Příběh bývalého příslušníka speciálních jednotek Milana Šillera:

„Armáda je velmi uzavřené prostředí, ta česká určitě,“ říká bývalý příslušník speciálních jednotek Milan Šiler. Práce v elitních útvarech armády pro něj byla splněným klukovským snem a příležitostí dělat něco pro svou zemi, chránit ji a bojovat za bezpečnost jejích obyvatel. Od malička se pohyboval v prostředí armády a elitních jednotek, baví ho střelba, bojové taktiky a strategie, působil jako instruktor výcviku speciálních jednotek. Kromě armády působil několik let také u policie. Je hrdým občanem České republiky a otcem dvou malých dětí.

Se šikanou se poprvé setkal jako voják základní služby. „Troufám si říct, že tehdy byla šikana ve 100 % armády,“ říká. Šikanování si nenechal líbit a i když to pro něj mělo nepříjemné důsledky, neodradilo ho to od jeho snu dostat se jako voják do speciálních jednotek. Sen se mu splnil, nastoupil do útvaru SOG, který byl brzy rozpuštěn, a po čase se začalo ukazovat, že ani elitní jednotky armády nejsou zárukou férového přístupu. Milan Šiler zažil zacházení a tlak, o kterém se většině civilistů pravděpodbně nezdá ani v hodně špatných snech.

Když se šikana začala podepisovat na jeho zdraví, rozhodl se nenechat to být. Postupně podal hlášení svému veliteli, náčelníkovi Vojenské policie, inspekci ministra obrany i samotnému ministrovi. Spravedlnosti se nedovolal a nakonec musel armádu opustit, aniž by se v jeho případu, k němuž má navzdory obtížné prokazatelnosti šikany i dost posbíraných důkazů, cokoli vyřešilo. Nyní se, už jako civilista, rozhodl svůj příběh zveřejnit. Vypráví ho v našem videorozvoru.