P.C.Roberts: Stav iránské krize

Iránský raketový útok na americké vojenské základny v Iráku se obešel bez amerických lidských obětí. Takže iránsky slib odplaty vykonán sice byl, ale tak, že Trump měl dobré důvody interpretovat situaci po něm jako uklidnění.

 

Nyní Trump na Irán uvrhne své „zničující sankce“, což mu poslouží jako fíkový list pro stažení většiny svých ozbrojených sil ze Středního východu. To je věc, o kterou usiluje Irán především, a bylo to nakonec i jedním z cílů Trumpa předtím, než ho aféra Russiagate přinutila na Středním východu setrvat. Tím se stalo, že jak Irán, tak Trump mohou dnes říct, že oba dosáhli toho, co chtěli.

 

Ačkoli iránské rakety nikoho nezabily, dopadly na své cíle s udivující přesností. Nu a jelikož území Izraele je poměrně malé, je docela možné, že přesnost iránských raket přiměje Izrael k tomu, aby byl ve svém provokování války obezřetnějším. Nu a jestliže se uklidní též Izrael, je docela možné, že máme po krizi.

 

Nešťastní však budou neokonzervativci. Chaos v Iránu je pro ně totiž jedním z prostředků, jak rozšířit nestabilitu z iránského území na území Ruské federace. A nešťastný bude i americký vojenskobezpečnostní komplex, jelikož americké stažení ze Středního východu hrozí umenšit jeho zisky. A americké ropné společnosti budou zas oplakávat ztrátu irácké ropy.

 

Trump je ovšem nyní v lepším postavení než byl, aby těmto mocným zájmům vzdoroval. Hrůza z války probudila totiž v Američanech cosi jako prvek střízlivosti. Republikánští senátoři radili Trumpovi, aby napětí deeskaloval, a též Čína a Turecko ho pobízely k témuž. A Bar-Durhamovo vyšetřování role vojenskobezpečnostního komplexu a Obamova režimu ve vyvolání podvodné aféry Russiagate vytvořily situaci, v níž se CIA, FBI i bývalé Abamovo ministerstvo spravedlnosti musí cítit zranitelnějšími, než byly dříve.

 

A právě proto může teď Trump obrátit situaci ve prospěch svého původního cíle, jímž bylo americké stažení ze Středního východu a normalizace vztahů s Ruskem.

 

Vybral a přeložil Lubomír Man