BKP: Je podmínkou obrody církve, reprezentované  arcibiskupem Viganem, i návrat k latinské liturgii?

1) Bergoglio je zjevný heretik a jako takový je neplatným papežem, proto ho také jako papeže neuznává ani uznávat nemůže. 2) Obžaloval Bergoglia z uzurpace papežského úřadu a vyjádřil nutnost jeho sesazení. 3) Obžaloval Bergoglia ze zločinu proti lidskosti za prosazování masové experimentální mRNA vakcinace. 4) Ukázal na Bergogliovu přímou účast na zednářských protikřesťanských a protilidských projektech.  

Arcibiskup Viganò ve svém prohlášení také výrazně upozornil, že katastrofální situace, do které Bergoglio dovedl církev, má své kořeny v II. vatikánském koncilu. Po 60 letech je jeho ovoce všem viditelné. Konkrétně koncil otevřel dveře současnému neopohanství, a to herezí synkretismu. Deklarace Nostra aetate zavedla úctu k pohanským kultům, de facto k jejich démonům. Koncil rovněž oživil a privilegoval herezi modernismu, odsouzenou sv. Piem X. Místo ducha pokání otevřel církev duchu světa pod heslem aggiornamento. Dvojznačným slovníkem dal koncil prostor k masovému šíření herezí.    

Arcibiskup Viganò ukazuje, že nyní na Kristově církvi parazituje nový subjekt, tzv. pokoncilní a synodální církev s heretickým učením a duchem světa v čele s Jorge Bergogliem. Tato anticírkev je protikladem Kristovy církve.

Prohlášení arcibiskupa Vigana zprostředkovalo světlo mnohým katolíkům, aby si uvědomili, kdo je Jorge Bergoglio. Zároveň však jeho prohlášení odhalilo, že uprostřed tradicionalistů jsou aktivisté, kteří vystupovali jako odpůrci Bergogliových pseudoreforem, ale v krizové chvíli se radikálně postavili proti Kristově církvi obhajobou zjevného heretika, jako by šlo o platného papeže. Pravověrného arcibiskupa demagogicky odsuzují. Patří mezi ně historik Roberto de Mattei, biskup Schneider a jiní. Těmto stoupencům falešného papeže klademe otázku: Jak je to s Prvním vatikánským koncilem a dogmatem o papežské neomylnosti? Je-li Bergoglio právoplatným papežem, pak je podle dogmatu ve věcech víry a morálky neomylný. On však změnil paradigmata, legalizoval hřích sodomie, a navíc nařídil jeho žehnání. Přitom je stále neomylný? Z toho ale vyplývá, že je omylný Bůh, celé Písmo a celá Tradice!  

Ptáme se těchto tradicionalistů: Jaký smysl má zdůrazňovat tradiční liturgii a zároveň se podřizovat veřejnému apostatovi Bergogliovi, který ruší základní pravdy víry a morálky a zavádí nové učení, tedy antievangelium s duchem antikrista?

Aricibiskup Viganò z Písma svatého i z církevní Tradice jasně vyvozuje, že zjevný heretik nemůže být papežem. Kdo tvrdí, že může být dále papežem a že jím je, je povinen ho poslouchat, což znamená postavit se proti Kristovu evangeliu i proti Bohu Stvořiteli a jít jako slepec do věčného zavržení.

V současné době se stává aktuální diskuze o návratu zpět k latinské, tedy tradiční liturgii. Proč arcibiskup Viganò zdůrazňuje tradiční latinskou liturgii? Protože je spojena s tradicí učení, s křesťanskou morálkou i životní praxí. Jejím základem je cesta pokání neboli změny myšlení: z egoistického na Ježíšovo myšlení: „To myšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“ (Fp 2,5n) Proto každý musí usilovat o Ducha Kristova (Ř 8,9) a prvním předpokladem je postavit se proti duchu tohoto světa.

Připusťme, že afričtí biskupové, kteří neuznávají Fiducia supplicans, by se také oddělili od podřízenosti Bergogliovi. Následně by vyznali arcibiskupa Vigana, který nyní veřejně reprezentuje pravou Kristovu církev, za řádného papeže. Do této oficiální Kristovy církve by se pak mohli začlenit i ostatní pravověrní biskupové a kněží. Vyvstává otázka: Jakou liturgii by měli slavit? Je podmínkou, že by musela být všude zavedena latinská liturgie? Domníváme se, že splnění této podmínky není nutné. Možná by stačila jen úprava stávající liturgie, kterou už 60 let slaví, a úprava liturgického prostoru. Jak? Postoj kněze při liturgii by měl být změněn na tradiční, na takový, jaký je doposud i ve východní církvi i v latinské liturgii, to znamená ne čelem k lidu, ale spolu s lidem čelem k centru, tedy ke svatostánku, k Bohu.

Dnes je třeba vše obětovat pro podstatu, pro vnitřní obrodu duše katolíka. Je třeba ho vést, aby do svého osobního života zařadil denní řád modlitby, alespoň jednu hodinu modlitby denně. Osoba zasvěcená Bohu by měla Bohu dát minimálně desátek času, to je 2,5 hodiny denně. 
Je také nutné, aby každý katolík pochopil podstatu liturgie a snažil se ji prožívat, ať už je to latinská liturgie nebo i současná mše či liturgie sv. Jana Zlatoústého pro východní katolíky.

Co je podstatou svaté liturgie? Podstatou je konsekrace, při níž je duchovně zpřítomněna Kristova vykupitelská oběť kříže. Co je nutné, aby byla konsekrace platná? Kněz musí být řádně vysvěcen; pokud však přijal Bergogliovo sodomské antievangelium a tím i ducha antikrista, konsekruje neplatně.

Může kněz v těžkém hříchu konsekrovat platně? Může, ale odsouzení sobě jí a pije. Musí co nejdříve konat pokání, protože biskup i kněz může být věčně zavržen, pokud bude s pokáním odkládat.  

K hlubšímu prožívání podstaty svaté liturgie, kterou je zpřítomnění Kristovy smrti na oltáři, slouží jak pro kněze, tak pro věřící, ztišení před konsekrací a krátká, asi tří až pětiminutová adorace po konsekraci. To může být realizováno jak v latinské liturgii, tak v současné liturgii či ve východní liturgii.  

+ Eliáš 
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr 
Biskupové sekretáři 
                                                                                                      22. 7. 2024