Každopádně – ať už je nazveme jakkoliv, poznáme je snadno podle jejich hlavního rysu. Tím je naprostá neochota hájit české národní zájmy a suverenitu. Dále u nich vidíme ostře jednostrannou zahraniční politiku, zejména podlézavost vůči Bruseli a USA. Nově se v jejich repertoáru stále více objevuje snaha o cenzuru opozičních názorů a médií.
Na rozdíl od minulého režimu není tato mafie vázaná jen na jedinou stranu. Slunkomanči jsou plně zastoupeni napříč SPOLU, STAN i Piráty, kteréžto strany se svými činy liší jen v kosmetických detailech. V menší míře se vyskytují i v ANO a ČSSD. Strukturně jsou (spíše než stranicky) sdruženi v tzv. Aspen institutu, což je americká mocenská organizace, která má za úkol školit kádry pro řídící funkce v satelitních zemích.
A právě výše popsaná mafie se v posledních letech prodrala k moci. Nejprve pozvolna ovládli Senát – zejména kvůli tomu, že pronárodní voliči k senátním volbám téměř přestali chodit. V loňských podzimních volbách se jim podařilo získat většinu i v Poslanecké sněmovně – ačkoliv získali menšinu hlasů a nijak výrazně neposílili vůči minulým volbám, tak paradoxně získali těsnou sněmovní většinu (vlivem jejich poslepování do koalic a také velkého množství propadlých hlasů). V důsledku pak získali i pozice ve vládě, čímž plně ovládli mocenské páky, které za Babiše drželi jen do určité míry.
Pražský hrad se tak stal poslední baštou, kterou ještě nedobyli. Zeman je sice u konce se silami, nedokáže aktivně vzdorovat, ale již svojí existencí (tzv. fleet in being) tvoří vládě protiváhu. Tím roste důležitost nadcházejících prezidentských voleb. Pokud totiž i tyto volby vyhraje kandidát slunkomančů, tak jediná mocenská skupina získá všechny klíčové funkce v ČR, což by bylo velmi nebezpečné.
A můžeme vzít jed na to, že slunkomanči se na tu volbu už teď důkladně připravují. Stále více je slyšet Petr korouhvička Pavel – ukázkový příklad podpindosníka, který dokonce stihl názorový veletoč a z podlézání Rusku a nenávisti k USA se stihl překabátit v přesný opak. Pro slunkomanče vskutku ideální kandidát, který by jim odkýval vše. Podle mého názoru jej však těsně před volbou odpískají (podobně jako se to stalo s Janem Fischerem v roce 2013) a v rámci taktického manévru vyzdvihnou někoho jiného, podobně použitelného, ale méně okoukaného. Z tohoto důvodu si již teď připravují „kádrovou rezervu“ – ať už je to Marek Hilšer, Danuše Nerudová, Pavel Fischer apod.
My proto nesmíme zůstat pozadu a musíme vyzdvihnout z našich řad někoho, kdo se bude schopen postavit proti slunkomančům. Zatím nejvhodnější kandidátkou se jeví Alena Vitásková, která má nejen zkušenosti, ale i odvahu bojovat proti mafii. Mluví se i o kandidatuře dalších zajímavých osob, jako je europoslanec Hynek Blaško.
Naopak Andreje Babiše za vhodného kandidáta nepovažuji. Sice nepatří zcela mezi tu vládní mafii, avšak již je křtěný Aspenem a kroky jeho vlády často směřovaly proti národním zájmům. Jeho volba je možná jen jako menší zlo ve druhém kole oproti Hilšerovi a spol. Pokud tedy vůbec bude Babiš kandidovat (podle mě ne, protože má mnohem strategičtější pozici jako vůdce opozice v parlamentu).
Může se zdát, že bitva o Pražský hrad je ještě daleko, ale nenechme se tím uchlácholit. Přejdou prázdniny, pak se pozornost zaměří na obecní a senátní volby – a ty prezidentské už budou za dveřmi. Nesmíme proto podcenit přípravu.V tuto chvíli je v první řadě nutné podepisovat kandidátní petice, aby se rozumní kandidáti vůbec mohli voleb zúčastnit. Poté bude potřeba se zapojit do informačního boje a postavit se proti mediální masírce, která bude podporovat ty „správné“ kandidáty vládní mafie.
V sázce je hodně. Pokud vládní mafie vyhraje, tak zmizí poslední překážka k jejich prakticky neomezené moci, což by pohřbilo i ty poslední zbytky svobody a demokracie, které tu zatím ještě zůstaly. Pokud naopak zvítězí některý opoziční kandidát, vytvoří to „záchrannou brzdu“, která učiní náš mocenský systém vyváženější. Proto tuto volbu nepodceňujme.
Autor: RNDr. Jan Sedláček, místopředseda Národní demokracie a předseda Národní mládeže.
