Kdo hájí Beneše a dekrety, hájí republiku. Kdo haní Beneše a omlouvá sudety, je nepřítel republiky

První lží o Benešovi je monotónní pomluva o jeho údajně "zradě roku 1938". President Beneš nezradil. Zradili jeho tehdejší domácí  a zvláště zahraniční protivníci. Zradu nastartovala již roku 1934 polská vláda (nikoli polský lid!). Odpůrci dodnes zatvrzele mlčí a utajují v dějinách první pakt polské vlády s Hitlerem na 10 let o neútočení a spojenectví! Již tehdy si president Beneš předvolal vyslance Grzybowského a pravil: Rozbíjite kolektivní bezpečnost celé Evropy, opouštíte duch Ženvy a ženete nejen Polsko,al i nás a Evropu do konfliktu a záhuby! Vlvyslane se chabě bránil- Poláci chtěly ukázat svou "nezávislost na politice Fran cie a An glie"! Beneš marně přelouval zástupce Malé Dohody Rumuny a Jugoslávce, k společnému odporu k Němcům. Tehdejší spojenci provedli opak - smlouvali se s Hitlerem! Británie nechala ČSR na holičkách diplomaticky, Francie nakonec i vojensky. Francouzská zrada byla do nebe volající - čs.důstojníci po Mnichovu ve štábu v Račicích strahali všechna britská a zvláště francouzská vyznamenání! Dnes jediný státník, který veřejně připomněl pak pakt Beck - Hitler dávno před Molotovem-Ribbentropem, byl president Putin.

Druhá hlavní pomluva je o "Benešově lokajství Západu". Přitom Beneš nebyl jen jakýsi lokaj Západu a sluha plutokratů,jak o něm tvrdil kolaborant všech kolaborantů  historický Moravec. Svou politiku kolektivní bezpečnosti založil i na spolupráci s tehdy (i dnes) proklínaným SSSR. Nejdříve vojenskou smlouvou z roku 1935 a misí gen.Krejčího u Rudé armády. Poté smlouvou o vojenská spolupráci z roku 1941 a nakonec smlouvou z r.1943 o vojenské a poválečné spolupráci. Tragedií,kterou Beneš nezavinil,ale zavinila ji celá vláda, bylau první smlouvy  doložka o nutném souhlasu kolaborantské Francie. Největší veřejný ideový odpůrce Mnichova, L.Ra š ín,psal dr.Benešovi do Británie do exilu souhlasný list, kde vysoce ocenil jeho postoj v době krize. Podle Rašína Beneš volil ne jako generál,ale jako státník. Za pár měsíců po zničení tzv. II.republiky dějiny daly Benešovi stoprocentně za pravdu. Hitler okupací ČSR roztrhal Mnichov jako cár papíru. Kde byli všichni Chamberlainové,Daladierové,Lavalové Déatové, Pilsudští, Horthyové a další nepřátelé a zrádci ČSR se svými žvásty o stoletém míru a rušení územních požadavků???

TGM již za života pravil o I.odboji: Bez Beneše bychom republiku neměli! Toto se naplnilo i za II.odboje.

Naproti tomu bez Beneše by nebylo ani jediné čs.perutě v RAF, nebylo by boje letců v Británii, nebylo by I.čs.armádního sboru v SSSR pod plukovníkem Svobodou, nebylo by Buzuluku, ani Sokolova, ani Kyjeva, ani Dukly, ani osvobozeni Rudou armádou ve spojení s čs.armádním sborem. A nebylo by ani čs.Tobruku ani čs.Dunkirku. A ani SNP. Bez Beneše by nebylo vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem, které nás vrátilo mezi antifašistickou koalici a na stranu vítězných mocností. Po válce by nebylo spořádaného odsunu,za který ČSR dostala nejvyšší ocenění mezinárodního Červenoho kříže, páni Posseltové, Seehoferové,Zeihzelové a paní kanclé ;řko Me rkelová. Odsunu,jež navrhli Britové, a schválily velmoci v Postupimi.

Nikdo se neodvažuje napadat velmoc Britanii a předáky Chamberlaina,který byl před smrtí ideovým otcem odsunu,ani W.S.Churchilla a A.Edena, praktické tvůrce koncepce odsunu Němců z ČSR, Polska a Jugoslávie. Jen president Beneš se stal vítaným hromosvodem zahraničních i domácích lhářů o odsunu. Jen protože ČSR nebyla velmoc?? Jen protože byla a je pokládána za slabý článek antifašistické koalice se strany Německa, což dokladají i neomluvitelné výroky paní spolkové kancléřky Merkelové o tom,že prý "pro odsun nejsou žádné morální a politické důvody".

Paní kancléřka by se měla vrátit do školských škamen a poučit se o reáliích barbarské okupace ČSR, k níž nepřispěli "národnostně nehmotní nacisté",ale říšští a zvláště sudetští Němci,jak to konstatoval americkým žalobcem Aldermannem i Norimberský soud! (Ečer, Norimberský soud,Praha 1946, 102, 107,159 "Sudetští Němci ve službách zločinu"). Po válce by nebylo spořádaného odsunu,ale byla by tu občanská válka a řež,jaká byla například v Chorvatsku a Slovinsku, kde titovci bojovali jak s nacisty, tak s domácími ustašovci. Odpůrci Beneše, páni Pothartové,Hermanové, občan kníže a další, by měli mlčet, sypat si popel na hl avy a po učit se z vlastních dějin.

Co znamená prolamování dekretů presidenta a Národního shromáždění vidíme včera v rozsudku o rodu Salmů a dnes v rozsudku o rodu Walderode,což obojí vynesl hradecký soud. Dle nás pozůstalých po obětech nacismu to byly rozsudky kontraverzní a antidekretální. Zatímco v případě Salmů již rozhodl Ústavní soud dle dekretů, kauzu Walderode to teprve čeká.

Všichni nepřátelé Benešovy republiky se nad rozsudkem Walderode radují a chystají se na další křižáckou kořit rvanou z těla nebohé republiky. Jen málo vlastenců tomu brání a snaží se hradit tento protistátní příval.

Základní neduh vlasteneckého tábora spočívá mnohdy v pozici "mrtvého brouka" vůči Benešově odkazu. Vlastenecké spolky svými ústředími pohříchu vesměs mlčí a praktikují postoje "za buky" Projevy odporu a rozkrývání fakt jednotlivci nestačí.

Je třeba ocenit zásadový postoj zatím jediné vlastenecké skupiny, která nejen nemlčí,ale zaujíma jednozačný postoj k obraně Beneše, dekretů, odsunu a k nepřátelské činnosti landsmanschaftů. Jsou to Kluby českého pohraničí a Kruh vyhnaných, jinak též Hraničáři. Za to jim budiž čest a sláva věch věrných republice.

Pokud nevznikne jednotná benešovská fronta odporu, nepřátelé republiky - nová panská jednota proti republice - ji zakopou do druhého protektorátního hnoje jako ti,co vykládají,že republika by mohla být další spolkovou zemí mocného souseda. 

"Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho,co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit,až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto,abyste nám všem řekli o svém trápení,ale proto,abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací kampaní"....Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naš i svobod u národní a lidskou." (konec citátu).

Poslední desetiletí se naplnují prognostická slova presidenta Budovatele.

Zahraniční nepřátelé Benešovy ČSR - pan Seehofer, Zeihsel, madam Steinbachová a žel i madam Merkelová, opět útočí. Bez důkazů,bez opory mezinárodního práva,s vynecháním zvěrstev III.říše a sudetů proti ČSR. Shrneme to takto:

Nakonec útočí na požadavek reparací od Německa. Nepřátelé státu útočí na požadavek nevyplacených reparací od Německa za všechny škody utrpěné okupací, když životy 360 tisíc padlých obětí   350  tisíc vyhnaných Čechoslováků již nahradit  nelze a žádný Fond budoucností to nenapraví! Nepřítelé vznáší kopu právních pseudoargumetů proti vyplácení reparací republice. Podobně jako vůči Polsku a Řecku. Kvaky o promlčení a neplatnosti reparací nemají v mezinárodním právu místo.

Tomu všemu musí vlastenecké organizace bránit, bránit a ještě jednou bránit. A nejen ony Ale také zástuci samosprávy a státních orgánů všech úrovní, kteří zastávají obranu republiky. Nelze připustit,aby odkaz Beneše byl astále pošlapán. Aby se republika změnila v kolnát cizích mocností. Aby se stala jakýmsi druhým protektorátem nebo spolkovou zemí cizi země. Síly, jež o to usiluji,zejména domací kolaboranty toho typu, musí občané včetně oné  dosud mlčící většiny, zastavit všemi legálními prostředky. Jednotlivci nemohou být blanickými rytíři,nezmohou sami mnoho. Je nutná nová jednotná lidov&aacu te; n&aa cute;rodní fronta benešovců. Fronta,která se znovu husitsky postaví na obranu republiky a naplní heslo Hraničářů:

"Jen tehdy zůstane-li naše pohraničí české, zůstane čskou i celá naše zem!"