Co zakrývá covid?
Jiří Kobza
Covidová hysterie, propaganda a zmatek v hlavách naší vlády nejsou ani zdaleka tak náhodné, jak by se mohlo zdát. Jedná se o cílené zastírání obrovských problémů, které se na nás valí z Evropské unie a kterými vláda ani opozice před rozhodujícími volbami nechce manévrovat.
Covidová ekonomika (Covidonomika): Spočívá ve vyluxování státního rozpočtu pod záminkou náhrad a podpor zavřeným firmám a živnostníkům. Vede strmě ke stoupajícímu zadlužování státu. Pokud tedy chce nyní vláda zvýšit deficit o 200 mld. Kč na půl bilionu korun, kolik to asi bude na konci roku? Jednou tolik? Už nyní ministryně říká, že pokud se něco nezmění, vystačí s penězi do léta. Kolik si tedy vlastně chce půjčit, proč a na co?
Většina živnostníků a drobných podnikatelů už v té době bude pevně viset na udici kompenzací a náhrad škod, které je budou jen tak tak držet nad vodou a budou vděčně vzhlížet k vládě, že jim k tomu nějakou tu (zase na nás všechny vypůjčenou) stovku přidá. Míra zadlužení státu je hrozivá a vyvážený rozpočet je něco, o čem si v posledních X letech můžeme nechat jenom zdát.
Migrace: Nová migrační politika EU a tzv. Nový migrační pakt ukrývají pod spoustou frází v podivném a obyčejným lidem nesrozumitelném eurojazyku (eurospeak) spoustu zákeřných pastí. Všemu dominuje představuje labyrint penězovodů, vedoucích především k vybraným promigračním neziskovkám, agenturám a aktivistům. U nás i v zahraničí.
Také obsahuje řadu mechanismů na vydírání neposlušných států. Např. neúspěšné slovo „imigrační kvóty“ bylo nahrazeno slovem „přesídlení imigrantů“ do zemí, „dosud nezasažených migrační krizí“. Které to asi budou? Tzv. „zkrácené azylové řízení“ spočívá v tom, že na vybraných místech v Africe mají být migranti vybaveni dokumenty (na základě informací, které unijním úředníkům sami podají) a odtud na náklady Evropské unie dopraveni do Evropy. Namísto povinných kvót budou pak migranti na základě rozhodnutí unijních orgánů „přesídleni“ do zemí, které dosud nebyly zasaženy migrační krizí (tedy hlavně země V4). Slovo „nelegální migrant“ bylo proto nahrazeno uhlazenějším termínem „neregulerní migrant“.
Vnucení nechtěných nelegálních imigrantů jinému státy se skrývá pod termíny „vnucená solidarita“ anebo „povinná solidarita“. Nejzajímavější je však „svobodná“ volba států ohledně přidělování těchto migrantů. Když se nějaký stát rozhodne, že nechce imigranty přijímat dobrovolně (dokonce ani za ubohý bakšiš 10 000 euro za jednoho), může si „svobodně vybrat“, že bude zajišťovat repatriace odmítnutých žadatelů. To obsahuje tu toxickou podmínku, že když se mu to do osmi (v době krizových stavů vyhlášených Evropskou komisí do čtyř) měsíců nepodaří, MUSÍ je přijmout na své území. Překlad do srozumitelné češtiny: kdo si nevezme nelegální imigranty dobrovolně, dostane vnuceně ty nejhorší, které nikdo nechce, mnohdy dokonce ani jejich vlastní země!
Zelený úděl (či spíše teror) spočívá v cíleném zničení průmyslu, energetiky, dopravy a zemědělství členských států EU pod záminkou ochrany klimatu, respektive snižování emisí skleníkových plynů. Většina vedoucích politiků EU a nejhlasitějších aktivistů ani netuší, co znamená např. termín fotosyntéza.
Jedná se o velice nekompetentní přístup, navíc bez ohledu na to, co to vše vlastně způsobí nejenom energetice, dopravě a průmyslu, ale i celosvětové biosféře. Změny klimatu se totiž táhnou celou historií planety. Zachránit planetu snižováním obsahu CO2 v atmosféře (zachycovat CO2 a ukládat jej pod zem) je další pozoruhodný nápad, jehož autoři zřejmě podlehli bujné fantazii. Uhlík, jako základní prvek molekuly bílkovin, totiž v přírodě cirkuluje a pokud dojde k snížení jeho obsahu, nikdo z nekompetentních ekoaktivistů nespočítal, co to udělá s biosférou! Elektrifikace dopravy, společně se zavíráním elektráren, navíc vyžene ceny energie do astronomické výše.
Na všechny tyto zelené pomatenosti jsou opět alokovány obrovské eurounijní rozpočtové balíky, které chce EU financovat zavedením tzv. vlastních příjmů (unijních daní), zvýšením členských poplatků jednotlivých států (na které si ale tyto státy většinou budou muset zase půjčit). Pokud se tento rozvrat hospodářství podaří, otevře další dveře k zadlužování státu a k nutnosti masívních dovozů prakticky všeho možného.
Fond obnovy (překlad: fond zadlužení členských států za hranici splatitelnosti – součást víceletého finančního rámce alias sedmiletého rozpočtu EU). Vydání dluhopisů, za které budou ručit členské státy a ze získaných peněz potom část Evropská komise rozdá jako dotace (většinou zadluženým starým členským státům z jižní a jihozápadní části EU) a zbytek „výhodně půjčí“ ostatním členským státům.
Navíc je zde nový nástroj na vydírání neposlušných států. Spočívá v tom, že stát útvarem eurokomisařky Jourové označený jako ten, který má jakýsi deficit demokracie (překlad: je nedostatečně prounijní, anebo by si dokonce chtěl svoje věci řídit sám), nedostane z eurofondů ani euro, přestože jinak splňuje všechny povinné předpoklady a náležitosti. Nyní se příkladně jedná o Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Poselství EU tedy v tomto ohledu zní: „Odmítneš migranty, budeš bez peněz!“
Cenzura (v eurospeaku „boj s dezinformacemi“). Zde opět dominuje eurokomisařka Jourová. Pod hesly ochrany jakýchsi práv kohosi kdesi postupně zařezává svobodu slova na sociálních sítích, kde samozvaní cenzoři a velmi sofistikované programy cíleně vyhledávají „nevhodná“ slova a texty. Kromě toho už předem označuje vybrané, politicky euronekorektni, weby jako dezinformační.
Souběžně s tím vidíme narůstající míru cenzury, manipulace s fakty a prounijní propagandy i v našich veřejnoprávních médiích. Samozřejmě i zde má EU svůj rozpočet. Souvislost trojice svoboda slova-tzv. nenávistné projevy – cenzura dostává v EU denně novou tvář, kde pod záplavou eurospeakových vzletných formulací bude právě svoboda slova dostávat víc a víc na frak.
Tzv. Istanbulská úmluva (prý proti domácímu násilí páchanému na ženách): Feministický dokument Rady Evropy, který vytváří v signatářských zemích nepostižitelný a víceméně všemocný kontrolní orgán GREVIO, který má dozírat prostřednictvím napojených neziskovek na plnění této smlouvy. Smlouva řeší například povinnost lékařů či advokátů, aby informovali o násilí vůči ženám, které již proběhlo anebo, které by mohlo proběhnout. Takže lékařské či advokátní tajemství můžeme dát vale. Umožňuje například odebrat děti z rodin. V ČR násilí v domácnosti již dávno a dobře řeší náš trestní zákon, byť negenderově. Ony totiž i některé ženy dokáží být také velice kruté na své partnery. Paradoxní je, že minulý měsíc od Istanbulské úmluvy ustoupilo Turecko. Je tedy ještě vůbec Istanbulská?:)
Rostoucí chudoba obyvatel. Díky omezení života, chaotickým opatřením vlády, kdy u soukromých podniků fixní náklady běží ale kapitál je spotřebováván,
kdy část pracovní síly je nemocná, část je doma s dětmi, které mají zavřenou školu, na kompenzace je pro mnoho lidí obtížné dosáhnout pro složitost vyplňování nekonečných formulářů, prokazování přímých dopadů na jejich práci (například taxikáři). Podle statistik bankovní asociace z roku 2019 asi jedna třetina českých obyvatel měla finanční rezervu na cca 3 měsíce. Po covidových omezeních práce a podnikání už tyto rezervy spotřebovali a nemají kde brát. Samozřejmě, zaměstnanci státu a státem financovaných neziskovek jsou na tom výrazně líp.
Chudý a zadlužený občan, který navíc v současnosti díky opatřením proti šíření infekce nesmí prakticky nic, nerevoltuje a nejspíš ani nepůjde k volbám. Takže tzv. tradiční strany, které mají tento stav na svědomí, se zase pevně usadí v křeslech vlády a parlamentu.
Sečteno a podtrženo: je jasné, že naše vláda slouží především zájmům nadnárodních spolků a korporací, které na tomto stavu nehorázně vydělávají. Je nad slunce jasnější, že EU nám nepomůže, je předraženým, neschopným a nefunkčním spolkem, který má jako hlavní bod na starosti blahobyt svých mnoha (značně nekompetentních) funkcionářů. Jak nemilosrdně ukázalo její naprosté selhávání v boji s Covidem, o běžné občany se EU stará až na posledním místě. Značná část těchto peněz skončí v kapsách neziskovek anebo jako velkorysé platy nově vytvářených pozic v rámci EU, které EU zajišťují dostatek loajality svých zaměstnanců.
Nyní celá EU ale i naše vláda utrácí a projídá peníze, které nemá a které si členské státy musí půjčit. Nebere vůbec ohled, že tyto peníze bude muset někdy někdo splatit. Budou to totiž naše děti a vnuci, kdo zdědí a budou splácet dluhy, co nasekala EU a jí servilní vlády. To světlo na konci tunelu tedy celkem jistě nepřináší naději na šťastný konec ani prosperitu našeho života v EU, ale podle všeho pochází od protijedoucího expresu ekonomického otroctví!
Jde o celou budoucnost našich dětí a vnuků, kterou jim zajistí jenom samostatný a svéprávný stát. K tomu vedou jenom jediné dveře a jediná cesta, jmenuje se Czexit. Není času nazbyt.
Na těch, kteří tohle celé nepochopí, totiž stojí naděje těch, kteří nás chtějí ovládnout, zadlužit a zotročit. Čekají nás přelomové volby, které jasně ukáží, kdo si je vědom důležitosti existence vlastního národa a státu, ve kterém si můžeme vládnout sami. Ty volby rozhodnou o budoucnosti našeho státu a národa.
Ty varianty jsou tak protichůdné, jak byly snad jenom v roce 1948.
Ty nejpravděpodobnější varianty jsou dvě:
- Zvítězí extrémní levice, premiérem se stane předseda Pirátů Bartoš. Dojde k otevření hranic, masovému přijímání migrantů, naroste vliv nevolených neziskovek a samozvaných aktivistů, naroste vliv LGBT zejména na školy, pravděpodobně dojde k přijetí Eura. Pravděpodobně budou prolomeny Benešovy dekrety a dojde k restitucím sudetského majetku. Neuhrazené válečné reparace budou zapomenuty. ČR postupně zanikne a změní se v bezvýznamný euroregion, poslušně otročící v montovnách, krmený druhořadými potravinami z evropské nadprodukce.
- Zvítězí vlastenecké strany, které společně protlačí své politické křídlo (SPD) do sněmovny v takové síle, aby bylo možné vytvořit středopravou vládu. Ta prosadí referendum o Czexitu, odmítne nelegální imigraci, bude pracovat na vybudování potravinové soběstačnosti a postupně bude budovat vševojskovou armádu. Společně se státy V4 pak bude pracovat na zrovnoprávnění pozice V4 vůči vedení EU.
Příspěvek byl přednesen v rámci Dvacátého devátého diskusního večeru s názvem Hovory na pravici pořádaného Akcí D.O.S.T. dne 26. 4. 2021, který se uskutečnil na téma „Staré totalitní praktiky s novou tváří aneb Co se skrývá za kouřovou clonou covidu.“
