– Nazdar, Petře, už jsem tě dlouho neviděl. Jak to jde?
– Ale, Gabrieli, ani se neptej. Jsem z toho všeho úplně vyřízený. Kdokoliv sem teď přijde, tak mi říká, jak to tam dole teď stojí za starou bačkoru.
– A pročpak? Zase jim tam Šéf nechal vybouchnout Yellowstone?
– Kdepak, ale rozšířil se tam nějaký nový virus. Hodně řádil třeba támhle v České republice, zrovna odtud teď přišlo dalších pár lidí.
– Tak to tam musí mít vláda napilno. Já být na jejím místě, tak se soustředím na to, aby byli lidé připraveni na virus a měli co nejlepší imunitu, takže bych je hlavně motivoval k pohybu, podporoval sport a podobné věci. Dělá to ta vláda, že ano?
– Ale co tě nemá, Gabrieli. Naopak tam zavřeli sportoviště, posilovny, bazény i další podobné podniky a drží lidi doma.
– Cože? Chudáčci lidi. Tak snad se projdou aspoň cestou do práce nebo do školy.
– Ale vůbec ne. Děti byly doteď doma, učily se na dálku přes počítač a i většina dospělých měla houmofis, takže se celé hodiny ani nezvedli od počítače.
– Propána, tak snad si aspoň občas zajeli na výlet, aby se rozhýbali a trochu si zvýšili imunitu.
– No právě že nemohli. Skoro dva měsíce tam byly uzavřené hranice okresů a člověk ani nesměl mimo svůj okres.
– Tak kde si tedy měli dopřát pohyb? Jedině snad v lese ve svém okrese…
– Ani to nemohli. Vláda jim to omezila, asi měsíc směli do lesa jen v katastru své obce, přitom ve spoustě katastrů ani lesy nejsou.
– Takže když se chtěli trochu nadýchat čerstvého vzduchu, tak mohli akorát tak za humna?
– No oni ani nemohli moc dýchat. Vláda zavedla povinné roušky, takže oni vlastně jen vdechovali to, co předtím vydechli.
– To snad není možné, vždyť tím spíš si tím zničí imunitu. A navíc kde pořád brát tolik roušek. Aspoň že si je každý může ušít doma.
– Nějaký čas mohli, jenže pak to vláda zase zakázala a zavedla povinně respirátor, který se nedá ušít doma a lidi si ho museli koupit.
– Tak to už je hotový blázinec! Já tam žít, tak budu mít za pár dnů nervy v kýblu. Aspoň že si můžou sednout do hospody nebo někde u známých a tam se odreagovat. Nebo snad… ani mi neříkej, že…
– Ano, i to tam vláda zakázala, hospody teď byly zavřené půl roku, a zrovna když bylo nejhůř a lidi potřebovali nejvíc útěchy, tak jim vláda zakázala i návštěvy mezi lidmi. Naštěstí to lidé nedodržovali, protože jinak by už se všichni utrápili samotou a šílenstvím.
– To je hrůza. Jak to vůbec ti Češi mohli přežít?
– Těžko. Proč myslíš, že mi jich sem teď chodilo tolik? Ty zákazy jim vzaly všechnu tělesnou i duševní sílu a pak už je něco dorazilo, buď ten virus, nebo další nemoce. Měl jsem tu i pár lidí, kteří dostali rakovinu a už se s ní ani nepokoušeli bojovat, protože je to tam dole nebavilo a už se těšili sem.
– Ale teď už to snad končí, ne? Už by se to mohlo vrátit do normálu?
– Virus už tam nemá skoro nikdo, ale vládě se pořád nechce vrátit normální život. Ani hospody neotevřeli, jen jejich zahrádky a to si ještě usmysleli, že musíš být očkovaný nebo mít za sebou test na virus, aby tě tam pustili.
– Ono už je očkování? Tak to stihli rychle, všechny klinické studie a podobné věci.
– Právě že se to nestihlo pořádně vyzkoušet, vlastně se to zkouší až teď na lidech, co to s nimi udělá. Taky už mi sem přišlo pár lidí hned po vakcíně.
– No tohle! A proč se ti lidé vůbec nechávají naočkovat? Vždyť to přece musí být dobrovolné!
– Ne tak úplně. Není to sice povinné, ale kdo si to nedá píchnout, tomu stát omezuje další a další práva a snaží se z nich udělat podřadnou lůzu.
– Tak to je hrozné. Nu, ale jestli dobře pamatuju, tak tam letos budou volby. A pro opozici to musí být obrovské téma, to zrušení všech zákazů a nuceného očkování. Na tom určitě zakládají svoji kampaň.
– Ale kdepak. Proti vládě teď stojí dvě velké koalice, ale ani jedna z nich většinu zákazů ani to očkování nekritizuje, spíš naopak na vládu nadávají, že očkuje moc pomalu. Jdou proti tomu jen menší strany, hlavně ty neparlamentní.
– Tak to už je moc. Hele, Petře, už radši půjdu, abych to všechno rozdýchal. Musím se nějak odreagovat, co dnes vlastně dávají v nebeském kině?
– Blbý a blbější.
– Tak to vidět nepotřebuju. To, co jsi mi teď řekl, mi na tohle téma bohatě stačilo.
