...

Třetím cejchem je hodnocení ve školách a školkách. Tam už nám říkají, kým jsme. Jak jsme pro otrokáře schopní anebo neschopní.

Dalším cejchem jsou naše smlouvy s otrokáři a nošení jejich cejchů na naší hrudi, a hlavně na svém srdci. Srdce si tímto cejchem blokují pro sebe a brání nám napojení na Boha v nás.

Zkrátka a dobře.

Těch cejchů je mnoho. Sami se zamyslete a doplňte.

Posledním z cejchů, který se dnes tak hodně valí na všechny, kdo odmítají státní nacistickou propagandu, je cejch proruského švába. Sám jsem si za své psaní vysloužil už cejch nacisty, komunisty a... Už nevím. Byl jsem tak ohodnocen v několika komentářích pod svými články.

Ale abych ještě více přiblížil, jak jsme jako otroci s cejchem manipulováni a kontrolováni, uvedu ještě jeden příklad, co mne právě nyní napadl.

Každý otrok, když byl na trhu kupován byl budoucím majitelem kontrolován. Oči, zuby svaly+++. Aby za něj kupující následně nemusel platit, kdyby se projevila nějaká jeho nemoc.

A myslíte si, že dnes je to jiné?

Ne není.

Dnes, ano je to vše hezky formulováno v zákonech, si Vás také otrokář nechá zkontrolovat před tím, než si Vás koupí. Musíte na lékařskou prohlídku a kdyby něco bylo ne na „100%“ tak nic. Nikdo si Vás nekoupí a vy můžete klidně umřít bez pomoci.

Ano, namítnete, že Vám přeci pomůže stát. Jenže stát jsme my a my stále státu odevzdáváme část svoji energie. Dnes už asi osmdestátek oproti byvšímu desátku. A z těchto peněz se hradí vše, co nezaměstnatelný otrok potřebuje.

Otroctví je dnes všudypřítomné a je zjevné. Mnozí se mnou nebudete možná souhlasit, ale je to tak. Jsme otroci. Jen vše je zabaleno do hezkého pozlaceného hávu. A my, pokud se odmítáme věnovat tomu, co bylo a co nás dnes tak neuvěřitelným způsobem ovlivňuje, aniž bychom o tom věděli, zůstaneme otroky a rádi budeme chodit čuchat tam, kde se naši otrokáři vy*erou. Jen proto, abychom zaplatili školné, ošetřovné, energie a vydřidušské úroky z úvěrů, kterými nás otrokáři svázali, a my tak nemáme čas myslet na sebe. Kým a kdo jsme. A dokud nebudeme vědět, kdo a kým jsme, otrokáři nás mají v hrsti. Stále budeme nosit jejich cejch a budeme rádi, že jej nosíme.

A tak se zase vrátím k tak trochu k úvodu. Kdo z Vás ví o svých rodičích, jejich rodičích a rodičích jejich rodičů etc.? Několik generací zpět? Asi nikdo, protože toto pro otrokáře není důležité. Jenže pro Vaše vědomí to důležité je. Vždyť odkud je možné čerpat zkušenosti než z minulosti.

Sami vidíte, že vše se stále děje a opakuje dokola. Za ta staletí se nic nezměnilo. Otrokář si smyslí, že někdo jiný se mu nelíbí anebo má něco, co on nevlastní, a tak nažene svoje otroky, aby mu to v potu tváře přinesli. Vybojovali. Otrokář nikdy nepůjde do boje proto, aby prosadil svoje cíle. Vždy použije někoho, komu pod hrozbou trestu nařídí: „Jdi a zabíjej místo mne!!!“ Protože jestli ne, budeš sám a těmi, co pověřím, zabit. Zase ne on. Ale k Vašemu zabití použije někoho jiného, aby si nešpinil ruce. A mnoho a mnoho těch, co mu za jeho usmrkaný a usnoplený kapesníček, který upustí a oni si jej mohou vzít a mít, slouží.

Vše je v cyklu. Stále se opakujícím a úmyslně udržovaným v chodu pro nevědomí těch, co tomuto systému jako otroci slouží.

A těch pár, co sloužit odmítají?

S těmi si otrokář – jím vytvořený systém - poradí. Ale o tom nemusím zde na CFP psát. To víte a znáte. Jinak byste zde nebyli, nepřispívali a nečetli třeba i tento můj článek.

A co tedy na závěr?

Važte si svých rodičů i rodičů jejich. Dělali pro Vás to nejlepší, co mohli. Co znali a v daném okamžiku uměli. Někdy to vypadá, že vše bylo na kočku. Ale pokud se zastavíme a podíváme do té naší minulosti poznáme, jak byli vychováni. Jak i je i jejich rodiče systém masíroval a oni byli tací, jakými byli, když Vám dávali to nejlepší ve své výchově, co mohli.

Ne. Opravdu ne. Naši předci nejsou tím „zlem“. Tím zlem zde na této planetě jsou ti, co se zde vydávají za elitu. Otrokáři, co jsou skrytí. Manipulují s námi a využívají našeho nevědomí a systémovou výchovou poškozené vědomí. Ví, jak funguje strach. Mají to věky propracovávanou a ozkoušenou metodu k manipulaci svých otroků. Nás svobodných bytostí, co si jen neuvědomují, že svobodné jsou.

Jsem moc rád, že toto vše, co bylo, pomalu končí. Otrokáři se ještě snaží kolem sebe kopat a tlačit svoji likvidační politiku přes naše mrtvoly vpřed. K jejich a pro ně lepším zítřkům. Jenže jejich dny jsou již sečteny. A oni to vědí. A veřejně to i přiznávají. Třeba ústy odborníka na vakcinaci B. Gatese. Ten v jednom videu řekl: „... nemáme čas.“ A to je pravda. Oni nemají čas. I proto se dnes tak vše ukazuje a my jen kroutíme hlavou, co vše si k nám v přímém přenosu dovolí.

Pro nás, no vlastně pro nás všechny bez rozdílu barvy pleti a pohlaví (tím mám na mysli muže a ženu, a ne těch dalších 363 – na každý den v roce jedno), že: „Všeho do času a na každou svini se v kotli voda vaří.“

Všem Vám, co jste dočetli až sem děkuji za Váš čas, co jste čtení věnovali. Je to Vaše bohatství a energie, co jste čtení věnovali a tu už Vám nikdo a nikdy nevezme. Budu rád, když si uvědomíte, že někdo si přivlastnil právo na něco, co nikdy nebylo a nikdy nebude jeho. A jen proto, že máme souhlas na této hře, ji s otrokářem hrajeme. Už jsem jednou psal. Kdo oni jsou, že si přisvojují právo na tuto planetu. Na naše životy a vědomí. Život nám dává tato planeta a Slunce, které nás zahřívá. Stejně jako naše mámy, které nám ze svých těl dávají to nejlepší a nejčistější a nejdokonalejší pro nás. Vše proto, že chtějí. A nic za to nechtějí zpět. Nádherný cyklus zrození a umírání.

A jak se píše v jedné moudré knize, pro tento článek zlehka mnou upravené...:

... Když však přijde To, co je Dokonalé, pomine to, co je částečné.

Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě.

Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. 

Poznával jsem, potom poznával důkladně a byl jsem poznán...

Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. 

Ale největší z nich je matčina tvořivá Láska.

Matčina Láska je trpělivá, dobrotivá.

Je to Láska co nezávidí.

Matčina Láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.

Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s námi a s Pravdou. 

Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.

Matčina Láska nezanikne.

Byla, Je a stále bude Živá a stále pro nás a my pro ni.

v. suchý v srdci stále svobodný pán z Kunzova a Radíkova