Už mnoho let tu probíhá pomalé omezování svobody. Pomaloučku roste počet kamer v ulicích, salámovou metodou mizí svoboda slova, polehoučku narůstá propaganda, po krůčcích probíhá likvidace drobných podnikatelů a menších českých firem (zejména papírováním a také zvýhodňováním velkých korporací jakožto jejich konkurence) apod. Tím, že se jedná o slabé manévry, mnoho lidí ani nepozoruje, že se s nimi něco děje. Něco jako žába, kterou hodíte do studené vody a pomalu přidáváte teplo, čehož si chudák žába vůbec nevšimne a pokojně se nechá uvařit.
To vše, co šlo po dlouhé roky pomalu, se však v minulém roce převrátilo do podoby silného manévru. Začala se dít omezení v takovém rozsahu, jaký by byl ještě pár měsíců předtím nemyslitelný. Stačilo vystrašit masy lidí hrozbou viru, kterému média dodala dostatečné „píár“.
A toto omezování svobody se dá zjednodušeně rozložit do deseti kroků:
1. Počkat si, až se objeví nový virus způsobující choroby dýchacího ústrojí.
(Popř. tento virus přímo vytvořit – ani tato možnost není zcela vyloučena, jak popisuje např. dr. Peková.)
2. Dát tomuto viru lepší „marketing“ oproti chřipce a dalším srovnatelným virům a tím vzbudit dojem, že je výrazně horší než tyto viry, ačkoliv tomu tak není. (K tomu se výborně hodilo i informační pozadí z katastrofických filmů o smrtících epidemiích, což běželo v televizi každou chvíli.)
3. Protlačovat tento virus do médií a tím v lidech vyvolávat stále větší a větší strach. Jakmile se virus dostane do Evropy a pak přímo do ČR, udělat z toho hlavní zprávu dne a hlavní téma k veřejné diskuzi.
4. Nadsazovat čísla o nakažených (např. započítávat i bezpříznakové jedince) a především o obětech viru (počítat každého, kdo byl v době smrti pozitivní na kovid) a dát tato čísla lidem přímo před oči. Podle potřeby manipulovat s čísly, jako jsme to viděli v minulých týdnech (např. započítávat jen některé negativní testy, aby se zvýšilo procento pozitivních).
5. Medializovat jednotlivé těžké případy nakažení virem a tím udržovat lidi ve strachu. Zejména starším lidem vnucovat myšlenku „tohle se mi může stát taky…“ a nedovolit jim přemýšlet o tom, že těžké případy se objevovaly i u chřipky a nikdo to nikdy nebral za vážný problém, protože takové případy téměř neprosakovaly do médií.
6. Postupně lidem dávkovat jednotlivá omezení a nazývat je jako „opatření proti šíření viru“. Ať už je to omezování mezilidských kontaktů, šmírování pohybu lidí (eufemicky nazývané jako trasování), zavírání českých podniků či cokoliv dalšího. Nastavit informační pole tak, aby lidé brali utužení jako normu a občasné rozvolnění jako „odměnu za to, jak se chovali zodpovědně“.
7. Šířit informační pole, podle něhož jsou všichni, kdo nesouhlasí s opatřeními, „hazardéři se životy všech ostatních“. Snažit se takové lidi vyčlenit ze společnosti a poštvat proti nim ty ostatní, kdo médiím věří.
8. Postupně cenzurovat v médiích a na internetu všechny příspěvky, v nichž se objeví jiný než oficiální názor na virus (to už se rozjíždí např. na HnůjTube, kde bylo smazáno video z demonstrace v Táboře – protože tam prý „zazněly informace v rozporu s názory WHO“). Ty příspěvky, které smazat hned nejdou, aspoň onálepkovat jako „dezinformace“. Tím omezit přísun alternativních informací k lidem.
9. Nabídnout (a za naše peníze masově propagovat) očkování a prohlásit jej za „zázrak, který nás zbaví viru“, ačkoliv je to vakcína nedostatečně otestovaná, která má potenciál vytvořit v populaci větší zdravotní problémy než sám virus. Otevřít Overtonovo okno k tomu, aby si lidé nechali píchat další a další dávky vakcín a ztráceli informace (i vůli to vědět), co se jim dostává do těla.
10. Udělat z neočkovaných lidí „občany druhé kategorie“, soustavně omezovat jejich svobody (zakázat vstup do určitých míst či jej povolit jen s negativním testem) a vyvinout sociální tlak, který je buď donutí se očkovat, nebo je odsune na okraj společnosti.
Nuže, zde v hrubém náčrtu vidíte, jak je snadné vyvolat změny ve společnosti. Stačí obyvatele dostatečně vystrašit a oni si nechají dobrovolně omezit svobodu.
Nicméně – abych tady jen nepopisoval chmurné scénáře, je potřeba dodat, že ani tento manévr zcela nevyšel a lidé se nenechali vystrašit až do takové míry, jak by si to elity přály. To nám dává určitou naději. A samozřejmě se nabízí otázka – jak se proti tomu všemu můžeme postavit? Abychom získali odpověď, rozebereme si to postupně podle bodů:
Body 1-3 se týkaly především začátku první vlny a již je nemůžeme ovlivnit.
Body 4-8 jsou obecnější a platí i nyní. Právě tady můžeme zasáhnout, a to reakcí na konkrétní kroky systému:
– šířit informace o nadsazenosti čísel
– upozorňovat na to, že sezónní virózy tu byly vždy a nikdo se nad tím nepozastavoval
(Ostatně – kdyby se v minulých letech testovalo na chřipku tak, jako teď na kovid, byla by čísla nakažených i úmrtí na chřipku pravděpodobně mnohem větší, protože do statistik epidemie se nezapočítávali bezpříznakoví jedinci a do statistik úmrtí se počítali jen ti, kdo skutečně zemřeli na chřipku a ne jen s chřipkou.)
– poukazovat na nesmyslnost vládních opatření
– tlumit hysterii ve společnosti
– snažit se používat jiné komunikační kanály, než jsou FB či YT (mně se osvědčilo hlavně vk.com).
Body 9-10 se teprve rozjíždějí, a jak bude virus mutovat, budou se obnovovat a točit dokola (s tím, jak se systém bude pokoušet do nás vecpat další a další dávky vakcín). Sem bychom měli naši pozornost věnovat v první řadě. Především poukazovat na problematičnost vakcíny a upozorňovat na hrozby, které jsou s ní spojeny.
A tady ještě rozhodně není dobojováno. Zejména bod 10 (tedy de facto segregace neočkovaných) se uskuteční jen tehdy, pokud se společnost i nadále nechá ovládat strachem. Pokud se podaří tento strach zlomit a statisticky významnější podíl lidí bude přemýšlet vlastní hlavou, ztratí systém sílu pro tento manévr a my máme naději svoji svobodu získat zpět.
A jestli se to povede, to je na každém z nás.
autor je místopředseda Národní demokracie a předseda Národní mládeže
zdroj: https://narodnidemokracie.cz/mgr-jan-sedlacek-deset-kroku-jak-nas-zotrocit-pod-zaminkou-koronaviru/
